Druhá největší planeta Sluneční soustavy. Kromě nepřehlédnutelných prstenců plynného obra je systém Saturnu zajímavý množstvím měsíců a interakcemi rozmanitých fyzikálních sil v gravitačním poli planety.
Mise | Start | Status |
---|---|---|
Cassini | 15. 10. 1997 - 15. 8. 2017 | Ukončená: Úspěch |
Už v roce 1980 objevily sondy Voyager na severním pólu planety Saturn podivný útvar ve tvaru pravidelného šestiúhelníku. Až v novém století jej prozkoumala podrobněji sonda Cassini, která kolem Saturnu obíhala 12 let až do loňského září. Na konci mise Cassini vědci zjistili, že hexagon není pouze v oblacích, ale nachází se také vysoko nad nimi, ve stratosféře. To však odporuje tomu, co vědci o atmosféře Saturnu doposud věděli, horní hexagon by neměl existovat.
Největší měsíc planety Saturn je zároveň jediným známým měsícem ve sluneční soustavě s hustou atmosférou. Titan s metanovou atmosférou tak trošku připomíná Zemi, i když má úplně jiné chemické složení. Od příletu sondy Cassini k Saturnu v roce 2004 mohou vědci pozorovat, co se děje pod těmito hustými metanovými mraky a sledují střídání ročních období. Poslední výraznou změnu v atmosféře Titanu zaznamenala sonda Cassini při průletu kolem měsíce 27. června - nad jižním pólem se objevil polární vír (vortex).
Analýzou dat z vesmírné sondy Cassini, která obíhá kolem planety Saturn, vědci zjistili, že jeden z jejích měsíců Titan, má pod svým povrchem globální vodní oceán. Po Europě u planety Jupiter, jde o další místo ve sluneční soustavě, které by mohlo disponovat vodní masou pod celým svým povrchem.
Vesmírná sonda Cassini pokračuje v průzkumu Titanu, největšího měsíce planety Saturn, který je specifický svou hustou atmosférou a velkými jezery na svém povrchu. Při posledním, srpnovém průletu kolem tohoto zmrzlého světa u planety Saturn se Cassini podařilo změřit hloubku největšího jezera na severním pólu, které dostalo název Kraken Mare, podle bájného mořského monstra. Jezera a řeky na Titanu jsou tvořena kapalnými uhlovodíky, které na tomto měsíci vytvářejí koloběh podobný tomu vodnímu na Zemi. Titan se tak podobá Zemi více než většina planet v naší sluneční soustavě, podle vědců by podmínky na Titanu dokonce mohly být srovnatelné s těmi na Zemi před miliony let.
V roce 2012 zachytil Hubblův teleskop množství molekul vody v oblasti jižního pólu jupiterova měsíce Europa. Tento jev se podobal tomu, který pozoruje sonda Cassini u saturnova měsíce Enceladus, jehož jižní pól je posetý gejzíry chrlící vodu do okolí měsíce. Začalo se tedy spekulovat o existenci gejzírů také na Europě. Následná pozorování ale tuto hypotézu nepotvrzují, a tak vědci uvažují nad dalšími vysvětleními hubblových pozorování z roku 2012, jednou z teorií je, že se molekuly vody dostaly na oběžnou dráhu Europy po dopadu meteoritu, který do vesmíru vymrštil led z povrchu měsíce.