Jedna z největších známých hvězd možná brzy poskytne podívanou jakou svět neviděl

23. 1. 2011
Vesmír Betelgeuse Hvězdy

Hvězda Betelgeuse dosahuje obrovských rozměrů a v galaktickém měřítku je relativně blízko Zemi. Betelgeuse je první hvězdou kromě našeho vlastního Slunce jejíž velikost byla změřena (v roce 1920). Je dokonce jednou z mála hvězd, které se na snímcích z Hubblova teleskopu nejeví jako tečka ale disk. Nachází se v souhvězdí Orionu a podle měření vědců se za posledních 15 let smrštila o 15 %. Připravuje se pro nás v souhvězdí Orion ohňostroj nevídaných rozměrů?

Betelgeuse

Betelgeuse jedna z největších známých hvězd v Mléčné dráze. Nachází se ve vzdálenosti 650 světelných let. Snímek pořízený Hubblovým teleskopem.



Betelgeuse ze Země pozorujeme ve fázi rudého obra. Je to stav, kdy hvězda už téměř spotřebovala palivo pro termojadernou fúzi ve svém jádru a blíží se ke svému zániku. Betelgeuse známá také jako Alpha Orionis je 660x větší než Slunce a v solárním systému by její atmosféra sahala až téměř k Jupiteru. Betelgeuse se nachází ve vzdálenosti 650 světelných let, i tak je ale velmi dobře pozorovatelný pouhým okem, jedná se totiž o jednu z nejzářivějších hvězd v naší galaxii.

Posledních 15 let prováděli vědci měření pomocí Infrared Spatial Interferometer (ISI), observatoře umístěné na hoře Mt. Wilson v jižní Kalifornii, a zjistili že se velikost hvězdy zmenšila o celých 15 %. Změna velikosti, která není doprovázená výraznou změnou v zářivosti hvězdy, nasvědčuje o její rostoucí nestabilitě a pravděpodobnost brzké exploze Betelgeuse roste.

Exploze supernovy nastane u hvězdy, která má dostatečnou velikost (Slunce zřejmě potichu vyhasne, protože je příliš malé) a která je na sklonku svého aktivního života. Termojaderná reakce v jádru hvězdy ustává, protože dochází vodík, který je fúzován do atomů helia, tato reakce dodává hvězdám energii. Gravitační a termojaderné síly se dostanou z rovnováhy a jádro hvězdy se smrští do malého, velmi hustého objektu známého jako neutronová hvězda. Vnější obal hvězdy je při explozi vyvrhnut do okolního vemíru.

V různých médiích se v posledních týdnech znovu začala objevovat zpráva o hvězdě Betelgeuse ve spojitosti s fámami o konci světa v roce 2012. Nekonečných zpráv o apokalypse se zřejmě nezbavíme ani po premiéře stejnojmenného hollywoodského filmu. Fámy o explozi Betelgeuse v roce 2012 a následky pro Zemi ale nejsou nic jiného než pouhý bulvár se snahou zaujmout čtenáře katastrofickými představami za každou cenu.

Současné technologie a vědomosti nám nedovolí určit přesně, co se děje se hvězdou těsně před explozí. Měření na vzdálenost stovek světelných let je nepřesné a množství faktů o hvězdě Betelgeuse jsou stále jen dohady. Je tedy velmi pravděpodobné, že pokud se z Betelgeuse skutečně stane supernova, budeme o tom vědět o 650 let později ve chvíli, kdy k nám dorazí světlo z této exploze. Je docela pravděpodobné, že hvězda už dávno explodovala, jen o tom nevíme, protože světlo z Betelgeuse k nám letí 650 let.

Informace o hvězdě Betelgeuse

Vzdálenost od Slunce: 497.9 světelných let
Hvězda Typ hvězdy Hmotnost
hmotností Slunce
Poloměr
poloměrů Slunce
Exoplanety
Betelgeuse Červený veleobr 11.6 887 0
Více o této hvězdě
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Vesmír

Nová metoda měří rozpínání vesmíru pomocí gama záření z hlubokého vesmíru

11. 11. 2019 (novější než zobrazený článek)

Nová metoda měří rozpínání vesmíru pomocí gama záření z hlubokého vesmíruVědci z Clemson University přišli s novou metodou měření rozpínání vesmíru: porovnali útlum gama záření způsobený rozptýleným extragalaktickým světelným pozadím. Výsledkem je hodnota hubblovy konstanty 67,4 km/s/MPc, což je srovnatelné s hodnotami získanými pozorováním reliktního záření po velkém třesku. Přesná hodnota hubblovy konstanty zatím není známá, různými metodami totiž vychází jinak a vědci si tento nesoulad zatím nedokáží vysvětlit.

celý článek

Astronomům se poprvé podařilo zmapovat výskyt vodíku ve vesmíru pomocí detekce fluorovodíku

9. 11. 2019 (novější než zobrazený článek)

Molekulární vodík (H2) tvoří 99 % chladných plynů v galaxiích. Znalost jeho polohy vědcům ukazuje regiony, kde se rodí největší množství hvězd, případně, kde je tento potenciál nejvyšší. Jenže chladný vodík není snadné detekovat. Nizozemským astronomům z University of Groningen a Institute for Space Research se nyní podařilo tento problém obejít - vytvořili první mapu rozložení molekul fluorovodíku, podle kterých lze sledovat běžný vodík nepřímo.

celý článek

Jak rychle se rozpíná vesmír? Vědci přišli s novým přístupem pro měření hubblovy konstanty

24. 1. 2019 (novější než zobrazený článek)

Jak rychle se rozpíná vesmír? Vědci přišli s novým přístupem pro měření hubblovy konstantyVesmír není statický, neustále se rozpíná, a to stále se zrychlujícím tempem. Zatím však není zcela zřejmé, jak rychlé toto rozpínání vesmíru je. Vědci přišli hned s několika způsoby jak to změřit, vždy jim ale vyjde trošku jiná hodnota. Nově nyní vědci z University of California, Los Angeles přišli s měřením pomocí studia světla ze vzdálených galaxií deformovaného na cestě k nám gravitací jiné galaxie.

celý článek

Mléčná dráha je součástí nově objevené nadkupy galaxií pojmenované Laniakea

5. 9. 2014 (novější než zobrazený článek)

Mléčná dráha je součástí nově objevené nadkupy galaxií pojmenované LaniakeaKaždý už dnes ví, že Země obíhá Slunce, a to je součástí galaxie, které říkáme Mléčná dráha. Kam ale patří naše domovská galaxie? Patří do skupiny asi třicítky galaxií nazvané Místní skupina galaxií (Local Group), která společně putuje mezigalaktickým prostorem díky vzájemné gravitaci. Díky novým měřením nejen pozice ale také pohybu galaxií v našem okolí se vědcům podařilo identifikovat doposud neznámou skupinu galaxií, která se společně s naší Místní skupinou pohybuje stejným směrem. Jméno této nadkupy galaxií je Laniakea.

celý článek

Dlouhodobé mapování vesmíru Sloan Digital Sky Survey vstupuje do další fáze

27. 7. 2014 (novější než zobrazený článek)

Dlouhodobé mapování vesmíru Sloan Digital Sky Survey vstupuje do další fázeV červenci začala čtvrtá fáze programu Sloan Digital Sky Survey (SDSS), která má za cíl zmapovat hvězdy a galaxie ve vesmíru do jedné obří databáze. Čtvrtá fáze rozšiřuje záběr na oblasti, které dříve nebyly součástí zkoumání v rámci tohoto mapování. Díky rozsáhlejší databázi budou moci vědci po celém světě volně využívat mapu s pozicemi známých hvězdných objektů. Jen za posledních 14 bylo díky SSDS učiněno několik objevů a posunuto vědění o vesmíru o dobrý kus dopředu.

celý článek

Seznamte se s plánovanou největší rentgenovou observatoří ve vesmíru: ATHENA

18. 7. 2014 (novější než zobrazený článek)

27. června vybrala ESA misi ATHENA mezi tři hlavní vědecké mise pro další desetiletí. ATHENA (Advanced Telescope for High ENergy Astrophysics) bude sestávat ze dvou velkých teleskopů a její základnou bude lagrangeův bod L2, systému Země-Slunce, ze kterého lze bez rušení pozorovat hluboký vesmír. Cílem této nové rentgenové observatoře bude pozorovat černé díry a jiné extrémně energetické objekty. Kromě toho bude také zkoumat strukturu vesmíru a jeho evoluci. Plánovaný start mise ATHENA je v roce 2028.

celý článek

Vědci s pomocí nové mapy vesmíru zkoumají první galaxie a vznik prvních černých děr

10. 6. 2013 (novější než zobrazený článek)

Vědci s pomocí nové mapy vesmíru zkoumají první galaxie a vznik prvních černých děrPorovnáním infračervených a rentgenových pozorování stejné části oblohy se mezinárodnímu týmu astronomů podařilo získat důkaz o existenci množství černých děr už v raném stádiu vývoje vesmíru. Data z infračerveného teleskopu Spitzer a rentgenové observatoře Chandra posloužila jako základ nově vzniklé mapy oblasti označované jako Extended Groth Strip. Astronomové zjistili, že 20 % infračervených zdrojů je společných s těmi rentgenovými, za kterými mají stát černé díry.

celý článek