Vesmírné mise < LIVING fUTURE

Vesmírná mise
XMM-Newton

Mise XMM-Newton začala 10. 12. 1999 a stále probíhá.
Začátekmission icon 10. 12. 1999
StatusProbíhá
Aktuální zprávy z kategorie XMM-Newton

Následná pozorování černé díry, která roztrhala hvězdu, vědcům prozrazují více o tomto procesu

Obrázek k článku:

Pomocí vesmírných teleskopů Swift a XMM-Newton vědci prozkoumali objekt Swift J1644+57. Jedná se o takzvanou TDE (tidal disruption event, slapové narušení) událost, při které gravitace černé díry roztrhá hvězdu, která se k ní přiblížila. Nová pozorování mimo jiné vědcům pomohla upřesnit limity pro hmotnost této černé díry - měla by mít mezi 0,6-7,9 milionů hmotností Slunce.

Historicky první detekce světla zpoza černé díry

Obrázek k článku:

Při pozorování supermasivní černé díry v galaxii I Zwicky 1 se vědcům podařilo zpozorovat záblesky rentgenové radiace. K jejich překvapení však nepocházela z okolí černé díry, které přímo pozorovali, ale z prostoru za ní. Jde o první pozorování tohoto fenoménu, kdy gravitace černé díry deformuje prostor a ohýbá světlo. Ve svém výzkumu vědci pracovali s vesmírnými teleskopy NuSTAR a XMM-Newton.

Vědci vyřešili 40letou záhadu jupiterových rentgenových polárních září

Obrázek k článku:

Vědecký tým z University College London vyřešil dekády starou záhadu, jak na planetě Jupiter vznikají záblesky rentgenové radiace. Tyto záblesky jsou součástí polárních září planety, které vznikají při interakci magnetického pole se slunečním větrem. Konkrétní mechanismus však doposud vědcům unikal. Podle nové studie jsou rentgenové záblesky způsobeny vibracemi v magnetických siločarách Jupiteru.

V místě, kde nejsou žádné galaxie, byl objeven oblak plynů větší než celá Mléčná dráha

Obrázek k článku:

V galaktické kupě Abell 1367 se astronomům podařilo objevit masivní oblak plynů. Nachází se v regionu, kde nejsou žádné galaxie. Plyn v oblaku dosahuje celkové hmotnosti 10 miliard Sluncí (Mléčná dráha má odhadovanou hmotnost 1,5 bilionu Sluncí). Objev se podařil pomocí evropského rentgenového teleskopu XMM-Newton, který je na oběžné dráze od roku 1999.

Pozůstatek po supernově G53.41+0.03 je starý jen pár tisíc let a možná ukrývá magnetar

Obrázek k článku:

Vědci vedení českým astronomem Vladimírem Domčekem do detailu prozkoumali zbytky nedávno objevené supernovy G53.41+0.03. Prostřednictvím rentgenového záření zjistili, že objekt pozorují 1 000 až 5 000 let po supernově. Narazili také na náznaky dvou objektů uvnitř - mladého stelárního objektu a magnetaru.

U zdroje intenzivního rentgenového záření v galaxii NGC 4559 pozorovali astronomové nezvyklou aktivitu

Obrázek k článku:

Astronomům se podařilo identifikovat nezvyklé období větší aktivity u vysoce-světelného rentgenového zdroje v galaxii NGC 4559. Jedná se o první případ detekce podobného chování u tohoto vysoce energetického zdroje záření. Nový výzkum by mohl vědcům prozradit více o původu tohoto záření, které je dodnes zahaleno tajemstvím.

Kolizí dvou bílých trpaslíků vznikl dosud nepozorovaný druh nestabilní hvězdy

Obrázek k článku:

Vědcům pracujícím s vesmírným teleskopem XMM-Newton se podařilo identifikovat zcela nový typ hvězdy uprostřed mlhoviny IRAS 00500+6713. Pozorování tímto rentgenovým teleskopem naznačují, že se jedná o těleso, které vzniklo sloučením dvou bílých trpaslíků. Podobný objekt zatím nikdy pozorován nebyl, vědci předpokládali, že v kolizi bílých trpaslíků hvězdy buďto zaniknou v supernově, nebo se ve výjimečných případech sloučí do většího bílého trpaslíka.

Teleskopy na oběžné dráze odhalily existenci nejmladší známé neutronové hvězdy

Obrázek k článku:

Pozorování vesmírným rentgenovým teleskopem XMM-Newton odhalila zatím nejmladší známý magnetar. Tuto neutronovou hvězdu s velmi silným magnetickým polem astronomové pozorují pouhých 240 let po jejím vzniku. To je nejmladší pozorovaná neutronová hvězda ze zhruba 3 tisícovek doposud identifikovaných v Mléčné dráze. Identifikace takto mladých objektů v hlubokém vesmíru je pro vědce unikátní příležitostí poznat procesy, které k jejich vzniku vedou.

Velmi malá hvězda vyprodukovala nezvykle silný rentgenový záblesk

Obrázek k článku:

Vesmírný teleskop XMM-Newton detekoval obří rentgenový záblesk u hvězdy J0331-27. Přestože se jedná o drobného trpaslíka typu L, záblesk byl 10x silnější než jaké byly kdy detekovány u Slunce. Podobné chování vědci u tak malých hvězd nepředpokládali. Jde o první takovou detekci v rentgenovém spektru od hvězdy tohoto typu.

Evropský rentgenový teleskop XMM-Newton slaví 20 let ve vesmíru

Obrázek k článku:

V prosinci 1999 vyletěl na oběžnou dráhu na raketě Ariane 5 vesmírný teleskop XMM-Newton na svou původně dvouletou vědeckou misi. Zemi nyní obíhá už 20 let a očekává se, že jeho mise bude dál prodloužena do roku 2022.

Supermasivní černá díra s nezvykle pravidelným cyklem rentgenových záblesků

Obrázek k článku:

Astronomové našli supermasivní černou díru, která pravidelně každých devět hodin vydává rentgenový záblesk. To je nezvyklé chování, které bylo dříve detekováno pouze u dvou malých stelárních černých děr, nikoli u supermasivních v jádru galaxií. Rentgenové záření vychází z okolí černých děr při pohlcování materiálu zachyceného jejich gravitací, zatím však není zřejmé, proč jde u této černé díry o pravidelný jev.

Do supermasivní černé díry ve vzdálené galaxii padá hmota extrémní rychlostí

Obrázek k článku:

Tým britských astronomů oznámil první detekci hmoty konzumované černou dírou vysokou rychlostí. Podle jejich měření padá hmota do supermasivní černé díry v centru vzdálené galaxie rychlostí dosahující 30 % rychlosti světla. Tým vedený profesorem Kenem Poundsem z University of Leicester využil data z vesmírného teleskopu XMM-Newton a výsledky jejich práce jsou publikovány v magazínu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Data z teleskopu NuSTAR naznačují, že hvězda Eta Carinae produkuje kosmické záření

Obrázek k článku:

Podle nové studie vzniká při interakci slunečních větrů dvojice masivních hvězd Eta Carinae rentgenové a gama záření a zároveň také kosmické záření. Podle Kenji Hamaguchiho z Goddardova vesmírného střediska, který je vedoucím autorem této studie, jde o další ze zdrojů kosmického záření vedle supernov. K novým závěrům astrofyzikům pomohla data z vesmírných rentgenových teleskopů NuSTAR a XMM-Newton a teleskopu Fermi, který detekuje gama záření.

Až třetina hmoty ve vesmíru se doposud ukrývala, měla by se nacházet v mezigalaktickém prostoru

Obrázek k článku:

Vesmír se podle pozorování astronomů skládá z temné energie (68 %), temné hmoty (27 %) a běžné (baryonické) hmoty (5 %). Při studiu počátků vesmíru však vědci odhadli množství vytvořené běžné hmoty ve velkém třesku o celou třetinu větší, než kolik dokáží astronomové pozorovat dnešními teleskopy. Podle nové studie se chybějící hmota z počátku vesmíru nachází v mezihvězdném prostoru v řídkých oblacích plynů. Nejde však o temnou hmotu, která je pravděpodobně tvořena zcela jinými, exotickými subatomárními částicemi, ale o hmotu běžnou, která je tvořena baryony, mezi které patří také protony a neutrony.

Podivný pár hvězd: červený obr krmí materiálem malou neutronovou hvězdu

Obrázek k článku:

V srpnu loňského roku zachytila evropská observatoř Integral záblesk rentgenového záření přicházející z blízkosti centra Mléčné dráhy. Následná pozorování objevila malou neutronovou hvězdu IGR J17329-2731, která pravděpodobně právě pohltila materiál z druhé hvězdy, která s ní tvoří binární pár. Druhá hvězda se nachází ve fázi červeného obra, kdy dochází k nafukování hvězdy a odhazování materiálu z horních vrstev do okolí. Právě tento materiál byl pohlcen blízkou neutronovou hvězdou a vyvolal rentgenový záblesk.

Z masivní hvězdy Rho Ophiuchi A vychází rentgenové záblesky, i když by měla být stabilní

Obrázek k článku:

Masivní hvězdy by neměly vytvářet intenzivní rentgenové erupce, alespoň doposud nebyly pozorovány u hvězd nad 8 hmotností Slunce. Přesně takovou hvězdu se ale podařilo najít v oblaku Rho Ophiuchi ve vzdálenosti 350 světelných let. Vědci zatím přesně neví, jaké procesy se ukrývají za rentgenovými záblesky z takto masivní hvězdy. Zjistili však, že má nezvykle silné magnetické pole.

Sousední galaxie Andromeda vznikla kolizí s jinou galaxií, podívejte se na animaci

Obrázek k článku:

Sousední galaxie Andromeda vznikla podle astronomů v masivní kolizi dvou menších galaxií před více než 3 miliardami let. V této době už existovala naše vlastní planeta, která se zrodila více než o miliardu let dříve. Touto teorií si francouzští a čínští vědci vysvětlují pozorované chování některých hvězd, které rotují v opačném směru kolem jádra galaxie než většina ostatních. Výsledky jejich zkoumání byly publikovány v magazínu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Rentgenové teleskopy NASA a ESA zkoumají rychlost, se kterou rotují supermasivní černé díry

Obrázek k článku:

Dva vesmírné teleskopy, americký NuSTAR a evropský XMM-Newton, zamířily své objektivy na černou díru v srdci galaxie NGC 1365, aby poprvé změřili rychlost, se kterou rotuje. Výsledky naznačují, že rychlost, se kterou se supermasivní černá díra otáčí kolem své osy, je téměř na hranici fyzikálních limitů daných dnes přijímanými fyzikálními teoriemi.

Teleskopy Swift a Newton XMM monitorují dvojici masivních objektů při hvězdném tanci

Hvězdy typu O patří mezi nejmasivnější hvězdy s nejvyššími teplotami a nejsilnějšími slunečními větry, které do jejich okolí chrlí radiaci a nabité částice. Totéž platí pro hvězdy, které se vzájemné obíhají v páru, jejich sluneční větry potom vytváří turbulentní prostředí plné radiace. Teleskop NASA Swift a evropský XMM Newton pozorují dvojhvězdu Cygnus OB2 #9 vzdálenou 4700 světelných let. Ta je sice zakryta oblaky plynů, v rentgenové části elektromagnetického spektra však probíhá pro astronomy neopakovatelná podívaná.

Devět astrofyzikálních misí NASA bylo prodlouženo a bude nadále pokračovat ve výzkumu vesmíru

Americká vesmírná agentura rozhodla 3. dubna o prodloužení devíti ze 14 misí poté, co dostala doporučení panelu odborníků, který zasedal v únoru. Vesmírné mise mají většinou několik fází, nejdůležitější je ta primární, na kterou je plánován hlavní výzkum, pak ale často následuje sekundární fáze, která v omezeném provozu ve výzkumu pokračuje. O tom, jak dlouho bude která mise trvat rozhoduje jednak technický stav vesmírného plavidla a také ochota utrácet za jeho provoz peníze.