Nová analýza materiálu z povrchu Měsíce naznačuje, že voda v něm by mohla pocházet ze Slunce. Konkrétně by vznikala při bombardování lunárního povrchu vodíkovými ionty ve slunečním větru. Výsledkem takového procesu by byly molekuly vody nacházející se zejména v blízkosti pólů. Tuto teorii podporuje analýza vzorků z misí Apollo a nově také z čínské robotické mise Chang'e 5.
V úterý 25. října vstoupil Měsíc mezi Zemi a Slunce a téměř z poloviny ho zakryl. Toto částečné zatmění bylo pozorovatelné ve většině Evropy a části Asie a Afriky. U nás nastalo v 11:12, vyvrcholilo ve 12:17 a skončilo v 13:23. Při maximálním zatmění bylo zakryto zhruba 43 % slunečního povrchu.
Erupce o síle M7,9 nastala u aktivní sluneční skvrny AR3098 během pátečního rána. Energetická radiace, která dorazila k naší planetě ovlivnila rádiové vysílání na straně, která právě byla přivrácena Slunci - šlo hlavně o Afriku a Střední východ. V zasažených oblastech došlo k narušení krátkovlnného vysílání na zhruba hodinu. Zatím není zřejmé, zda erupci doprovázel také výron koronální hmoty.
Evropská sonda Solar Orbiter byla začátkem září při průletu kolem Venuše zasažena výronem koronální hmoty. Hmota vyvržená ze Slunce naštěstí zařízení nijak nepoškodila. CME vznikla 30. srpna a byla vyfocena sondou SOHO. Od Slunce zamířila směrem k Venuši, kde se zrovna nacházela sonda Solar Orbiter, která zrovna prováděla gravitační asistenci.
Astronomům se pomocí teleskopu TESS podařilo identifikovat oscilace ve světelné křivce binárního systému 12 Boötis. Tentokrát se ale nejednalo o exoplanetu. Vědci předpokládají, že tyto výkyvy ve světelné křivce vznikají stejně jako u Slunce prostřednictvím konvekčního proudění blízko povrchu hvězdy.
Sluneční aktivita dala v posledních dnech vzniknout hned dvěma koronálním výronům hmoty (CME), které míří naším směrem. Na cestě k naší planetě by mohlo dojít k jejich spojení a vytvoření velkého oblaku, který by k Zemi mohl dorazit ve čtvrtek. Pokud bude dostatečně velký, mohly by se objevit polární záře i jižněji, než je běžné.
Data z teleskopu Hubble a dalších observatoří naznačují, že červený veleobr Betelgeuse prošel v roce 2019 událostí, při které přišel o materiál z podstatné části svého povrchu. Tento jev by ze Země pozorovatelný jako výrazné pohasnutí této hvězdy v souhvězdí Orionu. Vědci to označili za SME (Surface Mass Ejection), což je chování, které u běžné hvězdy doposud pozorováno nebylo.
Tyto detailní záběry sluneční korony pořídila v březnu letošního roku evropsko-americká vesmírná sonda Solar Orbiter. Nacházela se při tom pouhých 0,378 AU od Slunce, tedy blíž než planeta Merkur. Na snímku je oblast sluneční korony označovaná jako aktivní region, kde panují teploty kolem milionu stupňů.
Nedávná pozorování komety C/2021 A1 (Leonard) ukazují, že po lednovém průletu kolem Slunce ztratila své jádro i ocas. Astronomové se shodují, že došlo k jejímu rozpadu, nepřežila totiž přiblížení k hvězdě. Jako jeden z prvních to zaznamenal 23. února Martin Mašek z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR.
Dvě nové vesmírné mise budou za několik let zkoumat naši hvězdu. Jde o MUSE, což je ultrafialový teleskop, a 9 družic HelioSwarm, které budou v úzké spolupráci zkoumat magnetické pole a sluneční vítr. NASA tyto dvě mise vybrala k realizaci z většího počtu rozpracovaných návrhů. Datum jejich startu zatím nebylo určeno, v předchozích požadavcích se nicméně objevoval požadavek na start do roku 2026.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
NASA
Vědecká 
Oběžná dráha
2. 4. 1998 (Pegasus XL)
7. leden 2023 
Měsíc
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
rss
twitter
facebook
