Naše místo ve vesmíru, díl 3: Okolí deseti světelných let

29. 09. 2012
Hvězdy Sluneční soustava Slunce Hnědý trpaslík Alpha Centauri

V okolí sluneční soustavy se nachází mezihvězdné vakuum, rozsáhlý prostor, který je plný ničeho. Přesto v něm najdeme několik smítek, která září na naší noční obloze a která vědce nesmírně zajímají, jde totiž o nejbližší hvězdy, sousedy našeho Slunce. V následujícím díle našeho seriálu Naše místo ve vesmíru prozkoumáme hvězdy, které se nachází v bublině s poloměrem deset světelných let.



Ve vzdálenosti do deseti světelných let se nachází hned osmice hvězdných objektů, které tvoří nejbližší okolí naší vlastní hvězdy, Slunce. Všechny tyto hvězdy jsou součástí jednoho z galaktických ramen naší Mléčné dráhy a pohybují se tak stejným směrem jak rotují kolem středu naší galaxie.

Alpha Centauri (4,2 ly)
Nejblíže Slunci je dnes trojhvězda Alpha Centauri, jejíž nejmenší složka, Proxima Centauri (Alpha Centauri C, V 645 Centauri), je od Slunce vzdálená 4,24 světelného roku. Jde o malého červeného trpaslíka (12 % hmotnosti Slunce), který je poměrně hodně vzdálený od hlavního páru hvězdy Alpha Centauri, obíhá jej ve vzdálenosti 15 tisíc AU. Díky této velké vzdálenosti astronomové polemizují zda Proxima Centauri vůbec k Alpha Centauri patří, je však pravděpodobné, že všechny tři hvězdy se významně ovlivňují vzájemnou gravitací. Hlavní složka systému je tvořena hvězdami Alpha Centauri A (α Cen A) a Alpha Centauri B (α Cen B), které se velikostí podobají Slunci. α Cen A má hmotnost o 10 % větší než Slunce a její společník zhruba 91 % hmotnosti naší mateřské hvězdy. Kolem této hvězdy také zřejmě obíhá exoplaneta, která byla objevena v roce 2012. Systém Alpha Centauri bohužel z Evropy neuvidíme, nachází se totiž na jižní noční obloze v souhvězdí Kentaura.
Barnardova hvězda (6 ly)
Barnardova hvězda (Barnadrova šipka, Barnard Star) je malý červený trpaslík v souhvězdí Hadonoše ve vzdálenosti zhruba 6 světelných let. Je ale natolik malá a slabě zářící, že ji pouhým okem na hvězdné obloze neuvidíte, potřebujete dalekohled a nejlépe infračervený, protože právě v této části spektra je Barnardova hvězda nejjasnější. Tento červený trpaslík je o něco větší než Proxima Centauri, dosahuje asi 14% hmotnosti Slunce. Na druhou stranu je o mnoho starší, věk Barnardovy hvězdy je odhadován na 12 miliard let (Slunce vzniklo před asi 4,7 miliardami let).
WISE 1049-5319 (6,6 ly)
V roce 2013 byl objeven hnědý trpaslík WISE 1049-5319, u něhož byla následně objevena také druhá složka, která z něj vytváří binární objekt. Oba objekty jsou hnědé trpaslíky spektrální třídy L, ve které mají objekty teplotu mezi 1,300 a 2,000 K.
Wolf 359 (7,8 ly)
Další hvězdou v pořadí od Slunce je Wolf 359, hvězda pojmenovaná po německém astronomovi Max Wolfovi, která se nachází ve vzdálenosti 7,8 světelných let. Jedná se o velmi malého červeného trpaslíka o asi devíti procentech velikosti Slunce, je tak těsně nad hranicí limitní hmotnosti, při které lze zažehnout termální fúzi. Wolf 359 je mladá hvězda, která vznikla před ani ne miliardou let, na noční obloze se nachází v souhvězdí Lva, k jejímu pozorování je ale stejně jako u Barnardovy hvězdy zapotřebí dalekohled.
Lalande 21185 (8,3 ly)
Lalande 21185 (BD+36 2147, Gliese 411, HD 95735) má hmotnost poloviny Slunce a nachází se ve vzdálenosti 8,31 světelných let v souhvězdí Velký vůz. Tento červený trpaslík nese jméno francouzského astronoma Jérôme Lalande, který hvězdu zařadil i s koordináty do svého katalogu v roce 1801.
Sirius (8,6 ly)
Sirius je nejjasnější hvězda noční oblohy, nachází se ve vzdálenosti 8,6 světelných let v souhvězdí Velkého psa. Ve skutečnosti jde o binární systém bílé hvězdy Sirius A, která je dvakrát větší než Slunce, a bílého trpaslíka Sirius B, který má hmotnost jen o něco menší než naše vlastní hvězda. Sirius je pro severní polokouli po Slunci nejbližší hvězda pozorovatelná pouhým okem. Systém Sirius je starý asi 230 milionů let a původně se skládal ze dvou zářivých namodralých hvězd. Ta masivnější z nich, Sirius B, před asi 120 miliony let přešla do fáze rudého obra a odhodila své vnější vrstvy do okolí, z jádra této hvězdy pak zbyl dnešní bílý trpaslík, který má hmotnost podobnou Slunci stlačenou do rozměrů srovnatelných se Zemí.
Luyten 726-8 (8,7 ly)
Dvojhvězda Luyten 726-8 (Gliese 65) byla objevena teprve v roce 1948 Willemem Jacobem Luytenem v souhvězdí Velryby. Obě hvězdy mají hmotnost zhruba desetiny Slunce a jsou od sebe vzdáleny 2-9 AU.
Ross 154 (9,7 ly)
Ross 154 (V1216 Sgr) se nachází ve vzdálenosti 9.69 světlených let v souhvězdí Střelce. Jde podobně jako u většiny hvězd v blízkosti Slunce, o červeného trpaslíka se zhruba 17 % hmotnosti Slunce, který byl poprvé katalogizován v roce 1925 americkým astronomem Frankem Elmorem Rossem.
WISE 1541-2250 (19 ly)
Hnědý trpaslík WISE 1541-2250 se sice nachází 19 světelných let daleko, při svém objevení v roce 2011 to ale vypadalo, že je o deset světelných let blíž. Následná pozorování WISE 1541-2250 posunula za 14 a v roce 2013 dokonce až za hranici 19 světelných let. Jde o hnědého trpaslíka třídy Y, těleso nacházející se na hranici mezi malou hvězdou a obří planetou. Teplota na povrchu tohoto hnědého trpaslíka je kolem 70 °C a jde o jeden z nejchladnějších známých objektů tohoto typu. Jeho hmotnost se odhaduje na 1,1 procenta hmotnosti Slunce (zhruba 12x masivnější než Jupiter) a vzdálenost na 9,3 světelných let. Objekt ale září natolik slabě, že určení vzdálenosti není jednoznačné a může se ve skutečnosti nacházet o něco blíž, anebo také o pár desítek světelných let dál.
Dynamické solární sousedství
V průběhu vývoje našeho solárního okolí dochází k častému střídání hvězd, které se v bublině o poloměru 10 světelných let se středem ve Slunci, nacházejí. Kromě výše zmíněných se ke Sluneční soustavě přiblíží nebo přiblížily následující hvězdy:
  • Gliese 710 - tato hvězda o velikosti zhruba 2/3 Slunce by se dokonce měla v následujících 1,4 milionech letech přiblížit až na nebezpečnou vzdálenost jednoho světelného roku.
  • Gliese 445 (AC+79 3888) - hvězda, která se Slunci přiblíží na zhruba 3,5 světelných let. Za 40 tisíc let by se měla sonda Voyager 1 nacházet 1,6 světelného roku od této hvězdy.
  • Zeta Leporis - hvězda o polovinu větší než Slunce, která se přiblížila na 4,17 světelných let před 861 tisíci lety.
  • Gliese 208 - oranžový trpaslík ze souhvězdí Orionu, který proletěl ve vzdálenosti 5 světelných let od Slunce před asi půl miliardou let.
Se současnými technologiemi je cesta k blízkým hvězdám nemyslitelná. I kdyby bylo něco takového technicky možné, trvalo by desítky tisíc let doletět i k těm nejbližším hvězdám. Zatím si tedy nechme zdát o navštívení těchto světů. Moderní teleskopy však vidí stále hlouběji do vesmíru, ve stále větším detailu, a stále temnější a chladnější objekty. Je možné, že brzy dojde k objevu nových, malých těles v naší pomyslné bublině o poloměru 10 světelných roků. Vědci spekulují nad existencí sirotčích planet v mezihvězdném prostoru a nacházejí také stále více hnědých trpaslíků, to jsou všechno objekty, které teprve začínají nacházet. Mnohé z teorií o evoluci sluneční soustavy uvažují o planetách, které byly gravitací ostatních vymrštěny ze solárního systému, je tedy dokonce možné, že někde v mezihvězdné nicotě bloudí naše osiřelá sesterská planeta.
Autor článku: Otakar Zajíc
91
Zajímá vás toto téma?

Dejte nám vědět a klikněte na toto tlačítko.
Tématům, o která bude největší zájem,
se pokusíme věnovat více prostoru.

Více informací k tématu

Sdílejte

Další zprávy z kategorie Naše místo ve vesmíru

Naše místo ve vesmíru, díl 2: Co se nachází ve vzdálenosti do jednoho světelného roku

22. 07. 2012

Naše místo ve vesmíru, díl 2: Co se nachází ve vzdálenosti do jednoho světelného rokuZ historického hlediska začali lidé zkoumat okolí své planety teprve nedávno. Mnohé z našeho sousedství je nám ještě neznámé a mnohé z už poznaného je jen těžko pochopitelné v porovnání s pozemskými objekty, jejich vzdálenostmi a významem. V okruhu jednoho světelného roku neexistuje žádná další hvězda kromě našeho Slunce, tento prostor je však vyplněn nespočtem zajímavých míst, z nichž některá vám v tomto článku představíme.

celý článek

Naše místo ve vesmíru, díl 1: Proč právě Země?

08. 04. 2012

Naše místo ve vesmíru, díl 1: Proč právě Země?Třetí planeta od Slunce je jako žádná jiná v celém jejím planetárním systému. Má roztavené rotující jádro vytvářející magnetosféru, která brání dopadu záření z vesmíru na povrch, a má také plovoucí litosférické desky, které zajišťují recyklaci materiálu z povrchu a uvolňování energie z roztaveného nitra planety. Kromě toho disponuje na povrchu teplotou, která umožňuje existenci kapalné vody, což v důsledku vedlo ke vzniku biosféry, změně složení atmosféry a dokonce až ke zrodu inteligentní globální civilizace. Co všechno vedlo k jejímu vzniku? A proč právě na třetí planetě od hvězdy zvané Slunce?

celý článek