Vesmírné mise < LIVING fUTURE

Vesmírná mise
Voyager 1

Americká mise Voyager 1 začala 5. 9. 1977 a stále probíhá. Jejím cílem je Saturn.
OperátorNASA
Typmission icon Vědecká
Cíl Saturn
Začátekmission icon 5. 9. 1977
StatusProbíhá
Aktuální zprávy z kategorie Voyager

V datech ze sondy Voyager 1 se ukrývaly informace o hustotě mezihvězdného prostoru

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 1 opustila v roce 2012 jako první heliosféru, tedy ochrannou slupku obklopující sluneční soustavu. Od té doby se nachází v prostoru, ve kterém vnější vlivy převládají nad vlivem Slunce. Zkoumá tak vlastně okraj mezihvězdného prostoru, ze kterého posílá cenné informace zpátky na Zemi. Vědci nyní přišli na nový způsob jak kontinuálně měřit hustotu tohoto prostoru.

Čína se chystá poslat dvojici sond k okraji sluneční soustavy

Obrázek k článku:

Čínská vesmírná agentura připravuje svou první vesmírnou misi na hranici sluneční soustavy, při které zároveň navštíví Jupiter a Neptun. Zatím nejvzdálenější čínská sonda dnes obíhá planetu Mars a plánuje vypustit rover na její povrch. Dvojice vesmírných sond s pracovním označením Interstellar Express by mohla odstartovat v roce 2024 a vzdálenosti 100 AU dosáhnout v roce 2049.

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2021)

Obrázek k článku:

Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro únor 2021.

Sonda Voyager 2 zachytila za hranicí sluneční soustavy zvýšenou hustotu částic

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 2 zaznamenala vyšší hustotu částic v prostoru těsně za hranicí heliosféry, jejíž hranici překročila před 2 roky. Podobný nárůst zachytila také sonda Voyager 1, která opustila heliosféru dříve a na jiném místě. Tyto výsledky tak potvrzují složení lokálního mezihvězdného média, které bezprostředně obklopuje sluneční soustavu.

Povrch měsíce Europa se v nedávné době otočil o 70 stupňů, zřejmě není nijak ukotvený

Obrázek k článku:

Ledový povrch měsíce Europa u planety Jupiter se v nedávné době kompletně přeorientoval. Vyplývá to z výzkumu publikovaném v magazínu Geophysical Research Letters, který vychází z dat misí Galileo a Voyager. Z těchto dat vznikla nová mapa povrchu Europy s nejlepším rozlišením 40 metrů na jeden pixel. Tato mapa a nové informace o historii Europy pomohou při plánování budoucích vesmírných misí.

Tvar heliosféry je podle nového výzkumu výrazně víc nepravidelný, než se předpokládalo

Obrázek k článku:

Heliosféra je bublina kolem Slunce, ve které převládají sluneční větry nad těmi galaktickými. Věci doposud uvažovali, že má tvar podobný kometě, který je výsledkem pohybu Slunce galaxií. Podle nového modelu tomu tak ale není, tvar heliosféry je zřejmě dost nepravidelný.

Voyager 2 po poruše už zase sbírá vědecká data

Obrázek k článku:

Operátoři mise Voyager oznámili, že se jim podařilo znovu zprovoznit sběr vědeckých dat sondou Voyager 2 na okraji sluneční soustavy. Sonda se na konci ledna automaticky přepnula do nouzového módu poté, co se objevily problémy se spotřebou energie. Komunikace se sondou je nyní stabilní a operátoři postupně prověřují chování jednotlivých instrumentů na palubě.

Vesmírná sonda Voyager 2 má na okraji sluneční soustavy problémy s energií

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 2 v sobotu 25. ledna neprovedla plánovaný manévr, který pomáhá s kalibrací zařízení pro měření magnetického pole. Podle předběžné analýzy to vypadá, že zůstaly aktivní dva instrumenty, které spotřebovávají relativně velké množství energie. A té nemá sonda po 43 letech ve vesmíru na rozdávání. Inženýři NASA nyní pracují na vyřešení tohoto problému.

Zařízení na sondě New Horizons potvrzuje zpomalování slunečních větrů za oběžnou drahou Pluta

Obrázek k článku:

Měření pořízená instrumentem SWAP (Solar Wind Around Pluto) na palubě vesmírné sondy New Horizons potvrzují zpomalování slunečních větrů na okraji sluneční soustavy. Předchozí data ze sond Voyager ukazovaly podobné výsledky, New Horizons má však na palubě výrazně modernější technologie. Nová měření byla publikována v magazínu Astrophysical Journal.

Čína chystá vesmírnou misi na okraj sluneční soustavy, a také k Neptunu

Čínská vesmírná agentura by chtěla realizovat vesmírnou misi podobnou dvojmisi Voyager, která by prozkoumala okraj sluneční soustavy. Podobně jako u Voyageru by byly do vesmíru vyslány dvě sondy, jejichž úkolem má být průzkum vzdálených oblastí daleko od Slunce. Jedna ze sond by navíc proletěla kolem Neptunu a vypustila do jeho atmosféry malou sondu. Na rozdíl od amerických sond by jedna z čínských družic zamířila do tzv. ocasu sluneční soustavy, který doposud nebyl prozkoumán.

Sonda Voyager 2 při historicky druhém průletu hranicí heliosféry potvrzuje závěry z mise sesterské sondy

Obrázek k článku:

Zatím jen dvě vesmírné sondy dokázaly doletět až do mezihvězdného prostoru. Voyageru 1 se to podařilo už v roce 2012, jeho sesterská sonda Voyager 2 potom dosáhla hranice heliosféry v loňském roce. Druhý průlet touto hranicí dal vědcům unikátní možnost porovnat dva regiony na okraji sféry vlivu Slunce. Co tedy o této oblasti dnes víme?

Sondy Voyager odhalily nečekané interakce kosmického záření s magnetickým polem sluneční soustavy

Obrázek k článku:

Astronomové použili data z vesmírných sond Voyager 1 a 2 k detekci neočekávaného chování subatomárních částic na okraji sluneční soustavy. Využili k tomu sluneční erupci z roku 2012, kterou zachytily obě sondy uvnitř a vně sluneční soustavy. A právě díky tomu mohli vědci pozorovat na dvou místech různé chování subatomárních částic ze Slunce a kosmického záření přicházejícího z vnějšku sluneční soustavy.

NASA obětovala jeden instrument sondy Voager 2, aby pro ostatní zbylo dost tepla

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 2 se podobně jako sesterská Voyager 1 nachází na hranici sluneční soustavy s mezihvězdným prostorem. V této oblasti pomalu končí vliv Slunce a začíná převládat vliv vnějšího vesmíru. To znamená více kosmického záření a také větší chlad. Aby mohly přístroje na palubě sondy fungovat, musí být zahřívány a to čerpá energii, se kterou je třeba šetřit. NASA proto rozhodla o odpojení jednoho z vědeckých přístrojů sondy, aby udržela ty ostatní funkční po delší dobu.

Voyager 2 se připojil ke svojí sesterské sondě a vstoupil do mezihvězdného prostoru

Obrázek k článku:

Teprve podruhé v historii opustila aktivní vesmírná sonda část sluneční soustavy, kde převládá vliv Slunce, a vstoupila do mezihvězdného prostoru. Po Sondě Voyager 1, která tento krok podstoupila v roce 2012, ji letos v listopadu následovala také sonda Voyager 2. Na rozdíl jejího dvojčete však sonda Voyager 2 má na své palubě fungující přístroj, který vědcům o hranici sluneční soustavy sdělí více informací.

Sonda Voyager 2 se blíží ke hranici sluneční soustavy

Obrázek k článku:

Operátoři mise Voyager 2 dostali od vzdálené sondy signály o nárůstu intenzity vysokoenergetických částic. To by mohlo znamenat, že se sonda blíží regionu zvanému heliopause, kde končí vliv Slunce, které blokuje část kosmického záření z mezihvězdného prostoru. Sesterská sonda Voyager 1 opustila sluneční soustavu před šesti lety.

Sonda New Horizons pozoruje vodíkovou stěnu na okraji sluneční soustavy

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda New Horizons proletěla v roce 2015 kolem trpasličí planety Pluto a míří dál ven ze sluneční soustavy. Aktuálně se nachází 42,7 AU od Země a míří ke svému novoročnímu setkání s planetkou Ultima Thule. Když vědci za použití přístroje ALICE pořídili měření ultrafialového záření, zjistili, že směrem od Slunce obsahuje přidanou záři, která by tam za běžných podmínek neměla být. Mohlo by jít o hranici, za kterou už nepůsobí sluneční větry a dochází na ní ke shromažďování a interakci vodíkových atomů pocházejících z vnějšku sluneční soustavy.

První mapa radiace, která dopadá na povrch Europy

Obrázek k článku:

Vědci prozkoumali data z misí, které v historii studovaly měsíc Europa obíhající planetu Jupiter, aby potvrdili, že nejsilnější radiace se nachází na rovníku a naopak v blízkosti pólů je relativně slabá. Europa má pod svým povrchem globální oceán jehož materiál se někdy dostává až na povrch (možná podobně jako láva na Zemi) a data o radiaci napoví, jak dlouho vydrží než je radiací sterilizovaný. Vědci využili data z misí Galileo a Voyager 1.

Vesmírná sonda Voyager 1 úspěšně zažehla 37 let nepoužívané trysky

Obrázek k článku:

Po 40 letech od vypuštění je Voyager 1 nejvzdálenější sondou ve vesmíru, a navíc stále funkční. Aktuálně se nachází v mezihvězdném prostoru 141 AU od Země (1 AU = vzdálenost Země-Slunce) a míří dál od Slunce. Po tak dlouhé době a cestě však dochází k opotřebení trysek, které slouží k orientaci sondy tak, aby její anténa mířila k Zemi. Této situaci by mělo pomoci znovu zprovoznění jiného souboru trysek na sondě, které dříve sloužily pro korekce dráhy při průletech kolem plynných obrů sluneční soustavy.

Voyager zasáhla nárazová vlna ze sluneční erupce

Obrázek k článku:

Daleko za oběžnou drahou Pluta, těsně za hranicí mezihvězdného prostoru už sluneční větry nevanou, převládá záření z jiných hvězd. Vesmírná sonda Voyager 1 přesto zachytila známky slunečních erupcí na svých přístrojích. Podle vědců šlo o zbytky nárazové vlny, kterou Slunce vypustilo při erupci v loňském roce. Jde o třetí podobnou vlnu, kterou Voyager 1 za poslední dva roky zaznamenal.

Lidstvo udělalo podle NASA první krok ven ze sluneční soustavy - Voyager je v mezihvězdném prostoru

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 1 se stala prvním lidmi vytvořeným objektem, který opustil sluneční soustavu a vydal se na cestu mezihvězdným prostorem. Voyager odstartoval ze Země před 36 lety a za tuto dobu doletěl do vzdálenosti 18,7 miliard kilometrů. Analýza nových dat, na jejichž základě bylo určeno, že sonda vystoupila z heliosféry, se objevila ve čtvrtečním čísle magazínu Science. Přestože je Voyager nejvzdálenější objekt, nachází se zhruba 17 světelných hodin od Země, k nejbližší hvězdě je to ale 4,2 světelných let.

Astronomové objevili pomocí Hubblova teleskopu nový měsíc planety Neptun

Obrázek k článku:

1. července se Marku Showalterovi podařilo v datech z vesmírného teleskopu Hubble objevit nový objekt obíhající kolem planety Neptun. Jde o 14. měsíc nejvzdálenější planety od Slunce a nese označení S/2004 N 1. Planeta Neptun byla navštívena zatím jedinou vesmírnou sondou ze Země - Voyager 2 v roce 1989, 14. měsíc jí ale unikl. Od té doby musí astronomové pro zkoumání Neptunu, jeho prstenců a měsíců využívat teleskopů.

Voyager 1 je nejvzdálenější sonda ve vesmíru, ze sluneční soustavy ale zatím neunikla

Obrázek k článku:

Vědci NASA jsou na vážkách, ohledně toho, v jakém regionu se nachází nejvzdálenější lidmi vyrobený objekt, vesmírná sonda Voyager 1. Podle různých indikátorů se vědci snaží charakterizovat různé regiony, kterými na hranici naší sluneční soustavy sonda postupně prolétá. Některé faktory naznačují tomu, že Voyager 1 opouští sféru vlivu naší mateřské hvězdy, dostal se už ale do plnohodnotného mezihvězdného prostoru?

Sonda Voyager 1 naměřila zvýšené magnetické pole, mezihvězdný prostor je na dosah

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 1 se podle NASA dostala do nové oblasti na okraji sluneční soustavy. Sonda se aktuálně nachází v místech, kde končí vliv magnetického pole, které je generováno naší hvězdou. Přesto, že se stále nachází uvnitř heliosféry, sonda Voyager se rychle blíží ke hranici mezihvězdného prostoru, podle vědců to mohou být už jen pouhé měsíce než Voyager 1 jako první umělý objekt opustí sluneční soustavu.

Voyager 1 se blíží hranici sluneční soustavy, sonda už cítí mezihvězdný prostor za dveřmi

Obrázek k článku:

Už téměř 35 let se vesmírná sonda Voyager 1 blíží k hranici sluneční soustavy a vědci s NASA doufají, že ji již brzy překročí. Tento moment se podle nich opět přiblížil, alespoň to naznačují měření sondy, která zaznamenávají nárůst v detekci kosmického záření.

Observatoř IBEX zkoumá neutrální částice přicházející z mezihvězdného prostoru

Obrázek k článku:

Magnetická bublina obklopující sluneční soustavu úspěšně zabraňuje nabitým částicím mezihvězdného média (interstellar medium) ve vniknutí dovnitř systému mezi planety. Dovolí ale proniknout neutrálním částicím, jejichž počet protonů a elektronů je vyrovnaný a jejich zkoumáním se pokouší vesmírná sonda IBEX zjistit více o prostoru za hranicemi heliosféry.

Voyager 1 vypíná topení, aby ušetřil energii a mohl dál fungovat až do roku 2025

Obrázek k článku:

Vesmírná sonda Voyager 1 se za dlouhé desítky let dostala na samotný okraj sluneční soustavy a letí stále dál, vstříc mezihvězdnému prostoru. Některé přístroje na palubě sondy stále pracují a sbírají cenné informace z místa, které ještě žádná sonda nenavštívila. Elektřina pro tyto přístroje se ale postupně stává velmi vzácnou, radioaktivní zdroj totiž dodává energii ve stále menší míře a postupně se vyčerpává. Voyager tak musí postupně vypínat přístroje, aby mohl fungovat co nejdéle a nasbírat co nejvíce vzácných informací.

Voyager 1 prolétá regionem stagnace, poslední slupkou sluneční soustavy

Obrázek k článku:

Už loni američtí vědci reportovali, že se vesmírná sonda Voyager 1 dostala do regionu heliosheath, kde přestává vát sluneční vítr, který je zpomalovaný opačnými proudy vanoucími z mezihvězdného prostoru. Naopak podle měření sondy za uplynulý rok zesiluje magnetické pole, které obklopuje sluneční soustavu a změnil se také charakter subatomárních částic směřujících ven z nitra soustavy.

Vesmírná sonda Voyager 2 na samotném okraji sluneční soustavy přepnula na záložní pohon

Obrázek k článku:

Voyager 2 je, stejně jako jeho sesterská sonda Voyager 1, vybaven 6 sadami trysek. Tři z nich jsou primární a tři záložní, a polovina z těchto trysek vždy slouží ke korekcím dráhy a nastavení orientace vesmírné sondy. Signál pro přepnutí na záložní trysky vyslali operátoři prostřednictvím DSN (Deep Space Network) 3. listopadu, o dvanáct dní později přijali od vesmírné sondy, která se nachází daleko za oběžnou drahou Pluta, potvrzení, že operace proběhla úspěšně.

Kde je hranice solárního systému? Voyager 1 zřejmě brzy vstoupí do mezihvězdného prostoru

Obrázek k článku:

Jako sluneční soustava je považován prostor kolem Slunce, ve kterém převažuje proud nabitých částic ze Slunce do jeho okolí. Opačným směrem, z mezihvězdného prostoru přichází druhý proud nabitých částic, hranice sluneční soustavy je v bodě, kde jsou tyto proudy vyrovnané. V této oblasti se právě nachází vesmírná sonda Voyager 1 a podle vědců by každým dnem mohla vstoupit do mezihvězdného prostoru.

Podle údajů z vesmírných sond Voyager je okraj sluneční soustavy tvořen magnetickými bublinami

Obrázek k článku:

Sondy Voyager 1 a Voyager 2 sice začaly své mise v 70. letech, nicméně znovu dokazují, že do starého železa rozhodně nepatří. Obě sondy se aktuálně nacházejí v oblasti zvané heliosheath (heliosférická obálka), asi 40 až 50 AU tlustém regionu, kde končí vliv Slunce (heliosféra) a začíná mezihvězdný prostor. Obě sondy stále provádějí vědecká měření a získávají stále nové informace o okraji sluneční soustavy.

Voyager 1 se otočil, aby mohl změřit směr slunečních větrů na hranici sluneční soustavy

Obrázek k článku:

V pondělí provedla vesmírná sonda Voyager 1 manévr, který naposled udělala v roce 1990, když ji operátoři NASA natočili směrem ke středu sluneční soustavy, aby mohli pořídit její fotografii. Pomocí gyroskopů na palubě se sonda otočila o 70° proti směru hodinových ručiček (při pozorování od Slunce), aby umožnila detektoru nízkoenergetických částic zjistit, kterým směrem vanou sluneční větry na okraji solárního systému, v místě, kde se setkávají s mezihvězdnými proudy.

25 let od poslední návštěvy planety Uran

Mohlo by se zdát, při všem tom zkoumání exoplanet, dalekých galaxií a pronikání do historie vesmíru, že už o svém meziplanetárním sousedství víme dost. Opak je pravdou. Ano někde, například na Marsu, poměrně rušno, obíhá jej několik orbitálních sond a na jeho povrchu jsou robotické rovery zkoumající z blízka geologii planety. Také díky vesmírným sondám Galileo a Cassini jsme poznali dechberoucí detaily obřích planet a jejich měsíců. Dál se už ale mnoho průzkumných sond nedostalo.

Voyager 1 opouští Sluneční soustavu

Obrázek k článku:

Americká sonda Voyager 1 je nejvzdálenější lidmi vyrobený objekt, v prosinci 2010 byla tato vzdálenost 17,4 miliard kilometrů od Slunce. Od roku 2007, jak se Voyager 1 postupně vzdaloval od středu solárního systému, se rychlost slunečního větru postupně snižovala, až se v červnu 2010 vyrovnala s rychlostí sondy. Vzhledem k tomu, že rychlost větru může být proměnlivá, počkali vědci několik měsíců než svou teorii potvrdili. Jejich výsledky byly teď prezentovány na American Geophysical Union meeting v San Franciscu v polovině prosince.