Sondy Voyager odhalily nečekané interakce kosmického záření s magnetickým polem sluneční soustavy

15. 10. 2019
Voyager Sluneční soustava

Astronomové použili data z vesmírných sond Voyager 1 a 2 k detekci neočekávaného chování subatomárních částic na okraji sluneční soustavy. Využili k tomu sluneční erupci z roku 2012, kterou zachytily obě sondy uvnitř a vně sluneční soustavy. A právě díky tomu mohli vědci pozorovat na dvou místech různé chování subatomárních částic ze Slunce a kosmického záření přicházejícího z vnějšku sluneční soustavy.

Sluneční soustava, hranice

Sluneční soustava, hranice



Hranice sluneční soustavy se nachází v místech, kde se setkává sluneční vítr přicházející od Slunce a kosmické záření přicházející z mezihvězdného prostoru. Uvnitř sluneční soustavy není takové množství kosmického záření, protože je jednoduše přetlačeno slunečním větrem (určitá část kosmického záření však do sluneční soustavy přesto proniká).

Vlna vycházející ze Slunce byla v roce 2012 zachycena nejprve sondou Voyager 2, která se tehdy nacházela stále uvnitř sluneční soustavy. Šlo o tzv. GMIR (Global Merged Interaction Region), tedy vlnu, ve které se spojilo více slunečních událostí v jednu na cestě od Slunce k okraji sluneční soustavy.

O čtyři měsíce později vlna dorazila také k sondě Voyager 1, která se už nacházela v mezihvězdném prostoru. To byla pro vědce unikátní příležitost porovnat chování subatomárních částic na okraji sluneční soustavy z obou stran její hranice.

U Voyageru 2 tedy očekávaně došlo k poklesu kosmického záření přicházejícího ze všech stran, protože se sonda stále nacházela v oblasti s převládajícím vlivem Slunce. U sondy Voyager 1 však kleslo kosmické záření pouze u částic pohybujících se kolmo k magnetickému poli.

Toto chování vědci neočekávali a naznačuje existenci doposud neznámé struktury nebo procesů, které mají na kosmické záření vliv.
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Voyager

Sonda Voyager 2 při historicky druhém průletu hranicí heliosféry potvrzuje závěry z mise sesterské sondy

8. 11. 2019 (novější než zobrazený článek)

Sonda Voyager 2 při historicky druhém průletu hranicí heliosféry potvrzuje závěry z mise sesterské sondyZatím jen dvě vesmírné sondy dokázaly doletět až do mezihvězdného prostoru. Voyageru 1 se to podařilo už v roce 2012, jeho sesterská sonda Voyager 2 potom dosáhla hranice heliosféry v loňském roce. Druhý průlet touto hranicí dal vědcům unikátní možnost porovnat dva regiony na okraji sféry vlivu Slunce. Co tedy o této oblasti dnes víme?

celý článek

NASA obětovala jeden instrument sondy Voager 2, aby pro ostatní zbylo dost tepla

9. 7. 2019

NASA obětovala jeden instrument sondy Voager 2, aby pro ostatní zbylo dost teplaVesmírná sonda Voyager 2 se podobně jako sesterská Voyager 1 nachází na hranici sluneční soustavy s mezihvězdným prostorem. V této oblasti pomalu končí vliv Slunce a začíná převládat vliv vnějšího vesmíru. To znamená více kosmického záření a také větší chlad. Aby mohly přístroje na palubě sondy fungovat, musí být zahřívány a to čerpá energii, se kterou je třeba šetřit. NASA proto rozhodla o odpojení jednoho z vědeckých přístrojů sondy, aby udržela ty ostatní funkční po delší dobu.

celý článek

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2019)

26. 3. 2019

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2019)Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro březen 2019.

celý článek

Voyager 2 se připojil ke svojí sesterské sondě a vstoupil do mezihvězdného prostoru

12. 12. 2018

Voyager 2 se připojil ke svojí sesterské sondě a vstoupil do mezihvězdného prostoruTeprve podruhé v historii opustila aktivní vesmírná sonda část sluneční soustavy, kde převládá vliv Slunce, a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Po Sondě Voyager 1, která tento krok podstoupila v roce 2012, ji letos v listopadu následovala také sonda Voyager 2. Na rozdíl jejího dvojčete však sonda Voyager 2 má na své palubě fungující přístroj, který vědcům o hranici sluneční soustavy sdělí více informací.

celý článek

Sonda Voyager 2 se blíží ke hranici sluneční soustavy

10. 10. 2018

Sonda Voyager 2 se blíží ke hranici sluneční soustavyOperátoři mise Voyager 2 dostali od vzdálené sondy signály o nárůstu intenzity vysokoenergetických částic. To by mohlo znamenat, že se sonda blíží regionu zvanému heliopause, kde končí vliv Slunce, které blokuje část kosmického záření z mezihvězdného prostoru. Sesterská sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu před šesti lety.

celý článek

Sonda New Horizons pozoruje vodíkovou stěnu na okraji sluneční soustavy

14. 8. 2018

Sonda New Horizons pozoruje vodíkovou stěnu na okraji sluneční soustavyVesmírná sonda New Horizons proletěla v roce 2015 kolem trpasličí planety Pluto a míří dál ven ze sluneční soustavy. Aktuálně se nachází 42,7 AU od Země a míří ke svému novoročnímu setkání s planetkou Ultima Thule. Když vědci za použití přístroje ALICE pořídili měření ultrafialového záření, zjistili, že směrem od Slunce obsahuje přidanou záři, která by tam za běžných podmínek neměla být. Mohlo by jít o hranici, za kterou už nepůsobí sluneční větry a dochází na ní ke shromažďování a interakci vodíkových atomů pocházejících z vnějšku sluneční soustavy.

celý článek

První mapa radiace, která dopadá na povrch Europy

31. 7. 2018

První mapa radiace, která dopadá na povrch EuropyVědci prozkoumali data z misí, které v historii studovaly měsíc Europa obíhající planetu Jupiter, aby potvrdili, že nejsilnější radiace se nachází na rovníku a naopak v blízkosti pólů je relativně slabá. Europa má pod svým povrchem globální oceán jehož materiál se někdy dostává až na povrch (možná podobně jako láva na Zemi) a data o radiaci napoví, jak dlouho vydrží než je radiací sterilizovaný. Vědci využili data z misí Galileo a Voyager 1.

celý článek