V horní části snímku je zachycen obrovský světlý kráter Debussy. Menší tmavý kráter vlevo je Matabei. Na jih od těchto kráterů je oblast Merkuru, která doposud vesmírnou sondou nebyla vyfotografována.
Fyzikové z Německa a Číny použili počítačové simulace pro zjištění odkud se berou energetické elektrony v okolí planety Merkur. Jejich existence byla detekována americkou sondou MESSENGER v roce 2009, která nejbližší planetu Slunci obíhala do roku 2015. I přes stokrát slabší magnetické pole planety vědci detekovali energetické částice a nebyli si jistí odkud se berou. Možné vysvětlení přináší vědecká studie publikovaná v magazínu Physics of Plasmas.
Třetího srpna před deseti lety vynesla raketa Delta II do vesmíru družici MESSENGER (MErcury Surface, Space ENvironment, GEochemistry, and Ranging). Kolem vnitřní planety sluneční soustavy krouží od března 2011 a sbírá cenná data, MESSENGER je totiž první umělou družicí planety Merkur. Video je sestaveno ze snímků, které byly pořizovány každou sekundu z výšky 115 - 160 kilometrů nad povrchem planety.
Merkur je společně se Zemí jedinou skalnatou planetou ve sluneční soustavě, která disponuje globálním magnetickým polem, je však více než 150x slabší než u naší planety. Vědci z institutu Maxe Plancka v Německu teď přišli s novou teorií, která vysvětluje proč je magnetické pole Merkuru oproti tomu zemskému tak slabé. Podle jejich studie za tím stojí silné sluneční větry ve středu sluneční soustavy, které oslabují vliv dynama, které na Merkuru magnetické pole vytváří. Nabité částice slunečního větru vytváří silné elektrické proudy v magnetosféře planety a to její globální magnetické pole oslabuje.