ESA podepsala dohodu o spolupráci s Ruskem při cestě k Marsu, je to dobrý nápad?

20. 03. 2013
Evropská vlajková mise k planetě Mars prošla výraznými změnami, ta poslední byla završena 14. března, kdy Ruská vesmírná agentura podepsala spolu s tou evropskou dohodu o spolupráci. ExoMars představuje evropskou snahu dobýt rudou planetu, mise se skládá z několika částí: orbitální sondy, roveru a statického přistávacího modulu. Ruská účast na misi kompletně nahrazuje tu původní americkou, je to ale dobrý nápad, když ruský vesmírný program prochází krizí a to nejen při meziplanetárním průzkumu?
ExoMars je poměrně složitá mise, v roce 2016 odletí k Marsu orbitální sonda Trace Gas Orbiter a EDM (Entry, Descent and Landing Demonstrator Module), modul, na kterém si ESA vyzkouší přistání na povrchu Marsu. V roce 2018 by potom měla k sousední planetě odletět druhá část mise s roverem, který by měl na povrchu Marsu operovat něco přes 200 solů (sol je den na Marsu, který trvá zhruba stejně jako den na Zemi).
Původně americká účast na misi ExoMars byla pro Evropu velkou příležitostí učit se z úspěchů NASA, která na Mars úspěšně dopravila několik orbitální sond, několik přistávacích modulů a několik roverů. Poslední z roverů, Curiosity, je poháněný nukleárním zdrojem a váží 900 kg, rover ExoMars by měl být získávat energii ze solárních panelů a váží 200 kilogramů. NASA však nemá dostatek financí na podílení se na další misi k Marsu, Evropa tak musela najít nového partnera.
ESA otočila svou pozornost na východ, ruský vesmírný program na Mars ale v posledních dekádách nedosáhl. Posledním pokusem byla zajímavá mise Fobos-Grunt, jejímž cílem byl měsíc planety Mars a která měla přinést zpátky na Zem vzorky hornin. Zůstalo jen u pokusu. Vesmírná sonda ani nedokázala opustit oběžnou dráhu Země a mise skončila nezdarem. Technologie vyvinutá pro misi Fobos-Grunt by ale měla být částečně využita u ruských přístrojů, které budou součástí mise ExoMars.
Nezdary ale provází ruský vesmírný program celkem běžně a to hlavně při startech ruských raket, které nyní podle dohody mají vynést evropské sondy do vesmíru v letech 2016 a 2018. V poslední době ale došlo k už několika neúspěšným startům ruských raket Proton, Zenit i Sojuz, při jedné misí došlo dokonce ke ztrátě nákladní lodi Progress zásobující ISS. Přes různé personální změny v agentuře Roskosmos se problém překvapivě nedaří vyřešit a ruský vesmírný program tak ztrácí věrohodnost, Rusko je přitom jediná Země schopná dopravit astronauty na ISS.
Evropská vesmírná agentura tedy spoléhá, na tyto ruské technologie, které nejenže mají vynést veškeré vědecké zařízení do vesmíru, ale mají mít na starosti také vstup roveru do atmosféry planety a přistání na povrchu planety. Doufejme tedy, že ESA má vše řádně pojištěné a peníze, které členské země (včetně ČR) přispívají do rozpočtu agentury, neshoří v atmosféře jedné, nebo druhé planety.
Evropská mise na Mars po dalším zdržení nabírá nový dech, první start v roce 2016
1. 6. 2011 Evropská mise na Mars nese označení ExoMars (Exobiology on Mars) a jde o projekt nekonečných změn a odkladů. Původně měla vesmírná sonda odletět k Marsu už letos, kvůli finančním problémům evropských států, zejména Itálie, však byla několikrát odložena a nakonec změnila výrazně i podobu. Poslední změna byla schválena 26. května příslušnými evropskými orgány na jednání v Utrechtu. Od června tak budou moci pokračovat práce na vývoji částí vesmírných sond, které ustaly do doby schválení změn mise ExoMars.
Podle plánů z roku 2005 měla na Marsu přistát první evropská robotická sonda společně se statickou meteorologickou stanicí. V roce 2009 ale po několika odloženích ESA podepsala dohodu s NASA o společné misi na Mars. Místo původně uvažované rakety sojuz měly být použity rakety Atlas V a evropský rover se musel zmenšit. Později ten samý rok agentury ohlásily revizi mise, se dvěma starty v letech 2016 a 2018.
Podle tohoto návrhu se na Mars nejprve vydá orbitální sonda ExoMars Trace Gas Orbiter, jejíž součástí bude malý přistávací meteorologický modul. Při otevření okna pro cestu na Mars o dva roky později plánovaly evropská a americká agentura vyslat každá svůj robotický rover, letos na jaře ale přišla poslední změna, když NASA oznámila, že kvůli omezenému rozpočtu není schopna dostát závazku vyslat vlastní rover a navrhla jeden společný.
Tento plán byl v květnu schválen a mise je opět na cestě ke startu. Pokud nebude během následujících pěti let mise opět změněna odletí k Marsu první várka vědeckých přístrojů.
Trace Gas Mission (TGM), 2016
Orbitální sonda Trace Gas Orbiter se zaměří například na hledání zdrojů metanu v atmosféře Marsu, jehož přítomnost podle NASA může být důsledkem existence živých organismů nebo geologické aktivity. Data nasbíraná sondou také pomohou při výběru přistávacího místa pro druhou část mise dva roky poté.
ExoMars Static lander, 2016
Původně se jednalo o nepohyblivou stanici na povrchu Marsu s 11 vědeckými přístroji, změny v programu mise ale na této sondě zanechaly výrazné změny. ESA totiž v roce 2016 plánuje demonstrovat novou technologii pro přistání na rudé planetě a náklad k přistání výrazně omezila. Sonda přistane se nejprve zbrzdí pomocí padáků a na povrch dopadne pomocí airbagů. Její životnost je plánovaná na krátkých osm solů (dní na Marsu) dokud jí nedojdou baterie.
ExoMars rover, 2018
Hlavní část celé mise je vysoce autonomní robotický rover vážící 295 kilogramů. Je větší než jeho předchůdci z NASA Spirit a Opportunity, ale zase menší než téměř tunová sonda Curiosity, která se chystá na Mars letos v listopadu.
Více informací
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích