Astronomové používají dalekohled Jamese Webba mimo jiné ke zkoumání vzdálených galaxií. Existují k tomu dva vědecké programy JADES a CEERS, které na snímcích z teleskopu zkoumají objekty daleko za hranicemi Mléčné dráhy. Na těchto snímcích se však objevují i objekty z naší galaxie - a mezi nimi nyní vědci identifikovali 21 doposud neznámých hnědých trpaslíků.
V neděli 24. září proletěla kolem Země sonda OSIRIS-REx a vypustila malý kontejner se vzorky hornin z blízké planetky Bennu. Během své 7leté mise sonda doletěla k blízké planetce Bennu, kterou přes 2 roky obíhala. Z jejího povrchu sebrala vzorky hornin a od května 2021 je na cestě zpět k Zemi.
Pozorování Jupiterova měsíce Kalisto naznačují, že jeho atmosféra by měla obsahovat kyslík. Avšak způsob, jak se do ní dostává a jak se v ní udržuje, zatím není znám. Nový výzkum se nyní zaměřil na produkci kyslíku prostřednictvím radiolýzy v exponovaných ledových oblastech měsíce.
Astronomové prozkoumali ultrakompaktní rentgenovou dvojhvězdu 4U 0614+091 pomocí vesmírné observatoře NuSTAR a přístroje NICER umístěného na Mezinárodní vesmírné stanici ISS. Výsledky pozorování ukazují, že systém vykazuje kvaziperiodické fluktuace jasnosti v řádu několika dnů.
U hvězdy HIP 81208 vzdálené necelých 500 světelných let se astronomům podařilo vyfotit doposud neznámý objekt. Jedná se o hnědého trpaslíka, který je už 4. složkou v tomto hierarchickém hvězdném systému. Objev se podařil díky teleskopu VLT (Very Large Telescope) v Čile, který provozuje organizace ESO (European South Observatory), jejíž součástí je i Česká republika.
Společnost SpaceX má téměř připravenou raketu Super Heavy i Starship pro další pokus o integrovaný orbitální let. Na obou zařízeních probíhá poslední testování a ověřování před druhým pokusem dosáhnout oběžné dráhy. Ten první skončil nezdarem v dubnu a právě jeho příčiny musí SpaceX odstranit, před udělením povolení agenturou FAA.
Neutronové hvězdy patří mezi velmi husté objekty, které zůstanou po explozi středně hmotných hvězd v supernovách. Materiál o několika hmotnostech Slunce je v nich stlačen do pár kilometrů v průměru a jejich silná gravitace vytvoří téměř dokonale kulatý tvar. Vědci se nicméně domnívají, že na povrchu neutronových hvězd mohou existovat nerovnosti. Právě ty by mohly stát za vznikem detekovatelných gravitačních vln.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba vyfotil rodící se hvězdu HH 211 ve vzdálenosti 1000 světelných let. Ta patří do kategorie mladých hvězdných objektů Herbig-Haro, které tvoří protohvězdy s dvěma proudy plynů vycházejícími z pólů. V tomto případě se pohybují rychlostí mezi 80 a 100 kilometry za sekundu (tedy asi 21 AU za rok).
Vesmírná sonda Lucy, která je na cestě k trojanům planety Jupiter, zachytila přístrojem LLORRI svůj první cíl v Hlavním pásu planetek mezi planetami Mars a Jupiter. Od planetky Dinkinesh se nyní sonda nachází zhruba 0,15 AU (23 milionů km). 1. listopadu kolem ní proletí ve vzdálenosti 425 km.
Oběžné dráhy hvězd, které se nachází v těsné blízkosti supermasivní černé díry v jádru naší galaxie, jsou natolik chaotické, že nelze s jistotou předpovědět jejich pohyb. Vědci jsou schopní jejich pohyb předvídat jen asi 400 let do budoucnosti a nejsou schopni říct, kde se budou nacházet.
Nová pozorování dalekohledem Jamese Webba odhalila v atmosféře exoplanety K2-18 b několik druhů molekul s atomy uhlíku. Mezi nimi metan, oxid uhličitý a také dimethylsulfid, který na Zemi vzniká pouze za přispění živých organismů. Nové nálezy podporují teorii, že exoplaneta K2-18 b, která se nachází v obyvatelné zóně své hvězdy, je pokryta oceánem a má atmosféru tvořenou převážně vodíkem.
Astronomové vedení Agostinou Filócomovou potvrdili, že hvězdy z kategorie T Tauri jsou schopny emitovat gama záření. Jedná se o velmi mladé hvězdy s hmotností do trojnásobku Slunce a s věkem do 1 milionu let. Objev se vědcům podařil prostřednictvím vesmírného teleskopu Fermi, který zkoumá gama záření.
V blízké galaxii astronomové zachytili pravidelné rentgenové záblesky, které vycházejí z jejího středu. Pocházejí od hvězdy Swift J0230, která obíhá kolem supermasivní černé díry v jádru galaxie. Pravděpodobně se jedná o dosud nepozorovaný jev, při kterém černá díra postupně ukusuje materiál z obíhající hvězdy.
Magnetická pole se ve vesmíru vyskytují u různých objektů, od planet přes hvězdy až po celé galaxie. Galaktická magnetická pole astronomové doposud pozorovali zejména u blízkých galaxií, u těch vzdálených jeho detekce doposud unikala našim přístrojům. Teprve nyní se to podařilo pomocí submilimetrové observatoře ALMA v Čile.
Vědci vedení indickým astronomem Akhilem Krishnou objevili nezvyklou prstencovou galaxii, nazvanou DES J024008.08-551047.5 (DJ0240). Její jádro je obklopeno diskem hvězd a plynů, který je umístěn téměř kolmo na zbytek galaxie. To je neobvyklé, protože většina prstencových galaxií má prsteny, které jsou zarovnané s rovinou galaxie.
Supernova SN 2023ixf je nejbližší za posledních 14 let, kterou měli astronomové možnost pozorovat. Nachází se v galaxii Větrník (Pinwheel galaxy) ve vzdálenosti 21 milionů světelných let. Detailní pozorování nyní odhalila více informací o hvězdě, která explozi způsobila.
Poté, co 14. července odletěla indická sonda Chandrayaan-3 do vesmíru, se jí 23. srpna podařilo jako první přistát v blízkosti jižního pólu Měsíce. Indie se tak stala 4. zemí, které se podařilo na Měsíci přistát. Během několika hodin sjel z přistávacího modulu Vikram na povrch rover Pragyan, který by měl na Měsíci operovat zhruba 14 dní - tedy jeden měsíční den.
Po vypočítání hmotnosti exoplanety TOI 1853 b vědci zjistili, že má nezvykle vysokou hustotu. Její poloměr je srovnatelný s Neptunem, je ale téměř 4x těžší. Taková hustota není u podobně velkých planet běžná a vědci si nejsou jistí, jakým způsobem taková tělesa vznikají. TOI 1853 b se svými charakteristikami podobá jiné nedávno objevené exoplanetě TOI 332 b.
Astronomové pomocí teleskopu Gemini North poprvé detekovali dvě infračervené emisní čáry v akrečním disku supermasivní černé díry v jádru galaxie III Zw 002. Tyto čáry pocházejí z vnitřní a vnější oblasti akrečního disku tvořeného materiálem, který padá do centrálního objektu.
Evropská vesmírná sonda Solar Orbiter při svém průletu v březnu loňského roku pořídila snímky doposud neviděných malých trysek ve vnější atmosféře Slunce. Každý z nich má životnost mezi 20 a 100 sekundami a uvolňuje plazmu do okolí Slunce rychlostí 100 km/s. Podle vědců by se mohlo jednat o dlouho hledaný zdroj slunečního větru, který ovlivňuje vesmírné počasí ve sluneční soustavě.
Zprávy
Katalog hvězd
Vesmírné mise
včera 7:17 
Hnědý trpaslík
O Living future
Nejnovětší zprávy
Katalog blízkých hvězd
Nejbližší exoplanety
Vesmírné mise
rss
twitter
facebook
