Dlouhodobé mapování vesmíru Sloan Digital Sky Survey vstupuje do další fáze
V červenci začala čtvrtá fáze programu Sloan Digital Sky Survey (SDSS), která má za cíl zmapovat hvězdy a galaxie ve vesmíru do jedné obří databáze. Čtvrtá fáze rozšiřuje záběr na oblasti, které dříve nebyly součástí zkoumání v rámci tohoto mapování. Díky rozsáhlejší databázi budou moci vědci po celém světě volně využívat mapu s pozicemi známých hvězdných objektů. Jen za posledních 14 bylo díky SSDS učiněno několik objevů a posunuto vědění o vesmíru o dobrý kus dopředu.
Mapa vesmíru z průzkumu SSDS III Animace na videu je z data release 7 a byla k ní využita právě prostorová mapa s daty z SSDS. Tato data o galaxiích a dalších objektech a jejich pozici ve vesmíru jsou k dispozici na webu SSDS: http://skyserver.sdss3.org/dr9/en/tools/chart/navi.asp.
SDSS IV už pracuje se dvěma teleskopy, k původnímu Sloan Foundation Teleskopu v Novém Mexiku se připojuje teleskop du Pont v Chile. S pomocí těchto dvou přístrojů mohou astronomové zkoumat hvězdy v Mléčné dráze z obou hemisfér noční oblohy (program APOGEE-2). Kromě toho nově běží také program eBOSS (extended Baryon Oscillation Spectroscopic Survey), který zkoumá kvazary a galaxie a MaNGA (Mapping Nearby Galaxies at APO), jehož cílem je ve větším detailu zkoumat nejbližších 10 tisíc galaxií.
Více informací k tématu
Další zprávy z kategorie SDSS
V disku naší galaxie se nacházejí dvě odlišné populace hvězd
Nová studie, která se zabývá pohybem a chemickým složením hvězd v okolí Slunce, odhalila dvě rozdílné populace hvězd v tlustém disku naší galaxie. Hvězdy se v těchto dvou populacích liší rychlostí oběhu kolem galaktického jádra i svým složením. Výsledky výzkumu týmu vedeného Danielou Carollovou byly publikovány v magazínu Astrophysical Journal. Data vědci použili z mise Gaia a programu SDSS.
První pozorovaná velká exoplaneta v blízkosti bílého trpaslíka přichází o svou atmosféru
Vědecký tým vedený Borisem Gänsickem objevil první velkou exoplanetu obíhající bílého trpaslíka. Tato planeta je vystavena intenzivním hvězdným větrům a postupně přichází o svou atmosféru. Naznačuje to spektroskopická analýza světla hvězdy, podle které se v její blízkosti nachází chemické prvky nezvyklé pro bílé trpaslíky, za to poměrně časté u plynných obrů.
Vědci našli závislost mezi zářivostí kvazarů a temnou hmotou
Vědci v datech z evropského vesmírného teleskopu Planck našli vazbu mezi zářivostí kvazarů a hmotností oblaků temné hmoty, ve kterých se sledované kvazary nachází. Kvazary jsou supermasivní černé díry v jádrech vzdálených galaxií, které astronomové pozorují zrovna když konzumují materiál ze svého okolí. Ke svému výzkumu vědci využili data z mise Planck, která zkoumala reliktní záření po velkém třesku. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Astrophysical Journal.
Sousední malé galaxie Magellanova mračna produkují větší množství hvězd než v minulosti
Předpokládá se, že Mléčná dráha v minulosti zažívala období intenzivního zrodu nových hvězd. Postupně však došlo k relativnímu uklidnění a nové hvězdy dnes vznikají ve výrazně menší míře než předtím. To zřejmě neplatí pro dvě menší galaxie, které Mléčnou dráhu obíhají - Velký a Malý Magellanův Mrak. Podle nové studie se v těchto galaxiích v minulosti příliš mnoho nových hvězd nerodilo, interakce s Mléčnou drahnou a mezi oblaky vzájemně v posledních 2 miliardách let však vedla k nárůstu vzniku nových hvězd.
Astronomové našli dva velmi zářivé kvazary
Astronomové detekovali dva nové vzdálené zářivé kvazary s červeným posuvem kolem z=5, jde o jedny z nejzářivějších známých podobných objektů ve vesmíru. Doposud bylo nalezeno jen několik málo podobných objektů s červeným posuvem vyšším než z=4,5 a magnitudou v i-pásmu pod 18,2. Nález se podařil v datech z projektu Sloan Digital Sky Survey (SDSS) za pomoci programů SkyMapper Southern Survey, Pan-STARRS1 a mise WISE.
Astronomové objevili hvězdu téměř bez železa a uhlíku, mohlo by jít o jednu z nejstarších v galaxii
Skupině španělských astronomů se podařilo identifikovat novou primitivní hvězdu s velmi nízkým obsahem těžkých kovů. Jde o trpaslíka SDSS J0023+0307, který se nachází v Mléčné dráze ve vzdálenosti 9 450 světelných let od Slunce, a byl objeven už dříve v rámci program Sloan Digital Sky Survey. Vědci vedení Davidem S. Aguadem zkoumali spektra velkého množství hvězd z různých zdrojů pozorování. Když narazili na hvězdu SDSS J0023+0307, spektrální analýzou jejího světla zjistili velmi nízký obsah železa a také vůbec žádný uhlík.
Rotace černých děr by mohla mít vliv na emise z jejího akrečního disku
Statistickou analýzou supermasivních černých děr se vědcům podařilo odhalit souvislost mezi emisí iontů kyslíku (O III) a rotací černé díry. Konkrétně se soustředili na kvazary, tedy vzdálené supermasivní černé díry emitující silné rádiové vlny, které jsou dostupné v katalogu Sloan Digital Sky Survey (SDSS). Podle výsledků jejich studie publikované v Astrophysical Journal jsou emise iontů rychle rotujících kvazarů 1,5x silnější než u ostatních zdrojů.