V jádru Mléčné dráhy rotují kolem supermasivní černé díry také tisíce menších černých děr

Astronomové objevili s pomocí vesmírného rentgenového teleskopu Chandra známky existence až tisíců černých děr v bezprostředním okolí středu Mléčné dráhy. Jedná se o menší černé díry hvězdné hmotnosti dosahující masy mezi 5 a 30 hmotností Slunce, které rotují kolem obří černé díry, která dosahuje až 4 milionů hmotností Slunce a nese označení Sagittarius A* (zkráceně Sgr A*). Výsledky tohoto výzkumu byly publikovány v magazínu Nature 5. května.

Černé díry v okolí Sgr A*

Černé díry v okolí Sgr A* Centrální oblast Mléčné dráhy se supermasivní černou dírou (označena jako Sgr A*). Kolem ní vědci objevili 12 černých děr hvězdné hmotnosti, které jsou součástí binárních hvězd (červeně zakroužkované) a další binární hvězdy s bílými trpaslíky (žlutě zakroužkované). Snímek zabírá oblast o rozloze asi 45 světelných let napříč.



Černé díry sice nejsou přímo pozorovatelné, teleskop Chandra ale dokáže zachytit světlo pocházející z materiálu rotujícího velkou rychlostí kolem černé díry. Takto zachycené černé díry jsou většinou součástí binárních hvězd, z nichž jedna složka je černá díra, která z druhé hvězdy svou gravitací odsává hmotu. Tato hmota kolem černé díry rotuje velkou rychlostí a bývá zahřívána na miliony stupňů, při tomto procesy vzniká rentgenové záření.

Tým vědců vedený Chuckem Haileym z Columbia University in New York hledal tyto rentgenově zářící binární hvězdy v okolí asi 12 světelných let kolem Sgr A*. Následně vybrali takové hvězdy, které zářily podobně jako známé binární hvězdy obsahující černé díry - těch našli v okruhu tří světelných let od centrální supermasivní černé díry hned 14. Dvě z těchto hvězd by mohly mít místo černé díry neutronovou hvězdu, zbylých 12 je na obrázku vyznačeno červeným kolečkem. Žlutá kolečka pravděpodobně představují binární hvězdy s bílými trpaslíky.

Nicméně pouze ty nejsilněji zářící hvězdy budou detekovatelné na tak velkou vzdálenost. Vědci tak odhadují, že by kolem Sgr A* mohlo být 300-1000 binárních hvězd s černou dírou hvězdné hmotnosti.

Kolem supermasivní černé díry v jádru naší galaxie by však měly být také černé díry, které nejsou součástí binárních hvězd. Podle teoretických studií, které vycházejí z pohybu hvězd v centru naší i jiných galaxií, by mohlo být v okolí supermasivní černé díry Mléčné dráhy až 20 tisíc černých děr hvězdné hmotnosti.

Sagittarius A*

V jádru Mléčné dráhy dřímá supermasivní černá díra Sagittarius A*. Kolem ní rotuje veškerá hmota naší galaxie podobně jako materiál ve sluneční soustavě kolem Slunce.
  • Hmotnost: 4 miliony slunečních mas
  • Vzdálenost: 26 000 světelných let
  • Poloměr: 45 AU (oběžná dráha Neptunu je 30 AU)
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie
Černé díry

Historicky první detekce světla zpoza černé díry

Při pozorování supermasivní černé díry v galaxii I Zwicky 1 se vědcům podařilo zpozorovat záblesky rentgenové radiace. K jejich překvapení však nepocházela z okolí černé díry, které přímo pozorovali, ale z prostoru za ní. Jde o první pozorování tohoto fenoménu, kdy gravitace černé díry deformuje prostor a ohýbá světlo. Ve svém výzkumu vědci pracovali s vesmírnými teleskopy NuSTAR a XMM-Newton.

celý článek

Gravitační vlny ukázaly poprvé na splynutí neutronové hvězdy a černé díry

Vědcům se pomocí detektorů LIGO a Virgo podařilo poprvé pozorovat gravitační vlny z kolize černé díry a neutronové hvězdy. V nové studii vědci popisují hned dvě události, které dělí pouhých 10 dní. Jedná se o první zachycené gravitační vlny z takové události, doposud byly pozorovány pouze kolize dvou černých děr nebo dvou neutronových hvězd.

celý článek

U blízké černé díry Cygnus X-1 byla detekovaná nezvyklá oscilace v rentgenovém záření

Pomocí čínského vesmírného teleskopu Insight-HXMT se astronomům podařilo detekovat nízkofrekvenční kvaziperiodickou oscilaci u Cygnus X-1 - rentgenové dvojhvězdy (X-ray binary), která se skládá z masivní hvězdy a černé díry. Pozorovaná částečná periodicita v rentgenovém záření by mohla být podle nové studie způsobena nepravidelnostmi v akrečním disku kolem černé díry.

celý článek

Astronomové poprvé pozorují náznaky špagetifikace hvězdy supermasivní černou dírou

Hvězdy, které se příliš přiblíží supermasivní černé díře ve středu galaxie, jsou odsouzeny k zániku. Extrémní gravitace černé díry o hmotnosti milionů sluncí hvězdu doslova roztrhá a materiál z ní ve formě protáhlých vláken rotuje velkou rychlostí kolem, než jej černá díra nenávratně pohltí. Astronomům se nyní poprvé podařilo zpozorovat tato vlákna hvězdného materiálu v okolí černé díry v jádru galaxie ve vzdálenosti 730 milionů světelných let.

celý článek

Nově objevená nejbližší černá díra je zároveň jedna z nejmenších

Vědci objevili jednu z nejmenších známých černých děr, která je nám zároveň nejblíže ze všech známých. Černá díra s neoficiálním označením Unicorn (jednorožec) má pouhé tři hmotnosti Slunce a nachází se kolem 1 500 světelných let daleko - ve hvězdném systému s červeným obrem. A právě chování sousední hvězdy existenci černé díry prozradilo.

celý článek

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

celý článek

Event Horizon Telescope změřil magnetické pole supermasivní černé díry v galaxii M87

Event Horizon Telescope (EHT) zveřejnil nový pohled na supermasivní černou díru ve středu galaxie M87. Polarizované světlo z tohoto objektu ukazuje magnetické pole v těsné blízkosti černé díry. Studiem magnetismu v okolí černé díry mohou vědci zjistit nové informace o procesech, které vedou ke vzniku energetických proudů radiace, které se táhnou z jádra galaxie M87 tisíce světelných let daleko.

celý článek