Družice IBEX poskytla první pohled na ocas sluneční soustavy natahující se do mezihvězdného prostoru

Sluneční soustava má, podobně jako třeba kometa, vlastní ocas, který se rozprostírá daleko za heliosférou po směru proudu částic v mezihvězdném prostoru. Alespoň si to někteří vědci až doposud mysleli, a jiní byli přesvědčeni o opaku. Data z vesmírné observatoře IBEX (Interstellar Boundary Explorer) ale existenci této struktury potvrdila. Výsledky svého bádání zveřejnila 10. července skupina vědců vedená Davidem McComasem v magazínu Astrophysical Journal.

Sluneční soustava, hranice magnetického pole

Sluneční soustava, hranice magnetického pole Ilustrace znázorňuje magnetické pole generované Sluncem a jeho zakřivení v důsledku propojení s mezihvězdným prostorem. Nabité částice ze Slunce i z celého zbytku galaxie proudí po siločarách magnetického pole. Přístroje sondy Voyager zaznamenávají zvýšenou intenzitu magnetického pole, která napovídá, že se sonda nachází na samotném okraji magnetické bubliny obklopující slunce.



Ocas sluneční soustavy, neboli heliotail, je tvořen částicemi, které unikají ze Slunce v podobě slunečních větrů. Na hranici sluneční soustavy, kde ochabuje magnetický i gravitační vliv Slunce natolik, že začínají převládat vlivy z mezihvězdného prostoru, solární částice zpomalují a postupně také mění svůj směr. Na jedné straně se tak vytváří nárazová vlna a naopak na straně druhé vzniká ocas, táhnoucí se za heliosférou.



O ocasu naší sluneční soustavy toho vědci ještě mnohé neví, otázkou zůstává například jeho délka. "Tento ocas je naší stopou v interstelárním prostoru, zatím jsme však pouze na začátku studia jeho struktury", řekl Eric Christian, který se v NASA podílí na misi družice IBEX. Dalším krokem podle něj bude zapracování těchto nových pozorování do počítačových modelů a jejich zakomponování do aktuálních teorií o heliosféře a její dynamice.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Sluneční soustava

Sluneční soustava je výrazně blíž středu Mléčné dráhy a pohybuje se galaxií rychleji, než se myslelo

29. 11. 2020 (novější než zobrazený článek)

Nové výsledky z astrometrického průzkumu VERA přiblížily Zemi a sluneční soustavu ke středu naší galaxie. Z původních 26,7 tisíc světelných let od středu Mléčné dráhy se pozice sluneční soustavy posunula na 25,8 tisíc světelných let. S tímto zpřesněním vzdálenosti také souvisí rychlejší pohyb Slunce galaxií.

celý článek

Sonda Voyager 2 zachytila za hranicí sluneční soustavy zvýšenou hustotu částic

13. 11. 2020 (novější než zobrazený článek)

Vesmírná sonda Voyager 2 zaznamenala vyšší hustotu částic v prostoru těsně za hranicí heliosféry, jejíž hranici překročila před 2 roky. Podobný nárůst zachytila také sonda Voyager 1, která opustila heliosféru dříve a na jiném místě. Tyto výsledky tak potvrzují složení lokálního mezihvězdného média, které bezprostředně obklopuje sluneční soustavu.

Ve sluneční soustavě existuje kromě hlavní orbitální roviny ještě jedna, obíhají v ní některé komety

11. 10. 2020 (novější než zobrazený článek)

Studiem pohybu dlouhoperiodických komet vědci zjistili, že kromě roviny ekliptiky, ve které obíhají Slunce všechny planety, existuje ještě jedna doposud neznámá rovina. Nachází se v ní afélia (nejvzdálenější body oběžných drah od Slunce) části analyzovaných komet. Za vznikem nově objevené orbitální roviny by mohla být gravitace Mléčné dráhy.

celý článek

Pět nejvzdálenějších vesmírných sond mířících ven ze sluneční soustavy, kde se dnes nachází? (update 2020)

23. 8. 2020 (novější než zobrazený článek)

Nejbližší hvězdou od Slunce je Proxima Centauri, je vzdálená asi 4,22 světelných let. Například Pluto je vzdálené pouhých 0,00079 světelných let, to je asi 7 světelných hodin nebo také 33 AU. Pro tento článek se budeme pohybovat právě v astronomických jednotkách (AU), kde jedna AU je vzdálenost Země-Slunce. Pouze pět sond vyslaných ze Země se dostalo za oběžnou dráhu Pluta. V tomto článku vám představíme tato nejvzdálenější lidmi vyrobená zařízení, která velkou rychlostí míří k hranicím sluneční soustavy. Data jsou aktualizovaná pro srpen 2020.

celý článek

Tvar heliosféry je podle nového výzkumu výrazně víc nepravidelný, než se předpokládalo

7. 8. 2020 (novější než zobrazený článek)

Heliosféra je bublina kolem Slunce, ve které převládají sluneční větry nad těmi galaktickými. Věci doposud uvažovali, že má tvar podobný kometě, který je výsledkem pohybu Slunce galaxií. Podle nového modelu tomu tak ale není, tvar heliosféry je zřejmě dost nepravidelný.

celý článek

Střed sluneční soustavy se nachází jen těsně nad povrchem Slunce

8. 7. 2020 (novější než zobrazený článek)

Sluneční soustavě vévodí Slunce, kolem kterého obíhají planety a další objekty. Její střed však není v centru Slunce, jak by se mohlo zdát, je to těsně nad jeho povrchem. A pohybuje se, podle toho, kde se zrovna nachází zejména planeta Jupiter. Vědci nyní s přesností na 100 metrů určili polohu barycentra sluneční soustavy. S novými údaji by tak nyní mohlo být snadnější zachytit nízkofrekvenční gravitační vlny.

Sluneční soustava mohla dostat svou dnešní konfiguraci planet krátce po svém vzniku

27. 3. 2020 (novější než zobrazený článek)

Sluneční soustava vznikla z oblaku prachu, který zbyl v okolí Slunce po jeho vzniku před 4,6 miliardami let. Z tohoto oblaku se zrodily planety, jejich měsíce i další drobné objekty jako planetky a komety. Donedávna se předpokládalo, že aktuální rozložení planet a dalších objektů ve sluneční soustavě se ustálilo zhruba 700 milionů let po vzniku soustavy, podle nové studie to však mohlo být výrazně dříve.

celý článek