Mýtus o obrovské planetě Tyché z okraje sluneční soustavy

20. 2. 2011
Oortův oblak Tyché Sluneční soustava WISE Vesmír Planeta X

V některých zahraničních internetových médiích se začaly objevovat články o nové teorii astrofyziků Johna Matese and Daniela Whitmire z Loiuisianské Univerzity, kteří se snaží vysvětlit chování některých komet. Podle této studie existuje ve sluneční soustavě gigantická planeta, o které doposud nikdo nic nevěděl. Jen tak je podle nich možné vysvětlit oběžné dráhy některých komet s velkou periodou oběhu.

Oortův oblak

Oortův oblak - Slupka sluneční soustavy, která ji zahaluje do hvězdného prachu, ledu, plynů a dalších objektů příliš chladných a temných na to, abychom je byli schopni detekovat.



Neznámý objekt byl pojmenován Tyché, podle řecké bohyně šťastné náhody. Jméno Tyché astronomové vybrali, protože nová teorie se podobá jedné dřívější, podle té mělo mít Slunce dvojče, které by s ním tvořilo binární hvězdný systém, jméno druhé hvězdy bylo Nemesis, v řeckém světě sesterská bohyně k Tyché.

Zůstává otázkou, zda by ale Tyché byla stále ještě planetou, propočty astrofyziků dávají objektu masu 4 Jupiterů. Naopak s velkou pravděpodobností lze říct, že složením by měla být Tyché podobná Jupiteru, mělo by jít o plynného obra, jehož velkou část atmosféry tvoří vodík a helium. Profesor Whitmore si dokonce myslí, že by mohla mít barevné pruhy způsobené podobnými procesy počasí. Jejich poslední studie vyšla v únorovém vydání časopisu Icarus, renomovaného vědeckého časopisu, věnujícímu se hlavně planetárním vědám a solárnímu systému.

Teorie o existenci Tyché je založena na jejich reportu, že víc než 20 % komet sledovaných od roku 1898 se ke Slunci vrací z jiného místa než předpovídá teorie galaktického slapu (galactic tide). Galactic-tide theory vysvětluje zakřivení oběžné dráhy komet s dlouhou orbitou působením galaktických slapových sil na hvězdy uvnitř galaxií. 

Existence Tyché by znamenala revoluci v nahlížení na sluneční soustavu. O samotném Oortově oblaku, kde by se měla vyskytovat, toho příliš nevíme. Podle vědecké studie by Tyché měla obíhat Slunce ve vzdálenosti až 375násobku vzdálenosti Pluta od Slunce. Mohla by dokonce hostit systém měsíců podobně jako ostatní plynní giganti ve sluneční soustavě.

Podle odhadů by teplota na Tyché mohla být kolem -70 °C, asi 4x teplejší než na Plutu, hlavně díky energii, která zůstala v nitru z doby formování objektu. Vědci by nyní chtěli prozkoumat data z mise teleskopu WISE, který během posledních dvou let nasnímal hvězdnou oblohu na 2,7 milionech snímcích v infračerveném spektru. Úkolem této mise bylo identifikovat nejchladnější objekty jak ve vzdáleném vesmíru, tak ve sluneční soustavě. Studie, která vyšla v magazínu Ikaros, naznačuje, že pokud v Oortově oblaku objekt velikost Tyché opravdu existuje, měl by v datech mise WISE existovat důkaz. 

Nejedná se o první teorii existence gigantického objektu za orbitou Pluta. Celý tento vzdálený region solárního systému zůstává ukrytý v mrazivém Oortově oblaku, zahalujícím celou sluneční soustavu do plynů, úlomků ledu a dalších objektů a rozpínajícím se až celý světelný rok od Slunce. Pro existenci Tyché, nicméně neexistují žádné důkazy, podivné chování komet lze vysvětlit i jinými teoriemi. To však nic nemění na tom, že Oortův oblak v sobě může skrývat mnohá tajemství, o kterých doposud nikdo ani netuší. Světlo do tmy na okraji sluneční soustavy by mohla vnést kromě analýzy dat z mise WISE také sonda New Horizons, která je na půl cesty k Plutu.
Líbí se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu.

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Sluneční soustava

Sondy Voyager odhalily nečekané interakce kosmického záření s magnetickým polem sluneční soustavy

15. 10. 2019 (novější než zobrazený článek)

Sondy Voyager odhalily nečekané interakce kosmického záření s magnetickým polem sluneční soustavyAstronomové použili data z vesmírných sond Voyager 1 a 2 k detekci neočekávaného chování subatomárních částic na okraji sluneční soustavy. Využili k tomu sluneční erupci z roku 2012, kterou zachytily obě sondy uvnitř a vně sluneční soustavy. A právě díky tomu mohli vědci pozorovat na dvou místech různé chování subatomárních částic ze Slunce a kosmického záření přicházejícího z vnějšku sluneční soustavy.

celý článek

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2019)

26. 3. 2019 (novější než zobrazený článek)

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2019)Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro březen 2019.

celý článek

Voyager 2 se připojil ke svojí sesterské sondě a vstoupil do mezihvězdného prostoru

12. 12. 2018 (novější než zobrazený článek)

Voyager 2 se připojil ke svojí sesterské sondě a vstoupil do mezihvězdného prostoruTeprve podruhé v historii opustila aktivní vesmírná sonda část sluneční soustavy, kde převládá vliv Slunce, a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Po Sondě Voyager 1, která tento krok podstoupila v roce 2012, ji letos v listopadu následovala také sonda Voyager 2. Na rozdíl jejího dvojčete však sonda Voyager 2 má na své palubě fungující přístroj, který vědcům o hranici sluneční soustavy sdělí více informací.

celý článek

Sonda Voyager 2 se blíží ke hranici sluneční soustavy

10. 10. 2018 (novější než zobrazený článek)

Sonda Voyager 2 se blíží ke hranici sluneční soustavyOperátoři mise Voyager 2 dostali od vzdálené sondy signály o nárůstu intenzity vysokoenergetických částic. To by mohlo znamenat, že se sonda blíží regionu zvanému heliopause, kde končí vliv Slunce, které blokuje část kosmického záření z mezihvězdného prostoru. Sesterská sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu před šesti lety.

celý článek

Sonda New Horizons pozoruje vodíkovou stěnu na okraji sluneční soustavy

14. 8. 2018 (novější než zobrazený článek)

Sonda New Horizons pozoruje vodíkovou stěnu na okraji sluneční soustavyVesmírná sonda New Horizons proletěla v roce 2015 kolem trpasličí planety Pluto a míří dál ven ze sluneční soustavy. Aktuálně se nachází 42,7 AU od Země a míří ke svému novoročnímu setkání s planetkou Ultima Thule. Když vědci za použití přístroje ALICE pořídili měření ultrafialového záření, zjistili, že směrem od Slunce obsahuje přidanou záři, která by tam za běžných podmínek neměla být. Mohlo by jít o hranici, za kterou už nepůsobí sluneční větry a dochází na ní ke shromažďování a interakci vodíkových atomů pocházejících z vnějšku sluneční soustavy.

celý článek

První známá planetka, která přiletěla od jiné hvězdy a stala se součástí sluneční soustavy

22. 5. 2018 (novější než zobrazený článek)

První známá planetka, která přiletěla od jiné hvězdy a stala se součástí sluneční soustavyPodle vědců z brazilské Universidade Estadual Paulista má planetka 2015 BZ509 původ mimo sluneční soustavu. Planetka 2015 BZ509 byla objevena v roce 2015 a jde o první příklad planetky s retrográdní oběžnou dráhou, která zároveň obíhá v rezonanci s planetou. Pokud se objev brazilských astronomů potvrdí, mohla by tak mít další prvenství, a to první planetka s extrasolárním původem. Na rozdíl, od mezihvězdné planetky Oumuamua, která v loňském roce navštívila sluneční soustavu a poté ji opět opustila, však 2015 BZ509 zůstala a je s námi už miliardy let.

celý článek

Planetka 2015 BP519 má extrémní orbitu, mohla by být ovlivněna doposud neznámou planetou

17. 5. 2018 (novější než zobrazený článek)

Planetka 2015 BP519 má extrémní orbitu, mohla by být ovlivněna doposud neznámou planetouV roce 2014 astronomové poprvé pozorovali vzdálenou planetku 2015 BP519, která se nachází za oběžnou dráhou planety Neptun, v Kuiperově pásu. Podle jejich nových zjištění má velmi eliptickou oběžnou dráhu, která má navíc výrazný sklon dráhy vůči rovině ekliptiky. Takto extrémní orbita by mohla být dána gravitačním vlivem masivního tělesa v Kuiperově pásu, což by podporovalo teorii o existenci deváté planety sluneční soustavy, přímé důkazy však stále neexistují.

celý článek