Tým vědců z NASA získal finance na vývoj převratné technologie, tažného paprsku

08. 11. 2011

Technologie Lasery

Tak jak jej znáte z různých science fiction příběhů, tažný paprsek (anglicky tractor beam), který pomocí laseru dokáže přitáhnout objekt, to je cílem výzkumu týmu vědců z Goddardova vesmírného centra NASA pod vedením Paula Stysleyho. Pro začátek se snaží rozpohybovat alespoň malé částečky, molekuly nebo jednotlivé buňky. "Původní myšlenkou bylo s pomocí tažného paprsku odklízet orbitální smetí, nicméně odtáhnout tak velké kusy by s dnešní technologií bylo téměř nemožné", řekl Stysley, "podobného principu však lze využít pro sběr vzorků, při kterém postačí pro analýzu i malé množství materiálu."

Se sto tisíci dolarovou dotací, kterou tým získal v rámci programu NASA Innovative Advanced Concepts (NIAC), budou vědci zkoumat tři různé přístupy (tyto teoretické přístupy jsou v angličtině známé jako optical tweezers, optical solenoid a bessel beam) které by mohly vést k sestrojení historicky prvního tažného paprsku. Snahou vědců je vyvinout zařízení, které bude schopné s pomocí světla na dálku přitáhnout molekuly k zařízení, které je analyzuje.

Nový přístup k odběru vzorků by měl nahradit ty aktuálně používané jako je například u robotického roveru Curiosity, jehož cílem je povrch planety Mars. Curiosity bude od příštího roku vzorky nabírat lopatou a bude se k nim provrtávat speciálním zařízením. Vesmírná sonda StarDust zase zachycovala malé částečky materiálu z ocasu komety Wild 2 do speciálně vyvinutého aerogelu. Problémem těchto postupů ale je, že sbírané vzorky pochází z úzce zaměřeného prostředí.

Tažný paprsek bude působit na větší vzdálenost a vzorky bude moci získávat z širokého okolí. Analýzu horních vrstev atmosféry zkoumané planety by navíc mohla sbírat orbitální sonda, čímž by se eliminovalo riziko, které doprovází každý vstup do atmosféry. Nižší vrstvy atmosféry zase může získávat sonda pozemní, která už ale nemusí být mobilní, což klade vysoké nároky na její provoz.

Výzkum je teprve v začátcích. Prvním krokem vědců je důkladné pochopení tří různých metod, kterými by mohli dosáhnout svého cíle. "Jakmile vybereme techniku, budeme moci navrhnout možný princip", řekl Barry Coyle, který je součástí týmu, "a pokud získáme další finance na vývoj, bude následovat další fáze, sestrojení prototypu."