V místě, kde byla loni pomocí gravitačních vln historicky poprvé detekována kolize neutronových hvězd, zesiluje intenzita záření v rentgenových i radiových vlnových délkách. Takové chování astrofyzikové neočekávali - předpoklad byl, že emise budou postupně klesat. I když podobné události po určitou dobu svou záři zesilují, po krátké době začnou pohasínat. Nová pozorování pochází z vesmírného rentgenového teleskopu Chandra, který se po několika měsících k místu zaměřil znovu v prosinci.
Nová vizualizace středu naší galaxie Vás zavede do blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* v 360° videu. Vědci dali tento průlet dohromady z pozorování rentgenového teleskopu Chandra a dalších, které dokáží prohlédnout oblaka prachu, které střed Mléčné dráhy zastírají. Animace začíná 350 let v minulosti a zaznamenává hvězdy a jejich pohyb v rozmezí asi 500 let. Vše se odehrává asi 25 tisíc světelných let od Země.
Když tým astronomů zkoumal vzdálené masivní galaktické kupy, zjistil, že v centrech některých galaxií dřímají opravdová vesmírná monstra. Jedná se o ultramasivní černé díry, které dosahují mnohonásobně větších hmotností než "běžné" supermasivní černé díry v jádrech galaxií. Jedním z autorů studie publikované v magazínu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society je i Julie Hlavacek-Larrondová, profesorka na Université de Montréal, která má české kořeny.
Za použití rentgenového vesmírného teleskopu Chandra a velkého pozemního teleskopu VLT v Čile se vědcům podařilo objevit osamocenou neutronovou hvězdu se slabým magnetickým polem, první mimo Mléčnou dráhu. Nachází se v Malém Magellanově oblaku, což je sousední galaxie, která obíhá Mléčnou dráhu ve vzdálenosti asi 200 tisíc světelných let.
Astronomové objevili s pomocí vesmírného rentgenového teleskopu Chandra známky existence až tisíců černých děr v bezprostředním okolí středu Mléčné dráhy. Jedná se o menší černé díry hvězdné hmotnosti dosahující masy mezi 5 a 30 hmotností Slunce, které rotují kolem obří černé díry, která dosahuje až 4 milionů hmotností Slunce a nese označení Sagittarius A* (zkráceně Sgr A*). Výsledky tohoto výzkumu byly publikovány v magazínu Nature 5. května.