Vědci změřili sílu gravitace s doposud největší přesností
Hned dva experimenty v laboratoři přispěly k novému odhadu přesné gravitační přitažlivosti dvou objektů. Dosavadní nejlepší měření obsahovalo míru nejistoty 0,00137 %, nové výsledky však mají nejistotu pouhých 0,00116 %. Výzkum provedl tým vědců z Huazhong University of Science and Technology in Wuhan v Číně vedený fyzikem Shan-Qing Yangem.
Gravitační konstanta byla za posledních 40 let měření odhadnuta na 6,67408 x 10 -11 Nkg-2s2. Toto číslo má dnes nejistotu 0,0047 % nicméně i přes tuto míru nejistoty jde o zatím nejpřesněji určenou hodnotu ze všech ostatních základních konstant ve vesmíru jako je například rychlost světla nebo náboj jednoho elektronu. Přesto je pro vědce důležité znát její co nejpřesnější hodnotu aby mohli správně určit hmotnosti vzdálených objektů nebo správně pochopili evoluci a chování vesmíru.
Více informací k tématu
Další zprávy z kategorie Gravitace
Astronomové změřili se zatím největší přesností gravitační posuv Slunce předpovězený Einsteinem
Mezinárodní tým astronomů změřil se zatím největší přesností gravitační posuv Slunce, který předpověděla Einsteinova Obecná teorie relativity. Světlo vycházející ze Slunce je ovlivněno jeho silnou gravitací natolik, že se pozorovateli na Zemi jeví červenější, než skutečně je. Výsledky tohoto výzkumu byly přijaty k publikaci v magazínu Astronomy and Astrophysics.
Ve sluneční soustavě existuje kromě hlavní orbitální roviny ještě jedna, obíhají v ní některé komety
Studiem pohybu dlouhoperiodických komet vědci zjistili, že kromě roviny ekliptiky, ve které obíhají Slunce všechny planety, existuje ještě jedna doposud neznámá rovina. Nachází se v ní afélia (nejvzdálenější body oběžných drah od Slunce) části analyzovaných komet. Za vznikem nově objevené orbitální roviny by mohla být gravitace Mléčné dráhy.
Měsíce planety Jupiter se zahřívají a kromě samotné planety za to může také jejich vzájemná interakce
Měsíce planety Jupiter jsou teplejší, než odpovídá jejich vzdálenosti od Slunce. Tento efekt byl doposud připisován masivní planetě, jejíž gravitace na měsíce působí. Podle nové studie však svůj podíl na zahřívání mají i měsíce samotné. Platí to zejména pro měsíce Io, Europa, Ganymede a Kalisto, které jsou ze 79 známých měsíců Jupitera největší.
Nový způsob měření gravitace: pomocí poletujících atomů a laserů
Tým vědců z University of California, Berkeley našel nový způsob na měření gravitace - sledováním rozdílů v atomech, které jsou udržovány ve vzduchu za pomoci laseru. Nová metoda by mohla přinést mnohá nová využití napříč obory, zejména díky přenositelnosti zařízení. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Science.
Gravitační vlny z kolize neutronových hvězd naznačují, že gravitace neuniká do jiné dimenze
Detekce gravitačních vln způsobených kolizí neutronových hvězd v roce 2017 umožnila vědcům zkoumání vesmíru dvěma rozdílnými pohledy: gravitačními vlnami a elektromagnetickým zářením. To umožňuje ověření různých teorií založených na dosavadním pozorování vesmíru prostřednictvím elektromagnetických vln. Podle nové studie takto vědci dokázali vyvrátit jednu z teorií, která se snažila vysvětlit existenci temné energie pomocí gravitace unikající do jiné dimenze.
celý článekVesmírná sonda Juno přináší zcela nový pohled na nitro planety Jupiter
Za více než rok zkoumání planety Jupiter odhalila vesmírná sonda Juno nitro tohoto plynného obra jako doposud žádná jiná. Posledním poznatkem je fakt, že atmosférické pásy bouří sahají hluboko do nitra planety a nejsou jen povrchovým úkazem. Díky zkoumání magnetického a gravitačního pole planety získávají vědci také další cenné informace o tom, co se pod hustými mraky odehrává a jak vlastně nitro tohoto plynného obra vypadá.
Rychle rotující planetka ukazuje na novou sílu, která ji kromě gravitace drží pohromadě
Při pozorování planetky 1950 DA zjistili vědci z Unversity of Tennessee v Knoxville, že pouhá gravitace by ji nemohla udržet pohromadě, rotuje totiž příliš rychle a odstředivé síly by tak měly její jednotlivé části odtrhnout od sebe. Planetka rotuje tak rychle, že astronaut stojící na jejím povrchu by odletěl do vesmíru. Podle studie publikované v magazínu Nature jde o první důkaz, že v jádru planetek působí Van der Wallsovy síly, které je pomáhají držet v celku.