Astronomové si lámou hlavu s černou dírou ve středu galaxie GN-z11. Nová pozorování prostřednictvím JWST zřetelně ukazují zářivé galaktické jádro, které napovídá, že se v něm nachází supermasivní černá díra pohlcující materiál ze svého okolí. Pozorují ji však pouhých 400 milionů let po předpokládaném vzniku vesmíru, a to je příliš brzy na to, aby se mohla zformovat, alespoň podle našeho aktuálního vědeckého poznání.
Nově objevené galaxie se nacházejí v oblasti zvané Pandořina kupa (Abell 2744, Pandora´s Cluster), která je vzdálená asi 33 miliard světelných let od Země. Světlu z těchto galaxií trvalo 13,4 miliardy let, než se dostalo na Zemi, což znamená, že vznikly v době, kdy byl vesmír starý jen asi 330 milionů let.
Analýza dat z několika vesmírných teleskopů ukázala přítomnost těžkých prvků, které vznikly v kolizi neutronových hvězd, při které vznikl také záblesk s označením GRB 230307A. Ten je aktuálně druhý nejenergetičtější svého druhu, který se podařilo pozorovat.
Astronomové použili teleskop Jamese Webba (JWST) k pozorování tří trpasličích planet v Kuiperově pásu: Sedny, Gonggong a Quaoar. K získání spektra těchto objektů využili infračervený přístroj NIRSpec, který na jejich povrchu odhalil různé druhy ledů a organických molekul.
Astronomům se podařilo pomocí teleskopu Jamese Webba objevit doposud neznámý druh objektů. Ve hvězdokupě Trapéz (Trapezium), která se nachází v souhvězdí Orionu a ve které se rodí nové hvězdy, identifikovali 540 objektů s hmotností planety, které ale neobíhají žádnou hvězdu. K překvapení vědců se často vyskytují ve dvojicích, které dostaly označení JuMBO (Jupiter-Mass Binary Objects, binární objekty hmotnosti Jupiteru).
Astronomové používají dalekohled Jamese Webba mimo jiné ke zkoumání vzdálených galaxií. Existují k tomu dva vědecké programy JADES a CEERS, které na snímcích z teleskopu zkoumají objekty daleko za hranicemi Mléčné dráhy. Na těchto snímcích se však objevují i objekty z naší galaxie - a mezi nimi nyní vědci identifikovali 21 doposud neznámých hnědých trpaslíků.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba vyfotil rodící se hvězdu HH 211 ve vzdálenosti 1000 světelných let. Ta patří do kategorie mladých hvězdných objektů Herbig-Haro, které tvoří protohvězdy s dvěma proudy plynů vycházejícími z pólů. V tomto případě se pohybují rychlostí mezi 80 a 100 kilometry za sekundu (tedy asi 21 AU za rok).
Nová pozorování dalekohledem Jamese Webba odhalila v atmosféře exoplanety K2-18 b několik druhů molekul s atomy uhlíku. Mezi nimi metan, oxid uhličitý a také dimethylsulfid, který na Zemi vzniká pouze za přispění živých organismů. Nové nálezy podporují teorii, že exoplaneta K2-18 b, která se nachází v obyvatelné zóně své hvězdy, je pokryta oceánem a má atmosféru tvořenou převážně vodíkem.
Prstencová mlhovina (Ring Nebula, Messier 57, M57, NGC 6720) se nachází přes 2 tisíce světelných let daleko. Nyní se tato planetární mlhovina stala předmětem studie dalekohledem Jamese Webba (JWST).
Hvězdu Earendel objevili astronomové pomocí vesmírného dalekohledu Hubble a gravitační čočky v roce 2022. Světlo, které dnes pozorujeme, hvězdu opustilo v době, kdy bylo vesmíru méně než miliarda let. Nová pozorování dalekohledem Jamese Webba nyní odhalila více o této doposud tajemné hvězdě. Jedná se o hvězdu spektrálního typu B, která je milionkrát jasnější než Slunce.
Analýza dat z vesmírného teleskopu Jamese Webba ukázala, že v okolí pólů Ganymede se nachází peroxid vodíku. Ten je zřejmě produktem radiolýzy vody prostřednictvím nabitých částic. Vědci jeho přítomnost předpovídali už dříve, ale potvrdit se ji podařilo teprve pomocí JWST.
Astronomové našli pomocí dalekohledu Jamese Webba zatím nejvzdálenější aktivní supermasivní černou díru CEERS 1019. Teleskop ji pozoroval v kvazaru v období pouhých 570 milionů let po velkém třesku. Podle vědců to naznačuje, že obří černé díry existovaly už v raném vesmíru. Zatím však nedokáží vysvětlit, jak mohly tak brzo vzniknout.
NASA zveřejnila nové snímky planety Saturn pořízené 25. června dalekohledem Jamese Webba (JWST). Na snímku se kromě planety a jejích prstenců nachází také několik měsíců. Viditelné jsou také struktury v atmosféře planety, kterou dalekohled JWST poprvé vyfotil v blízkém infračerveném spektru o vlnové délce 3,23 mikronů.
Výkonné infračervené detektory dalekohledu JWST zachytily poprvé přítomnost kationtu metylu - molekuly, která pomáhá při tvorbě složitějších organických sloučenin. Astronomové ji rozpoznali v mladém systému d203-506, který je tvořený vznikající hvězdou obklopenou protoplanetárním diskem.
Dalekohled Jamese Webba zachytil na nově zveřejněném snímku materiál, který tryská z jižního pólu Enceladu, měsíce planety Saturn. K překvapení vědců sahá oblak tohoto materiálu až 10 tisíc kilometrů od Enceladu.
Disky materiálu u vzdálených hvězd se často podobají Hlavnímu pásu a Kuiperově pásu ve sluneční soustavě. Jejich struktura může napovědět o vývoji systému i možných planetách, astronomové se proto zaměřili na blízkou hvězdu Fomalhaut dalekohledem Jamese Webba. Nové infračervené snímky ukazují komplexní strukturu několika disků a náznaky přítomnosti doposud neznámé planety.
Vědci zkoumají planety obíhající kolem červených trpaslíků, protože jsou skvělými cíli pro výzkum atmosfér. S použitím dalekohledu Jamese Webba se nyní zaměřili na blízkou super-Zemi GJ 486 b. Výsledky ukazují vysoký podíl vody (víc než 10 %) v její atmosféře, zachycený signál by nicméně mohl pocházet také od mateřské hvězdy.
Tým vedený vědců vedený Hayley Williamsovou objevil na snímku z vesmírného dalekohledu Jamese Webba malou galaxii, která vytvářela nové hvězdy nezvykle rychle vzhledem ke své velikosti. Galaxie, kterou pozorovali přibližně 500 milionů let po Velkém třesku, patří k nejmenším, které byly v takové vzdálenosti pozorovány. Objev může pomoci astronomům porozumět galaxiím, které existovaly krátce po vzniku vesmíru.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba se opět poohlédl po planetě sluneční soustavy. Po snímcích Jupitera a Neptunu nyní vyfotil planetu Uran s jejími prstenci i měsíci. Na rozdíl od ostatních planet ve sluneční soustavě má Uran své prstence natočené takovým způsobem, že je ze Země pozorujeme kolmo na jejich rovinu. Na fotografii lze vidět 11 ze 13 známých prstenců planety.
Astronomové vedení Per Calissendorffem ohlásili objev sekundárního objektu u blízkého hnědého trpaslíka WISE J0336−0143. Využili k tomu snímky pořízené dalekohledem Jamese Webba v infračerveném spektru. Zřejmě se jedná o exoplanetu s hmotností kolem desetinásobku planety Jupiter.
Astronomům se pomocí vesmírných dalekohledů Jamese Webba a TESS podařilo charakterizovat malého hnědého trpaslíka, který obíhá hvězdu HD 19467. Podle nové studie má primární hvězda 96 % hmotnosti Slunce a trpaslík 7 %. Stáří systému vědci odhadují na 9,4 miliard let - tedy zhruba dvojnásobek oproti Slunci.
Astronomové využili radioteleskopu ALMA, aby potvrdili vzdálenost jedné z galaxií vyfotografovaných dalekohledem JWST. Podařilo se jim prostřednictvím detekce kyslíku. Galaxie GHZ2/GLASS-z12 je tak nyní nejvzdálenějším místem, kde byl tento prvek pozorován.
Se stářím 23 milionů let je hvězda AU Microscopii druhou nejbližší hvězdou před hlavní posloupností. Už dříve u ní byly objeveny 2 exoplanety a disk materiálu. Právě ten se nyní podařilo vyfotit dalekohledem Jamese Webba, jehož výkon opět předčil očekávání vědců. Nová pozorování potvrdila přítomnost rychle se pohybujících shluků materiálu, které astronomové poprvé spatřili v roce 2015.
V datech z teleskopu Jamese Webba se vědcům podařilo identifikovat 87 vzdálených galaxií, které by mohly patřit mezi ty nejstarší známé. Objev vědce přibližuje ke zjištění, kdy se galaxie ve vesmíru objevily poprvé. Podle dosavadních odhadů to mohlo být 200-400 let po Velkém třesku.
Dalekohled Jamese Webba si na svůj účet připsal první objevenou exoplanetu. Je jí LHS 475 b, která je jen o chlup menší než Země. Nachází se u malé hvězdy LHS 475 vzdálené 41 světelných let od Slunce.
Galaxie, které se svým tvarem a strukturou podobají Mléčné dráze, se ve vesmíru začaly objevovat dříve, než vědci doposud uvažovali. Astronomové je identifikovali na snímcích z dalekohledu Jamese Webba. Následná analýza ukázala, že mají stáří mezi 8 a 11 miliardami let. Kromě spirálového tvaru mají tyto galaxie také zřetelnou příčku, kterou se u takto starých objektů podařilo pozorovat úplně poprvé.
Mezi jedny z nejvzdálenějších pozorovatelných objektů ve vesmíru patří kvazary s vysokým rudým posuvem. Ty jsou tvořeny supermasivními černými dírami v jádrech galaxií vzdálených víc než 10 miliard světelných let. Tyto objekty astronomům prozrazují informace o raném vesmíru krátce po Velkém třesku, není však zřejmě, jak mohly v tak mladém vesmíru vzniknout. Prozradit by to mohly hvězdy, které se v těchto vzdálených galaxiích podařilo poprvé pozorovat pomocí dalekohledu JWST.
Jedním z prvních cílů nového teleskopu Jamese Webba byla Jižní prstencová mlhovina (Southern Ring Nebula) ve vzdálenosti 2 tisíce světelných let. Jedná se o planetární mlhovinu, které vznikají kolem hvězd v poslední fázi jejich existence. Materiál, který se v tomto období dostává do okolí hvězdy osvětluje zevnitř bílý trpaslík a vytváří nádhernou podívanou. Nová analýza nyní ukazuje, že se v Jižní prstencové mlhovině nachází další, dosud neznámé hvězdy.
Dalekohled Jamese Webba se opět zaměřil na objekt ve sluneční soustavě - tentokrát to byl největší měsíc planety Saturn, Titan. Infračervený přístroj NIRCam astronomům umožnil prohlédnout hustou atmosférou měsíce a odhalil struktury na jeho povrchu i oblaka v nižších vrstvách atmosféry. Vědci následně využili dalšího infračerveného přístroje, tentokrát na teleskopu Keck na Havaji, aby získaná data potvrdili.
Jedním z prvních cílů dalekohledu Jamese Webba se stala mlhovina Tarantule (30 Doradus, NGC 2070) ve Velkém Magellanově mračnu. Jedná se o hvězdné jesle, kde z prachu vznikají nové hvězdy. Jejich záře potom osvětluje zbývající prachová oblaka, což vytváří podívanou pozorovatelnou pouhým okem (z jižní polokoule), a to i když jsou v sousední galaxii.
Spektroskopická analýza dat z teleskopu Jamese Webba ukazuje složení atmosféry blízkého hnědého trpaslíka VHS 1256-1257 B. Objekt na pomezí hvězdy a planety obíhá drobného červeného trpaslíka VHS 1256-1257, který se nachází asi 41 světelných let daleko. Kromě metanu, sodíku, vody a draslíku se astronomům podařilo v atmosféře identifikovat také částice křemíku. Ty jsou zřejmě součástí molekul prachu, který v jeho atmosféře vytváří husté mraky.
Vesmírný teleskop Jamese Webba poprvé od svého spuštění přímo vyfotil exoplanetu. Na snímku je vidět plynný obr HIP 65426 b, který je téměř 2x hmotnější i větší než planeta Jupiter ve sluneční soustavě. Teleskop JWST už dříve zkoumal exoplanetu WASP-39b, tu však přímo nevyfotil, místo toho pozoroval záři mateřské hvězdy v momentu kdy exoplaneta blokovala část jejího světla.
Vesmírný teleskop Jamese Webba detekoval stopy oxidu uhličitého v atmosféře exoplanety WASP-39b vzdálené 700 světelných let. Jedná se o první jasnou evidenci této chemické sloučeniny a vědci předvídají, že zařízení dokáže rozpoznat i další látky jako metan nebo vodu. Složení atmosféry vědcům napovídá o procesech na (v) planetě a jejím vývoji. Pochopení evoluce vzdálených planet potom napoví více o historii těch ve sluneční soustavě.
Nová pozorování planety Jupiter observatoří Jamese Webba ukazují detaily, které vědci původně neočekávali. Na nově zvěřejněných obrázcích jsou vidět kromě oblaků v atmosféře také polární záře, malé měsíce a dokonce prstence planety. Teleskop Jamese Webba pozoruje vesmír v infračervené části elektromagnetického spektra, které lidské oko nedokáže pozorovat, snímky jsou proto upraveny.
Na jedné z prvních fotografií z nového vesmírného teleskopu Jamese Webba se vědcům podařilo identifikovat doposud neznámý objekt GLASS-JWST-BD1. Jedná se o hnědého trpaslíka spektrální třídy T8-T9, který má kolem 0,03 hmotností Slunce (30 hmotností planety Jupiter).
NASA konečně ukázala první vědecké snímky z nového teleskopu Jamese Webba. Přichází po více než půl roce od začátku mise, během kterého bylo zařízení postupně seřizováno a uváděno do provozu. Hned první fotografie obsahovala galaktickou kupu SMACS 0723, která vytváří gravitační čočku, díky které lze vidět zvětšené galaxie na jejím pozadí. Tato fotografie poskytla lidstvu zatím nejdetailnější pohled do hlubokého vesmíru.
Při seřizování jednotlivých zařízení teleskopu Jamese Webba došlo k pořízení fotografie, která obsahuje velmi zajímavý a velmi červený objekt. Jedná se o galaxii s označením GLASS-z13, kterou pozorujeme v době pouhých 300 milionů let po Velkém třesku. Studie, která vzdálenou galaxii analyzovala, ještě neprošla připomínkovým řízením, ve vědecké komunitě už přesto budí značný rozruch.
Vesmírný teleskop Jamese Webba vynesla do vesmíru raketa Ariane 5 o Vánocích. Teleskop po měsíční cestě dorazil do Lagrangeova bodu L2 a postupně zprovoznil své instrumenty. Komplexní zařízení nové generace přinese do astronomie revoluci srovnatelnou se zprovozněním teleskopu Hubble v 90. letech. JWST je ale větší, výkonnější a citlivější na světlo přicházející z dalekého vesmíru.
Astronom Andras Gaspar vytvořil koláž, která ukazuje stejné místo ve vesmíru, vyfocené třemi různými teleskopy. Je na ní dobře vidět, jak teleskop Jamese Webba změní naše vnímání vesmíru. Snímek z JWST je výrazně detailnější a čistější než ty pořízené staršími teleskopy WISE a Spitzer.
Prvním cílem, na který své přístroje zaměří teleskop Jamese Webba, je blízká hvězda HD 84406. Při jejím pozorování budou postupně kalibrovány přístroje observatoře. Hvězda nicméně není předmětem vědeckého výzkumu, pro primárně infračervený teleskop je totiž příliš zářivá.
Raketa Ariane 5 vynesla v pátek večer na oběžnou dráhu dvojici komunikačních družic. Vrátila se tak do provozu po téměř roce, kdy byl vylepšován její kryt, aby byly eliminovány vibrace nebezpečné pro náklad. Páteční start byl důležitou zkouškou rakety před podzimním letem s vesmírným teleskopem JWST za více než 10 miliard dolarů. Nástupce vesmírného teleskopu Hubble má letět na oběžnou dráhu koncem tohoto roku.
Hned několik vědeckých týmů má v plánu použít vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) pro průzkum blízkého hvězdného systému Beta Pictoris. Jedná se o mladý systém s nejméně dvěma exoplanetami a diskem materiálu, ze kterého by mohly vzniknout další. Výkonný teleskop, který je označován jako nástupce Hubblova teleskopu by měl do vesmíru odletět už letos na podzim.
Data z teleskopu Gaia ukazují, že hvězdy TOI 2076 a TOI 1807 si jsou příbuzné, a to i přesto, že je dělí víc než 30 světelných let. To je příliš daleko na to, aby se gravitačně ovlivňovaly. Analýza jejich světla nicméně ukázala, že vznikly ze stejného materiálu a nyní se pohybují vesmírem ve stejném směru. U obou hvězd nyní byly objeveny mladé exoplanety.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
NASA
Vědecká infračervený vesmírný dalekohled
25. 12. 2021 (Ariane 5)
8. únor 2024 
Vesmír
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
rss
twitter
facebook
