Hubble

Mise Hubble začala 24. 4. 1990 a stále probíhá.

Aktuální zprávy z kategorie Hubble

Astronomům se podařilo několika teleskopy prozkoumat supernovu v blízké galaxii krátce po její explozi a také před ní

Supernova SN 2020fqv byla poprvé zpozorována observatoří Zwicky Transient Facility v roce 2020. Pouhých několik hodin po explozi už místo zkoumal v detailu také Hubblův teleskop. Další data potom vědci získali z teleskopu TESS, který toto místo na obloze snímal každých 30 minut. Díky této unikátní kombinaci získali vědci nezvykle hodně informací o samotné hvězdě a průběhu exploze, ve které zanikla.

Na jedné z polokoulí Europy byla pozorována vodní pára, zřejmě pochází z povrchu měsíce

Astronomům se podařilo v datech z teleskopu Hubble najít známky kyslíku na jedné z polokoulí měsíce Europa. Podle nové studie by se mohlo jednat o kyslík z vodní páry, která sublimuje z povrchu tohoto ledového měsíce u planety Jupiter. Nad jeho povrchem se potom stává součástí extrémně tenké atmosféry. Výsledky tohoto výzkumu pomohou při plánování misí Europa Clipper a JUICE.

Příprava vesmírného teleskopu Roman: začíná se s výrobou teleskopu

Plánovaný nový vesmírný teleskop Roman (Nancy Grace Roman Space Telescope) postupuje do další fáze svého vývoje. NASA schválila design teleskopu a ověřila, že bude fungovat tak, jak bylo navrženo. Teleskop teď přejde do fáze samotné výroby a následného testování. Výkonný teleskop Roman bude zkoumat vesmír v infračerveném spektru, do vesmíru by měl letět před rokem 2027.

Vítr ve Velké rudé skvrně na Jupiteru zesílil za posledních 11 let o 8 %

Rychlost větru ve Velké rudé skvrně na Jupiteru stoupla za posledních 11 let o 8 %, ukazuje to analýza dlouhodobých pozorování vesmírným teleskopem Hubble. Nejrychlejší vítr se nachází na okraji bouře, kde vane rychlostí téměř 650 km/h. Vědci zatím neví, co přesně za zrychlením větru ve Velké skvrně stojí, odpověď se totiž skrývá hluboko po hustými mraky.

Detailní průzkum atmosféry exoplanety WASP-127 b ukázal vodní páru zakrytou mraky

Tým astronomů vedený Romainem Allartem prozkoumal atmosféru exoplanety WASP-127 b. Jde o planetu ve vzdálenosti 523 světelných let, která se svou hmotností podobá Saturnu. Na rozdíl od známé planety s prstenci však WASP-127 b kolem svojí hvězdy obíhá velmi blízko a řadí se proto mezi tzv. horké Saturny. V její horké atmosféře se podle nového výzkumu nacházejí oblaka a pod nimi vodní pára.

K překvapení vědců je mezihvězdný materiál v Mléčné dráze rozprostřen nerovnoměrně

Astronomové evidují v Mléčné dráze tři hlavní druhy mezihvězdného materiálu: plyny pocházející z vnějšku galaxie, mezihvězdné plyny obohacené o chemické prvky a prach, který vzniká kondenzací výše uvedených plynů. Doposud se předpokládalo, že napříč galaxií jsou tyto tři druhy materiálu rovnoměrně promíchané. Nový výzkum ale ukazuje, že tomu tak není a zřejmě bude nutné upravit modely popisující vývoj Mléčné dráhy.

Termojaderná fúze na povrchu bílých trpaslíků zpomaluje jejich chladnutí, ovlivní to výpočet jejich stáří

Bílí trpaslíci jsou zbytky hvězdných jader, která postupně chladnou. Pro tyto objekty je typické, že v nich už neprobíhá termojaderná fúze, alespoň si to vědci doposud mysleli. Nová analýza více než 700 bílých trpaslíků nyní ukazuje, že v tenké slupce na povrchu bílých trpaslíků by fúze vodíku mohla pokračovat. Pokud se to potvrdí, mohlo by to znamenat zpochybnění stáří bílých trpaslíků a také některých hvězdokup.

Fragment hvězdy mířící vysokou rychlostí z Mléčné dráhy pochází ze supernovy a má periodu 9 hodin

Ve vzdálenosti kolem 2 000 světelných let se nachází hvězda, která míří vysokou rychlostí ven z Mléčné dráhy. To je pravděpodobně výsledek exploze supernovy v binárním systému, která hvězdu vymrštila do volného vesmíru. Tento bílý trpaslík LP 40-365 byl nyní detailně prozkoumán týmem astronomů a byla u něj zjištěna pravidelná perioda kolem 9 hodin. Podle nové studie je to překvapivě nízká rychlost, vzhledem k tomu, že možná jedná o pouhý fragment hvězdy, který přežil supernovu.

Teleskop Hubble objevil první známky vodních par na jupiterovu měsíci Ganymede

Astronomům se podařilo poprvé pozorovat známky vodních par v atmosféře Ganymede - největšího měsíce ve sluneční soustavě. Ty zřejmě vznikají sublimací z povrchu, kde se voda nachází ve formě ledu. Nové závěry vychází z pozorování teleskopem Hubble, který jimi doplňuje data ze sondy Juno, která planetu Jupiter obíhá. Už za rok by měla ke Ganymede odletět také evropská sonda JUICE, která jako první vstoupí na jeho oběžnou dráhu.

Teleskop Hubble je po měsíci znovu v provozu, se záložním počítačem

Stárnoucí vesmírný teleskop Hubble má poslední dobou stále častěji potíže. Naposledy šlo o jeho palubní počítač, který přestal 13. června pracovat. NASA se potom měsíc pokoušela přijít na příčinu tohoto problému, který se nakonec podařilo vyřešit 17. července. Už letos by měl na oběhnout dráhu vyletět jeho nástupce Vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST).

Teleskop Hubble lokalizoval pětici FRB signálů do ramen spirálních galaxií

Astronomům se pomocí vesmírného teleskopu Hubble podařilo lokalizovat 5 intenzivních rádiových záblesků označovaných jako FRB (Fast Radio Bursts). Tento druh signálů byl objeven teprve nedávno a vědci doposud neví, jak vznikají, hledají proto jakoukoliv indicii, která je k odpovědi přiblíží. Zdroje FRB signálů zkoumané teleskopem Hubble se nachází na okraji pěti spirálových galaxií, z nichž většina je masivní a stále v nich vznikají nové hvězdy. Lze tak vyloučit několik možných zdrojů FRB signálů, naopak nový výzkum podporuje zatím nejpřijímanější teorii - magnetary.

Kouzelné mlhoviny: Symetrická Jižní krabí mlhovina ukrývá trpaslíka a obra

Jižní krabí mlhovina je oficiálně známá jako Hen 2-104 (nebo také WRAY-16-47). Nachází se v souhvězdí Kentaura ve vzdálenosti 7 tisíc světelných let. Její struktura vznikla v interakci dvou hvězd v centrální části. Snímek u tohoto článku pochází z vesmírného teleskopu Hubble, který Jižní krabí mlhovinu pozoroval už nekolikrát.

Kouzelné mlhoviny: Náhrdelníková mlhovina je výsledkem interakce dvou hvězd, které se k sobě příliš přiblížily

Necklace Nebula (mlhovina Náhrdelník, PN G054.203.4) se nachází asi 15 tisíc světelných let daleko a je výsledkem interakce dvou hvězd. Snímek z teleskopu Hubble ukazuje oblaka materiálu, která interakce hvězd vyvrhla do jejich okolí a vytvořila tuto nádhernou podívanou. Mlhovina má napříč asi 2 světelné roky.

Na nejbližší hvězdě Proxima Centauri se objevila jedna z nejsilnějších zaznamenaných erupcí

Nově publikovaná studie popisuje objev extrémně silného záblesku z hvězdy Proxima Centauri, která se nachází 4,2 světelných let daleko a je tak nejbližší hvězdou ke Slunci. Na tuto erupci narazili astronomové při pozorování hvězdy devíti teleskopy na Zemi i ve vesmíru. V dalekém ultrafialovém spektru se jedná o nejzářivější detekovanou erupci.

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

Kouzelné mlhoviny: Řasová mlhovina vznikla při explozi masivní hvězdy před 10 000 roky

Vesmírný teleskop Hubble vyfotil detail zbytků exploze supernovy v souhvězdí Labutě. Mlhovina, která po ní zůstala, nyní na obloze zabírá plochu více než šesti Měsíců v úplňku. Teleskop Hubble se zaměřil na její část, kde se mísí nárazové vlny a materiál ze zaniklé hvězdy.

Aktivita blízké hvězdy Lacaille 9352 v UV spektru by mohla znamenat problém pro možný život na jejích 3 exoplanetách

O blízké hvězdě Lacaille 9352 (Gliese 887) astronomové předpokládali, že je relativně klidná. Vycházeli totiž z optických pozorování, ve kterých je hvězda skutečně stabilní. Nová pozorování teleskopem Hubble v ultrafialovém spektru ale ukazují odlišný obrázek: erupce, které by mohly ovlivňovat dění na několika exoplanetách, které hvězdu obíhají.

Exoplaneta u hvězdy GJ 1132 zřejmě přišla o svou atmosféru a má nyní druhou s jiným složením

Pozorování teleskopu Hubble a počítačové modely naznačují, že exoplaneta GJ 1132 b by mohla přijít o svou původní atmosféru a vznikla u ní atmosféra druhá. Podle nové studie se v její aktuální atmosféře nachází vodík, kyanovodík, metan a aerosolová mlha. Toto složení je výsledkem chemických reakcí na povrchu a pod ním.

Veleobr VY Canis Majoris prochází podobným procesem jako hvězda Betelgeuse před rokem

Masivní hvězda VY Canis Majoris v posledních měsících ztrácí na své zářivosti. Podle snímků z teleskpu Hubble je to způsobeno materiálem, který hvězda odhazuje do svého okolí a který blokuje část jejího světla. Podobným procesem prošla před rokem také menší a bližší hvězda Betelgeuse.

Astronomové objevili první exoplanetu podobnou Jupiteru, která v atmosféře nemá žádné mraky

Exoplaneta WASP-62b se svou hmotnosti podobá planetě Jupiter. Na rozdíl od největší planety sluneční soustavy ale v její atmosféře nenajdete žádné mraky. Alespoň takové jsou závěry studie publikované v magazínu Astrophysical Journal Letters.

Masivní centrální galaxii v kupě Abel 2261 chybí supermasivní černá díra, vědci neví proč

Většina, ne-li všechny, masivní galaxie mají ve svém středu supermasivní černou díru, kolem které obíhají tělesa ve sféře jejich gravitačního vlivu. Ve vzdálenosti téměř tří miliard světelných let se nicméně nachází galaktická kupa Abel 2261, jejíž centrální galaxie zdánlivě žádnou supermasivní černou díru nemá. Vědci si tuto situaci zatím neumí nijak vysvětlit.

Tmavá bouře na Neptunu změnila svůj směr a možná tak zabránila svému zániku

Astronomové prostřednictvím vesmírného teleskopu Hubble pozorují pohyb tmavé bouře v atmosféře planety Neptun. Pozorují ji už od roku 2018, kdy se na snímcích Hubblova teleskopu objevila poprvé. Od té doby směřovala k rovníku, kde vědci předpokládali její zánik. Nová pozorování nyní ukazují, že bouře otočila svůj směr a její osud nyní není zcela zřejmý.

Kolem hvězdy HD106906 obíhá ve velké vzdálenosti exoplaneta, která by se mohla podobat potenciální deváté planetě ve sluneční soustavě

Exoplaneta HD106906 b byla objevena už v roce 2013, ale teprve nyní byla určena její oběžná dráha. Planeta obíhá dvojhvězdu HD106906 ve vzdálenosti 730 AU, to je víc než 20x dál než obíhá Slunce planeta Neptun. Vědci také přišli s teorií, která tuto oběžnou dráhu vysvětluje - a která by také mohla vysvětlit oběžnou dráhu potenciální deváté planety u Slunce.

Teleskop Hubble ve své zatím největší kampani zkoumá hvězdy v ultrafialovém záření

Vesmírný teleskop Hubble je aktuálně jediný na oběžné dráze schopný pozorovat hvězdy v ultrafialovém (UV) světle. Astronomové toho chtějí využít a prostřednictvím programu ULLYSES vytváří databázi s různými druhy hvězd, které v UV spektru září. Výsledky tohoto výzkumu budou vědcům sloužit po dlouhá léta.

První pozorování planetky Psyche v ultrafialovém záření potvrzují přítomnost železa na jejím povrchu

První pozorování Psyche v ultrafialovém spektru přinesla první detekci oxidu železitého na planetce. Podle doktorky Tracy Beckerové, která vedla studii v magazínu Planetary Science Journal, by mohlo jít o známky oxidace na povrchu Psyche. Ultrafialová pozorování byla provedena vesmírným teleskopem Hubble. Tato planetka je cílem americké mise Psyche, která by měla začít v roce 2022.

FOTOGRAFIE: rázová vlna supernovy zachycená Hubblovým teleskopem

Vesmírnému teleskopu Hubble se podařilo zachytit detail vlny vyvolané explozí supernovy před několika tisíci roky. Jedná se o supernovu označovanou jako Cygnus (podle souhvězdí Labutě, ve kterém se nachází) ve vzdálenosti 2 400 světelných let.

Haló obklopující sousední galaxii Andromedu se dotýká podobného regionu naší galaxie

Vědci pomocí vesmírného teleskopu Hubble zmapovali obálku plynů obklopující sousední galaxii Andromeda. Toto galaktické haló se rozpíná 1,3 - 2 miliony světelných let od galaxie, což je na půl cesty k Mléčné dráze. Jedná se o doposud nejdetailnější studii jakéhokoliv galaktického haló.

Pozorování Hubblovým teleskopem odhalila příčinu pohasnutí hvězdy Betelgeuse ze začátku tohoto roku

Pozorování vesmírným teleskopem Hubble odhalují příčinu pohasnutí jedné z nejjasnějších hvězd na noční obloze začátkem letošního roku. Hvězda Betelgeuse koncem loňského a začátkem tohoto roku zářila o desítky procent slaběji, než je běžné. Podle nového výzkumu to bylo způsobeno oblakem materiálu vyvrženého z hvězdy, který zablokoval část jejího světla.

Obloha exoplanety WASP-79b má zřejmě žlutou barvu a obsahuje železo

Nový výzkum ukazuje, že horký jupiter WASP-79b s železem ve svojí atmosféře má nažloutlou atmosféru. Astronomové prozkoumali tuto planetu ve vzdálenosti 780 světelných let pomocí teleskopů Hubble a Magellan II. Výzkum ukázal, že v její atmosféře nedochází k Rayleighovu rozptylu, který způsobuje modrou oblohu na Zemi. Tuto situaci vědci zatím ještě u žádné planety nepozorovali.

Jedna z prvních přímo pozorovaných exoplanet byla zničena v kolizi s jiným tělesem

Objev exoplanety Fomalhaut b byl ohlášen už v roce 2008, šlo o jednu z prvních planet identifikovaných mimo sluneční soustavu. Z nových pozorování se však tato exoplaneta vytratila a podle nové studie ani nikdy pozorována nebyla. Šlo totiž zřejmě o oblak prachu, který je následkem nedávné kolize.

Teleskop Hubble zachytil v detailu rozpad komety ATLAS

Vesmírný teleskop Hubble zachytil zatím v nejpodrobnějším detailu rozpad komety C/2019 Y4 (ATLAS). Kometa mohla potenciálně způsobit zajímavou podívanou na noční obloze, před několika týdny však začali astronomové pozorovat jak se její jádro dělí na menší části. Poslední snímky jsou staré pouhých pár dní.

Teleskop Hubble detekoval zatím nejmenší shluky temné hmoty, nález podporuje teorii o studené temné hmotě

S pomocí zkoumání několika kvazarů, jejichž světlo bylo na cestě k nám deformováno gravitací temné hmoty, se vědcům podařilo určit strukturu této temné hmoty. Shluky, kterými světlo prošlo, jsou zatím nejmenší detekovaná koncentrace temné hmoty. Podle vědců by takto malé struktury mohly potvrzovat existenci tzv. studené temné hmoty, jejíž částice se pohybují relativně malými rychlostmi.

Jeden z cílů mise Lucy planetka Eurybates má malý měsíc

Astronomům se s pomocí vesmírného teleskopu Hubble podařilo objevit malý měsíc u planetky Eurybates, která je jedním z cílů mise Lucy. Sonda, která by měla na svou dlouhou cestu vyrazit už v příštím roce, má prozkoumat hned sedm těles za oběžnou dráhou Marsu. Nově objevený měsíc u jedné z těchto planetek je tak zajímavým bonusem této mise.

V atmosféře exoplanety K2-18b ve vzdálenosti 111 světelných let byla detekována vodní pára

Vědcům z Université de Montréal se podařilo pomocí Hubblova teleskopu detekovat vodní páru a možná i oblaka s kapalnou vodou v atmosféře exoplanety K2-18b ve vzdálenosti 111 světelných let. Jde o nejmenší podobné těleso, v jehož atmosféře se podařilo vodu nalézt. Voda byla v atmosférách exoplanet detekována už dříve, jednalo se ale zatím pouze o masivní plynné obry. Tentokrát jde o planetu pouze dvakrát větší než Země, která se navíc nachází v obyvatelné zóně svojí mateřské hvězdy.

V místě první detekované kolize neutronových hvězd už došlo k uklidnění jejích následků

Tým astronomů vedený Wen-fai Fongovou prozkoumal následky první známé kolize neutronových hvězd. Šlo o první událost, u které byly zachyceny gravitační vlny a zároveň viditelné světlo, což vědcům dalo unikátní příležitost k prozkoumání tohoto jevu. Za pomoci Hubblova teleskopu snímali během roku a půl oblast, kde ke kolizi došlo, aby prozkoumali následky této energetické události. Na posledním snímku už zmizely následky kolize a vědci tak mohli porovnat běžný stav se samotnou kolizí.

Exoplaneta WASP 121b je tak blízko svojí hvězdě, že má šišatý tvar a přichází o svou atmosféru

Exoplaneta WASP 121b byla objevena už v roce 2015, nachází se u hvězdy o asi 40 % větší než Slunce ve vzdálenosti 854 světelných let. Tato planeta je o něco větší než Jupiter a obíhá svou hvězdu velmi blízko. Podle nových pozorování teleskopem Hubble dokonce tak blízko, že z ní hvězda svou gravitací vysává materiál a deformuje její tvar. Vědci tak mohou přímo pozorovat, jak planeta přichází o svou atmosféru, a dovědět se více o jejich vzniku a zániku.

Hubblova konstanta změřená novou metodou vnáší další nesoulad do problematiky rozpínání vesmíru

Vesmír se rozpíná, a to stále rychleji - to víme už dlouho. Doposud však není zřejmé, s jakou rychlostí. Různá měření tzv. hubblovy konstanty, která rozpínání vesmíru znázorňuje číselně, totiž podávají různé výsledky: nejčastěji mezi 67 a 74 km/s/Mpc (tedy prostor mezi dvěma objekty, které jsou od sebe vzdáleny jeden megaparsek (přes 3 miliony světelných let), se za jednu sekundu natáhne o zhruba 70 kilometrů). Nová studie nyní přináší další dílek do skládačky: 70 km/s/Mpc podle červených obrů.

Astronomové objevili u černé díry disk materiálu, který tam neočekávali

S pomocí Hubblova vesmírného teleskopu se astronomům podařilo pozorovat disk rotujícího materiálu kolem supermasivní černé díry v galaxii NGC 3147. Disk hmoty u černých děr je pozorován celkem často, jde o materiál zachycený gravitací, který černá díra postupně konzumuje. Jenže při konzumaci hmoty vychází z okolí černé díry silná radiace a světlo, což pro tento objekt neplatí, vědci si tak zatím přítomnost tohoto disku neumí vysvětlit.

Nové snímky z teleskopu Hubble ukazují hvězdu Eta Carinae směřující k velké explozi

Hvězda Eta Carinae se nachází ve vzdálenosti 7,5 tisíce světelných let a v 19 století byla po krátkou dobu jednou z nejjasnějších hvězd na naší obloze. Hvězda tehdy prošla Velkou erupcí, při které se její svítivost na několik let výrazně navýšila. Detailní snímky z dnešní doby ukazují, jak hvězda vyvrhuje množství materiálu do svého okolí a postupně míří k supernově, která bude jasně viditelná i ze Země. Na nových snímcích z teleskopu Hubble nyní vědci také pozorují materiál, který tam doposud pozorován nebyl.

Exoplaneta Gliese 3470 b je první superzemí, u které bylo zjištěno složení atmosféry

Exoplaneta Gliese 3470 b se nachází u červeného trpaslíka Gliese 3470 ve vzdálenosti asi 96 světelných let. Jedná se o druh planety přezdívaný superzemě - skalnaté planety několikrát větší než Země a zároveň menší než plynní obři. Podobná planeta ve sluneční soustavě není, ale podle doposud objevených exoplanet se zdá, že by mohlo jít o běžný typ planet v naší galaxii. Vědcům se nyní s pomocí teleskopů Spitzer a Hubble podařilo poprvé zjistit složení atmosféry takové planety.

Hubblův teleskop detekoval komplexní formu uhlíku v mezihvězdném prostoru

Formu uhlíku označovanou jako fulleren se podařilo pozorovat vědcům s Hubblovým vesmírným teleskopem. Jde o molekuly, které se skládají ze 60 atomů uhlíku uspořádaných do pěti a šestiúhelníků, které vytváří pravidelné koule. Potvrzuje se tak, že mezihvězdný prostor je tvořen nejen vodíkem a heliem, ale i výrazně komplexnějšími molekulami.

Ve vesmíru zřejmě působí doposud neznámá síla, způsobuje rychlejší rozpínání vesmíru

Vesmír není statický, neustále se rozpíná, a to stále se zrychlujícím tempem. Doposud však není zcela zřejmé, jak rychlé toto rozpínání vesmíru je. Vědci totiž přišli hned s několika způsoby, jak to změřit, a pokaždé jim vyjde trošku jiná hodnota. Rozdíl se projevuje při pozorování hvězd a supernov v dnešním vesmíru a zkoumání světla z období krátce po vzniku vesmíru. Nová studie, která zpřesňuje pozorování hvězd pomocí teleskopu Hubble, nyní potvrzuje rozdíly v měření a téměř vylučuje možnost chyby. Ve vesmíru tak zřejmě působí doposud nepopsaná síla, která za tímto rozdílem stojí.

Teleskop Hubble zachytil planetku Gault v procesu rozpadu, vychází z ní dva proudy materiálu

Snímky z teleskopu Hubble ukazují dva proudy jemného materiálu, které se podobají ocasu komety, vycházející z planetky (6478) Gault. Podle vědců jde o důsledky událostí na povrchu planetky, které předznamenávají její rozpad. Jde o vzácný úkaz, který může vědcům na dálku napovědět více o složení této planetky a také o fyzikálních silách, které k tomuto procesu vedou.

Pomocí teleskopů Gaia a Hubble byla zatím nejpřesněji odhadnuta váha Mléčné dráhy

Přesně odhadnout váhu Mléčné dráhy není zrovna jednoduchý úkol, kromě toho, že nelze zvážit přímo, je totiž například potřeba počítat také s temnou hmotou, kterou nelze přímo ani pozorovat. K výsledku vědci nakonec došli měřením rychlosti pohybu objektů, které kolem naší galaxie rotují. Stejná metoda už byla použita dříve, nově však bylo ve výpočtu pracováno s přesnými daty z teleskopu Gaia, která obsahují pozice a pohyb více než miliardy hvězd v Mléčné dráze a jejím bezprostředním okolí.

Jedna z kamer teleskopu Hubble má problémy, pozorování vesmíru nicméně nadále pokračují

Jeden ze čtyř instrumentů na palubě vesmírného teleskopu Hubble má od pátku problémy. Jedná se o přehlídkovou kameru ACS (Advanced Camera for Surveys). Podle vyjádření NASA nedošlo v minulém týdnu ke správnému načtení softwaru kamery. Fungování dalších zařízení ani operace samotného teleskopu nicméně nejsou ohroženy. Hubble je ve vesmíru už od roku 1990 a funguje výrazně déle než se původně plánovalo. Poslední chyba se objevila před pár měsíci, bylo to však na jiném zařízení.

Jeden z malých měsíců Neptunu mohl vzniknout odštěpením od svého souseda

Planeta Neptun má 14 známých měsíců, které ji obíhají v různé vzdálenosti. Nejznámější je zřejmě Triton, který je největší a obíhá v opačném směru než rotuje planeta, což napovídá, že by mohlo jít o cizí objekt zachycený gravitací planety. S pomocí Hubblova teleskopu nyní věci zjistili více o jednom ze sedmi vnitřních měsíců planety, které ji obíhají blíže než Triton. Zkoumaný měsíc Hippocamp obíhá příliš blízko jinému měsíci a je tak podle vědců možné, že se od něj v minulosti odštěpil.

Jedna ze čtyř kamer teleskopu Hubble přestala pracovat

Během úterka přestala pracovat jedna ze 4 kamer vesmírného teleskopu Hubble. Podle NASA jde o hardwarovou chybu na širokoúhlé kameře, která by však mohla být opravena záložní elektronikou. Ostatní tři snímací přístroje pracují v pořádku a provoz teleskopu tak není ohrožen. NASA očekává pokračování pozorování hvězdné oblohy zatímco bude zkoumat příčinu problému a možnosti jeho nápravy.

Teleskop Hubble vyfotil vánoční kometu 46P/Wirtanen

Kometa 46P/Wirtanen je nejjasnější kometou pozorovatelnou v roce 2018, můžete ji pozorovat pouhým okem při jasných prosincových nocích až do začátku ledna. Na kometu se 13. prosince zaměřil také vesmírný teleskop Hubble z oběžné dráhy. Na jeho snímcích lze pozorovat obálku materiálu neboli koma, které se kolem komet objevuje, když se přiblíží Slunci.

GJ 3470b: blízká exoplaneta, která však mizí před očima

Astronomům se podařilo pomocí Hubblova teleskopu zjistit, že exoplaneta GJ 3470b zřejmě přichází o materiál rychleji než jakákoliv jiná doposud pozorovaná planeta. Může za to kombinace její relativně slabé gravitace a nebezpečná blízkost mateřské hvězdě, která slunečními větry odfoukává materiál z atmosféry planety.

Přes 20 tisíc kulových hvězdokup v galaktické kupě Coma pomůže astronomům zmapovat temnou hmotu

Astronomové použili vesmírný teleskop Hubble pro zmapování tisíců kulových hvězdokup ve skupině galaxií zvané Coma. S pomocí podrobné mapy těchto subgalaktických útvarů budou moci určit rozložení běžné hmoty a také temné hmoty v této oblasti. Výsledky výzkumu, který použil data z mnoha pozorování teleskopu, byly publikovány začátkem listopadu v magazínu The Astrophysical Journal.

Teleskop Hubble zachytil obří stín v mlhovině Serpens

Vesmírný teleskop Hubble zaměřil své zrcadlo směrem do souhvězdí Hada, k mlhovině Serpens (Serpens Nebula). Část mlhoviny ozařuje hvězda HBC 672, která zároveň vrhá obří stín na jiné části mlhoviny. Stín z mladé hvězdy, který se táhne světelné roky daleko je zřejmě tvořen protoplanetárním diskem, který se nachází v těsné blízkosti hvězdy a jinak není pozorovatelný.

Vesmírný teleskop Hubble je podle NASA po poruše gyroskopu opět v normálním provozu

Teleskop Hubble byl odstavený asi dva týdny, příčinou byl vadný gyroskop, který zajišťuje orientaci teleskopu na pozorované hvězdy. Operátoři mise naštěstí zprovoznili gyroskop záložní, díky kterému se mohl teleskop opět vrátit do služby. Hubble má gyroskopů hned několik a mohl by fungovat i s jedním z nich, výsledky by však nebyly tak kvalitní jako s alespoň třemi gyroskopy. NASA očekává, že teleskop bude sloužit ještě několik let.

Hubble má potíže, přestal fungovat čtvrtý gyroskop, který pomáhá s orientací teleskopu

V pátek se vesmírný teleskop Hubble přepnul do tzv. safe módu poté, co přestal fungovat jeden z gyroskopů, které teleskopu pomáhají udržet správnou orientaci při pozorování vzdálených cílů ve vesmíru. Hubble měl celkem 6 těchto gyroskopů a potřebuje nejméně tři pro optimální operace. Dva však už delší dobu nefungují a další nefunguje optimálně. Po odchodu čtvrtého tak zbývají pouze dva funkční gyroskopy. Operátoři mise nyní zkoumají možnosti, kterými uvést teleskop zpátky do plného provozu.

Měsíc velký jako planeta Neptun obíhá kolem planety vzdálené několik tisíc světelných let

Pozorování vesmírného teleskopu Hubble potvrdila, že kolem exoplanety vzdálené 8 000 světelných let by mohl obíhat obří měsíc. Jde o první detekci tělesa na oběžné deště exoplanety, tzv. exoměsíce v historii. Měsíc obíhá kolem planety Kepler 1625b a je obrovský - jeho velikost je srovnatelná s planetou Neptun. Výsledky výzkumu Davida Kippinga a Alexe Teacheye byly publikovány v magazínu Nature.

Od blízké neutronové hvězdy vychází infračervené záření, vědci zatím neví proč

Vesmírný teleskop Hubble zachytil v okolí blízké neutronové hvězdy nezvyklé emise v infračerveném spektru, které by mohly indikovat doposud neznámou strukturu v okolí tohoto objektu. Mohlo by jít o disk prachu obklopující hvězdu nebo o oblaka mezihvězdných plynů, kterými hvězda proplouvá na své cestě galaxií. Jde o jednu z mála situací, kdy lze neutronovou hvězdu pozorovat v infračerveném světle namísto běžných rentgenových, rádiových nebo jiných vysoce energetických emisích světla.

Teleskopy Hubble a Gaia společně upřesňují hubblovu konstantu popisující rozpínání vesmíru

Vesmírné teleskopy Hubble a Gaia přispěly k novému výpočtu hubblovy konstanty, která určuje míru rozpínání vesmíru. Mělo by jít o doposud nejpřesnější hodnotu, je však v rozporu s předchozími měřeními jinými metodami. Nově vypočítaná hodnota je 73,5 km/s na megaparsek, která říká, že každých 3,26 milionů světelných let se rozpínání vesmíru zrychluje o 73,5 kilometrů za sekundu. Pomocí hubblovy konstanty je mimo jiné určováno stáří vesmíru, které je dnes odhadováno na 13,8 miliard let.

Až třetina hmoty ve vesmíru se doposud ukrývala, měla by se nacházet v mezigalaktickém prostoru

Vesmír se podle pozorování astronomů skládá z temné energie (68 %), temné hmoty (27 %) a běžné (baryonické) hmoty (5 %). Při studiu počátků vesmíru však vědci odhadli množství vytvořené běžné hmoty ve velkém třesku o celou třetinu větší, než kolik dokáží astronomové pozorovat dnešními teleskopy. Podle nové studie se chybějící hmota z počátku vesmíru nachází v mezihvězdném prostoru v řídkých oblacích plynů. Nejde však o temnou hmotu, která je pravděpodobně tvořena zcela jinými, exotickými subatomárními částicemi, ale o hmotu běžnou, která je tvořena baryony, mezi které patří také protony a neutrony.

První detekce helia v atmosféře exoplanety. Nový postup by mohl přinést další objevy

Astronomům vedeným Jessicou Spake z University of Exeter se podařilo poprvé pozorovat helium v atmosféře exoplanety. Jde o planetu WASP-107b, která se nachází asi 200 světelných let daleko v souhvězdí Panny. Objev helia se podařil díky vesmírnému teleskopu Hubble a také díky jeho velkému množství v atmosféře planety. Výsledky výzkumu byly publikovány 3. května ve vědeckém magazínu Nature.

Nejvzdálenější známá hvězda ve vesmíru se nachází 9 miliard světelných let daleko

Astronomům se podařilo objevit pomocí Hubblova teleskopu zatím nejvzdálenější hvězdu ve vesmíru, nese označení MACS J1149+2223 Lensed Star 1 a světlo z ní k nám putovalo dlouhých 9 miliard let. Doposud byly z takové vzdálenosti známé pouze galaxie a supernovy, světlo jednotlivých hvězd nebylo na takovou vzdálenost charakterizovatelné. Objev bylo možné uskutečnit pouze díky efektu tzv. gravitační čočky, která intenzivní gravitací kupy galaxií nacházející se mezi Zemí a vzdálenou hvězdou zvětšuje světlo ze vzdáleného objektu podobně jako čočka v dalekohledu.

Hvězdu HR 4796A obklopuje oblak materiálu větší než sluneční soustava: dochází v něm k formaci planet?

Astronomům se podařilo identifikovat pomocí Hubblova teleskopu ohromnou prachovou strukturu kolem mladé hvězdy HR 4796A. Jde o dvojhvězdu, která se nachází asi 237 světelných let od Slunce a je stará asi 8 milionů let, tedy podle vesmírného měřítka velmi mladá. Podle astronomů se nachází v období, kdy by se kolem ní mohly formovat exoplanety, což potvrzuje už dříve objevený pás v blízkosti primární hvězdy. Nově objevený oblak prachu obklopuje obě hvězdy až do vzdálenosti 800 AU od středu (1 AU je vzdálenost Země-Slunce).

Nejpodrobněji prozkoumaná atmosféra exoplanety: obsahuje nečekaně velké množství vody

Mezinárodní tým astronomů prozkoumal pomocí vesmírných teleskopů Hubble a Spitzer a dalších pozemních observatoří exoplanetu WASP-39b a našel v její atmosféře velké množství vody. Pomocí spektrální analýzy světla její mateřské hvězdy při přechodu planety před ní se vědcům podařilo získat nejdetailnější data o atmosféře vzdálené exoplanety. Na jejich základě nyní vědci odhadují, jak mohla planeta vzniknout a jak se během své existence vyvíjela.

Rychlost rozpínání vesmíru vychází různými metodami jinak, poslední měření potvrzují nesoulad

Astronomové použili vesmírný teleskop Hubble, aby zatím nejpřesněji změřili rozpínání vesmíru. Použili k tomu pozorování speciálních typů hvězd, které září stejným způsobem v celém vesmíru, a lze tak jednoduše určit jejich vzdálenost. Výsledky jejich měření ale ukazují, že se vesmír rozpíná rychleji než vědci odhadovali zkoumáním zbytků záření po velkém třesku. Tzv. Hubblova konstanta, která rozpínání vesmíru popisuje, tak možná bude muset být revidována.

Tmavé bouře na Neptunu se na fotografiích z teleskopu Hubble dál zmenšují

Už od prvního (a jediného) průletu kolem planety Neptun sondou Voyager 2 v 80. letech vědí astronomové o bouřích v její atmosféře. Od průletu této sondy ale dokázal pozorovat detaily v atmosféře tohoto vzdáleného ledového obra pouze vesmírný teleskop Hubble, který v polovině 90. let objevil další tmavé skvrny na Neptunu. Ty se v následujících letech zmenšovaly a zvětšovaly, nebo dokonce úplně zmizely. Ty aktuální jsou pozorované od roku 2015 a zdá se, že i aktuální bouře brzy zmizí.

Astronomové našli pomocí gravitační čočky doposud nejvzdálenější galaxii pozorovanou v detailu

Astronomům se s pomocí vesmírných teleskopů Hubble a Spitzer podařilo detailně zachytit na snímku doposud nejvzdálenější galaxii. Nově objevený objekt je pojmenovaný SPT0615-JD a existoval v období, kdy byl vesmír starý pouhých 500 milionů let (Země je stará asi 4,5 miliardy let). K objevu byla využita gravitační čočka - kupa galaxií SPT-CL J0615-5746 v popředí, která vzdálený objekt zvětšila jako lupa.

Snímky z teleskopů Hubble a Spitzer daly vzniknout animaci simulující průlet mlhovinou v souhvězdí Orion

Orion je jedno z nejznámějších souhvězdí noční oblohy, rozpozná jej snad každý. V jeho spodní části je okem viditelná mlhovina, ve které se rodí nové hvězdy, je od Země vzdálená asi 1 600 světelných let, široká asi 30. Kombinací snímků z vesmírných teleskopů Hubble a Spitzer vznikla animace, která simuluje průlet touto mlhovinou.

Nový vesmírný teleskop NASA přinese stokrát větší rozlišení snímků než Hubble

V polovině příští dekády by měl do vesmíru letět zcela nový teleskop NASA, nese označení WFIRST a bude zkoumat vesmír v infračerveném spektru. A ve velkém detailu. Díky svému vysokému rozlišení bude jeden snímek z nového teleskopu obsahovat ekvivalent stovky snímků z teleskopu Hubble při stejném detailu. Projekt byl plánovaný už několik let, nyní však NASA formálně začíná s plánováním designu teleskopu a jeho mise. Po vypuštění teleskopu Jamese Webba v roce 2019 půjde o další významný instrument pro astronomy.

NASA zveřejnila první plánovaná pozorování vesmírného teleskopu Jamese Webba

Vypuštění vesmírného teleskopu nové generace se nezadržitelně blíží, aktuální plánovaný termín startu rakety Ariane s teleskopem Jamese Webba je po nesčetných odkladech plánován na začátek roku 2019. Během prvních pěti měsíců pozorovacích operací bude podle NASA teleskop pozorovat měsíce Jupitera, hledat organické molekuly u vzdálených hvězd, zjišťovat váhu supermasivních černých děr v jádrech galaxií a pátrat po zárodcích galaxií v raném vesmíru. Data z těchto pozorování budou vědcům k dispozici v podstatě ihned po poslání na Zemi z Lagrangeova bodu L2 (systému Země-Slunce), kde bude teleskop umístěn.

Dříve avizované gejzíry na Europě možná vůbec neexistují, mohlo jít o dopad meteoritu

V roce 2012 zachytil Hubblův teleskop množství molekul vody v oblasti jižního pólu jupiterova měsíce Europa. Tento jev se podobal tomu, který pozoruje sonda Cassini u saturnova měsíce Enceladus, jehož jižní pól je posetý gejzíry chrlící vodu do okolí měsíce. Začalo se tedy spekulovat o existenci gejzírů také na Europě. Následná pozorování ale tuto hypotézu nepotvrzují, a tak vědci uvažují nad dalšími vysvětleními hubblových pozorování z roku 2012, jednou z teorií je, že se molekuly vody dostaly na oběžnou dráhu Europy po dopadu meteoritu, který do vesmíru vymrštil led z povrchu měsíce.

Pozorování Hubblova teleskopu poukazují na slaný podpovrchový oceán na Ganymede

Ganymede je největší měsíc ve sluneční soustavě a jako jediný má silné magnetické pole. Interakce magnetických polí Ganymede a planety Jupiter má za příčinu změnu chování polárních září měsíce, které jsou viditelné právě Hubblovým teleskopem. Německým vědcům se teď podařilo zjistit, že slaný oceán pod povrchem Ganymede ovlivňuje magnetické pole měsíce takovým způsobem, že do určité míry stabilizuje kolísání polárních září.

Vesmírný teleskop Hubble pořídil nové snímky planety Jupiter s jejími měsíci

Hned tři měsíce se podařilo zachytit při transitu planety Jupiter, když k němu astronomové namířili Hubblův teleskop. S plynným obrem na pozadí se přes záběr pomalu pohybují měsíce Io, Europa a Calisto - tři ze čtyř velkých, galileánských měsíců Jupitera. Chybějící největší měsíc Ganymede byl v tu dobu na jiném místě. Snímky byly pořízeny 23. ledna se zařízením Wide Field Camera 3, v době kdy se Jupiter dostával do tzv. opozice. Ta nastala 6. února, kdy se Země ocitla nejblíže planetě Jupiter za rok, když se při oběhu Slunce vklínila mezi naši hvězdu a největší planetu.

Hubblův teleskop našel v Kuiperově pásu kandidáty na průzkum sondou New Horizons

Příští rok se máme na co těšit. Vesmírná sonda New Horizons, která opustila Zemi v roce 2006, proletí kolem trpasličí planety Pluto. Konečně se tak dozvíme jak tato explaneta vypadá, co tvoří její tenkou atmosféru, podíváme se na úkazy na povrchu a snad zjistíme něco více i o jejím interiéru a měsících. Jde však (pouze) o průlet a po něm New Horizons zmizí v Kuiperově pásu, který se za oběžnou drahou Pluta rozprostírá (přesněji Neptunu, protože Pluto je často považováno za součást Kuiperova pásu). Vědci teď pomocí Hubblova teleskopu identifikovali tři další potenciální cíle, kolem kterých by sonda mohla proletět.

Hubblův teleskop našel zatím nejvzdálenější gravitační čočku

Gravitace galaxií má na světlo zvláštní efekt, zakřivuje jej podobně jako lupa a deformuje tak světlo ze vzdálenějších zdrojů ve vesmíru. Astronomové toho využívají při pozorování vzdálených objektů a říkají tomu efekt gravitační čočky. Hubblův teleskop teď našel nejvzdálenější takovou čočku, nachází se ve vzdálenosti 9,6 miliard světelných let a pomáhá vědcům zkoumat ještě vzdálenější galaxii.

Zbývá pouhý rok do příletu sondy New Horizons k Plutu

14. července 2015 proletí vesmírná sonda New Horizons kolem trpasličí planety Pluto. Sonda odstartovala ze Země v roce 2006 a vstupuje do posledního roku cesty ke vzdálenému objektu, který byl stále ještě považován za planetu, když se mise připravovala. V následujících měsících se tak můžeme těšit na doposud nevídanou podívanou, Pluto totiž nikdy nebylo důkladně prozkoumáno a mnohé o tomto zmrzlém světě na okraji sluneční soustavy ještě stále nevíme.

Astronomové objevili pomocí Hubblova teleskopu nový měsíc planety Neptun

1. července se Marku Showalterovi podařilo v datech z vesmírného teleskopu Hubble objevit nový objekt obíhající kolem planety Neptun. Jde o 14. měsíc nejvzdálenější planety od Slunce a nese označení S/2004 N 1. Planeta Neptun byla navštívena zatím jedinou vesmírnou sondou ze Země - Voyager 2 v roce 1989, 14. měsíc jí ale unikl. Od té doby musí astronomové pro zkoumání Neptunu, jeho prstenců a měsíců využívat teleskopů.

Astronomové našli exoplanetu, která obíhá velmi daleko od své mateřské hvězdy

Ve dvakrát větší vzdálenosti než obíhá Pluto Slunce. Tak daleko se nachází škvíra v akrečním disku kolem hvězdy TW Hydrae, která podle astronomů naznačuje, že zde dochází k formování nové exoplanety. Celých 80 AU (tedy 80x větší vzdálenost, než ve které obíhá Země Slunce) dělí mezeru v akrečním disku plynů a drobných částeček od mladé centrální hvězdy TW Hydrae, která je stará pouhých 5-10 milionů let (například Slunce září už více než 4 miliardy let).

Astronomové objevili s pomocí vesmírného fenoménu nejvzdálenější objekt ve vesmíru

S pomocí vesmírných teleskopů a společné gravitace celé kupy galaxií objevili astronomové malou galaxii MACS0647-JD, která se nachází ve vzdálenosti 13,3 miliard světelných let. Jde o nejvzdálenější známý objekt ve vesmíru a zároveň je také nejblíže velkému třesku, astronomové galaxii pozorují v době, kdy byl vesmír starý pouhých 420 milionů let.

Nové poznatky v evoluci blízkých galaxií vedou astronomy ke zvážení dosavadních teorií

Původní domněnku, že se diskové galaxie vyvinuly před 8 miliardami let a potom se změnily jen málo, vyvrací nová studie, která pracovala s pozorováními teleskopu Keck na Havaji a Hubblova vesmírného teleskopu. Studie pracující s 544 galaxiemi v relativní blízkosti Mléčné dráhy, ve kterých probíhá formace nových hvězd a které se nachází ve vzdálenosti 2-8 miliard světelných let, vychází ve vědeckém žurnálu Astrophysical Journal.

NASA hlásí objev doposud nejvzdálenější a nejstarší galaxie ve vesmíru

Hubblův teleskop se společně s dalším vesmírným teleskopem Spitzer zasloužil o objev tak vzdálené galaxie, že by mohlo jít o zatím nejvzdálenější pozorovaný objekt. Galaxie označená jako MACS 1149-JD se nachází ve vzdálenosti 13,2 miliard světelných let a její světlo pochází z doby, kdy byl vesmír starý pouhých 500 milionů let.

Hubblův vesmírný teleskop našel už pátý měsíc explanety Pluto

Už to pomalu přestává být překvapením, Pluto má další měsíc, trpasličí planeta na okraji sluneční soustavy jich má už pět. Relativně velký Charon byl objeven už v roce 1978, následovaly pak Nix a Hydra v roce 2006 a loni v červenci zatím nepojmenovaný měsíc S/2011 P1, nově objevený měsíc zatím dostal označení S/2012 P2. Objev nového měsíce je pro astronomy NASA velmi významný, k Plutu totiž míří sonda New Horizons a mohlo by se stát, že se s doposud neobjeveným tělesem srazí.

Hned několik vesmírných teleskopů se připravuje na poslední přechod Venuše v tomto století

Přechod Venuše před Sluncem, který nastane zítra ráno, je na následujících 105 let poslední. Nenechte si jej tedy ujít, můžete ho vidět i vy, jen nezapomeňte na ochranu očí. Přechod začne ve středu devět minut po půlnoci a potrvá téměř 7 hodin. Tento úkaz bude možné pozorovat takřka z celého světa a také z oběžné dráhy, kde se na tuto událost připravuje hned několik teleskopů.

Devět astrofyzikálních misí NASA bylo prodlouženo a bude nadále pokračovat ve výzkumu vesmíru

Americká vesmírná agentura rozhodla 3. dubna o prodloužení devíti ze 14 misí poté, co dostala doporučení panelu odborníků, který zasedal v únoru. Vesmírné mise mají většinou několik fází, nejdůležitější je ta primární, na kterou je plánován hlavní výzkum, pak ale často následuje sekundární fáze, která v omezeném provozu ve výzkumu pokračuje. O tom, jak dlouho bude která mise trvat rozhoduje jednak technický stav vesmírného plavidla a také ochota utrácet za jeho provoz peníze.

Hubblův teleskop našel u exoplanety GJ 1214b hustou atmosféru z vodních par

Planeta GJ 1214b byla objevena už v roce 2009 a byla tehdy identifikována jako tzv. super-Země, tedy planeta sice větší než naše vlastní, nicméně menší než Neptun. Nová pozorování s pomocí Hubblova vesmírného teleskopu teď ukazují, že GJ 1214b má zřejmě hustou atmosféru plnou vodních par.

Na Zemi vzácný tellur byl poprvé nalezen ve vzdálených hvězdách

Na začátku, krátce po velkém třesku, byly ve vesmíru 3 chemické prvky: vodík, helium a něco málo lithia. Časem vzniklo v jádrech hvězd nukleární fúzí dalších asi 90 prvků, které se ve vesmíru vyskytují přirozeně. Vědcům z MIT se pomocí spektrální analýzy světla tří starých hvězd podařilo poprvé identifikovat tellur, polovodič, který se na Zemi vyskytuje ve velmi omezeném množství.

Ve středu galaxie Andromeda našli astronomové tisíce extrémně horkých modrých hvězd

Když astronomové zkoumali pomocí Hubblova teleskopu střed sousední galaxie Andromeda, našli něco, co je překvapilo, nezvykle velké množství hvězd, které silně září v ultrafialové části elektromagnetického spektra. Modrá barva většinou indikuje mladou silně zářící hvězdu, pozorované objekty jsou ale stárnoucí hvězdy podobné Slunci. Podle fyzikálních modelů nicméně mohou staré hvězdy takto zářit, avšak pouze ve vzácném případě, když odhodí velké množství materiálu ze svých horních vrstev a odhalí tak svoje žhnoucí jádro.

Tajemství supernovy SNR 0509-67,5 bylo odhaleno, vznikla srážkou dvou bílých trpaslíků

Po dlouhé čtyři dekády se astronomové snažili přijít na to, co dalo vzniknout supernově, která po sobě zanechala pozůstatky exploze označované jako SNR 0509-67,5. Analýzou barvy světla pocházejícího ze supernovy byli schopni určit, že se jedná o typ Ia, který vzniká v binárních systémech. Druhá hvězda se ale v blízkosti středu SNR 0509-67,5 nenachází, mělo by tedy jít o srážku dvou hvězd, protože jiné vysvětlení neexistuje. Alespoň tak to prezentují v dnešním vydání magazínu Nature astronomové pod vedením Bradleyho Schaefera.

Vzdálená galaxie GN-108036 produkuje nezvyklé množství nových hvězd

Galaxie GN-108036 je jeden z nejvzdálenějších známých objektů ve vesmíru, astronomové odhadují, že se nachází ve vzdálenosti až 12,9 miliard světelných let. Míra, se kterou v této galaxii vznikají nové hvězdy je ale zatím nejvyšší, kterou v takových vzdálenostech kdy viděli.

Hubblův teleskop možná na povrchu Pluta objevil komplexní organické sloučeniny

Když astronom Alan Stern se svým týmem vědců z SwRI institutu a Nebraska Wesleyan University zkoumali Pluto prostřednictvím spektrografu na Hubblovu teleskopu, objevili, že něco na jeho povrchu absorbuje ultrafialové světlo. Tento jev ve své studii vysvětlují tím, že na povrchu Pluta mohou existovat organické sloučeniny, které světlo v tomto spektru pohlcují, šlo by tak o první důkaz existence podobných chemických sloučenin na této trpasličí planetce.

Nález Hubblova teleskopu zřejmě donutí astrofyziky k přezkoumání teoriíí o evoluci malých galaxií

Detekcí téměř infračerveného světla se podařilo astronomům s pomocí Hubblova teleskopu najít ve vzdálenosti devíti miliard světelných let několik trpasličích galaxií s překvapivě vysokou mírou vzniku nových hvězd. Tyto malé galaxie jsou nejčastější formou galaxií ve vesmíru (dosahují asi 100x menší velikosti než Mléčná dráha) s tak rychlým nárůstem nových hvězd je ale astronomové pozorovali poprvé.

Astronomové objevili exoplanety na starých snímcích z Hubblova teleskopu

Díky nové technice práce s daty z archivních snímků z Hubblova vesmírného teleskopu objevili astronomové na některých z nich exoplanety, které tam dříve nikdo neviděl. Konkrétně se jedná o hvězdný systém HR 8799 vzdálený od Země asi 130 světelných let. První exoplaneta obíhající tuto hvězdu byla objevena v roce 2007 a při následujících pozorováních byly objeveny další tři. Astronomové teď tři z těchto planet našli také na starých snímcích z Hubblova teleskopu z roku 1998.

Práce na teleskopu JWST pokračují, Northrop Grumman začíná s testováním slunečního štítu

Pět obrovských pláten o velikosti tenisového kurtu bude chránit přístroje vesmírného teleskopu Jamese Webba před slunečním zářením. Úkolem tohoto štítu je nedovolit zahřátí vědeckých přístrojů na palubě JWST na více než 40 °K, jinak by nemohly fungovat podle specifikací. V zařízení společnosti Northrop Grumman se připravuje testování technologie pro sluneční štít budoucího teleskopu.

Hubble objevil velké modré hvězdy v blízkosti středu Mléčné dráhy, jak se tam dostaly?

Tyto velké modré hvězdy často přezdívané "modří opozdilci" (blue stragglers) jsou charakteristické tím, že se zdají být mladší než populace hvězd, mezi kterými se nachází. Tento typ hvězd už byl nalezen ve vzdálených shlucích hvězd i mezi blízkými hvězdami, poprvé se však astronomům podařilo spatřit je v oblasti obklopující jádro naší galaxie, to však vyvolává další otázky.

NASA se vzdává detektoru gravitačních vln, raději chce mít nový vesmírný teleskop

Projekt Laser Interferometer Space Antenna (LISA) měl být jedním z těch větších, cílem systému tří satelitů mělo být hledání gravitačních vln, nerovností v časoprostoru vytvářených některými jevy ve vesmíru jako jsou supernovy nebo kolize hvězd. Hlavním důvodem jsou omezené finanční zdroje a NASA se hodlá soustředit na jiný projekt, vesmírný teleskop Jamese Webba, který by měl od roku 2014 nahradit dosluhující Hubblův teleskop.

Tři vesmírné teleskopy NASA se zaměřily na tajuplnou explozi v hlubokém vesmíru

Vesmírné teleskopy Swift, Hubble a Chandra spojily své síly, aby společně prozkoumaly doposud neznámý typ exploze, nad kterým si vědci lámou hlavu už od jejího prvního zpozorování 28. března. Tehdy zaznamenal vesmírný teleskop Swift, který zkoumá hvězdnou oblohu a hledá gamma záblesky (gamma-ray burst), explozi gamma záření v souhvězdí Draco, která se ale svým chováním vymykala dříve pozorovaným zábleskům.

Astronomové vyloučili jednu z teorií vysvětlujících rozpínání vesmíru

Vesmír se podle pozorování astronomů rozpíná a to stále rychlejším tempem. Toto chování je vysvětleno teoretickou silou, temnou energií (dark energy), která má působit v protikladu ke gravitační síle. Tuto tajemnou energii doposud nikdo nezměřil ani žádným prokazatelným způsobem nedetekoval, jde o pouhý teoretický koncept, který má vysvětlit pozorované chování vesmíru. Díky Hubblovu teleskopu teď vědci zamítli jednu z několika alternativních teorií, která vysvětlovala zrychlující rozpínání vesmíru jiným způsobem.

Obrovská pravidelná spirála se roztáčí v souhvězdí Pegasus

LL Pegasi je binární hvězdný systém tvořený dvěma oranžovo-červenými hvězdami o velikosti 0,8 a 0,4 velikosti Slunce ve vzdálenosti 136 světelných let. Obě hvězdy k sobě mají blízko a to ovlivňuje jejich rotaci, na rozdíl od Slunce, které se otočí jednou za 28 dní, rotují hvězdy LL Pegasi jednou za 7 dní. Rychlá rotace a blízkost obou hvězd z nich činí nevyzpytatelnou dvojici, která nám nabízí hned několik zajímavostí.

Hubblův teleskop na dohled velkému třesku, objevil nejvzdálenější objekt od Země

Ve středu 26. ledna vědci z NASA na tiskové konferenci odhalili světu další z řady objevů vesmírné observatoře Hubble a jak už je zvykem, dali nám vědět dopředu, abychom se měli nač těšit. Předmětem objevu, který vědci prezentovali v britském časopise Nature, je fotografie nejvzdálenějšího pozorovaného objektu. Objekt nesoucí označení UDFj-39546284 je podle vědců vzdálený 13,2 miliardy světelných let a je o 150 milionů vzdálenější než dosavadní držitel rekordu.

Hubble objevil něco nového, detaily se svět dozví až na plánované konferenci

Americký úřad pro letectví a vesmír (NASA) oznámil na 26. ledna telekonferenci, na kterou byli pozváni Rychard Bouwens, Garth Illingworth a Eric Smith, všichni vědci, kteří mají něco do činění s Hubbleovým vesmírným teleskopem. Ke konferenci budou přizváni také žurnalisté a bude vysílána v audio formátu na stránkách www.nasa.gov. Obsah konference doposud nebyl veřejnosti odkrytý, NASA pouze zmiňuje, že výkon teleskopu byl navýšen až k limitu a teleskop nyní vidí hlouběji do minulosti než kdy dříve. Telekonference by se měla věnovat nálezům uskutečněných pomocí vesmírného teleskopu a které budou publikovány v magazínu Nature.