Oceán pod povrchem Titanu je zřejmě slaný jako Mrtvé moře

Data z vesmírné sondy Cassini podle Vědců z JPL nasvědčují tomu, že oceán, který se ukrývá pod povrchem Titanu, by mohl být stejně slaný jako nejslanější jezero na Zemi. Studie vychází z gravitačních a topografických měření sondy, která za posledních deset let u planety Saturn kolem Titanu několikrát proletěla. Výsledkem je zpřesněná analýza složení vnější slupky tohoto tajuplného měsíce, jediného s hustou atmosférou v celé sluneční soustavě.

Titan, vnitřní struktura

Titan, vnitřní struktura Jednotlivé vrstvy měsíce Titan (odshora): - hustá atmosféra, - ledová slupka - podpovrchový oceán - led vzniklý při vysokém tlaku - jádro měsíce



Výsledky měření sondy Cassini lze podle vědců vysvětlit vysokou hustotou podpovrchového oceánu. Jádro měsíce tak možná obklopuje voda smíchaná s solemi síry, sodíku a draslíku.

Kromě toho vědci také zjistili, že hloubka oceánu není stejná všude na Tritonu. Její členitost poukazuje na probíhající procesy mrznutí oceánu a tvrdé povrchové slupky. V té by se měly nacházet trhliny, které do atmosféry měsíce vypouští metan. Vědci už dlouho předpovídají útvary podobné gejzírům na povrchu Titanu, které by atmosféru doplňovaly metanem, jejich existence však zatím přímo dokázána nebyla. 

Hustá atmosféra kamerám sondy Cassini zabraňuje proniknout až na povrch. Vědci tak musí k získání informací o Titanu využívat různých jiných způsobů, jako jsou radarová nebo gravitační měření. 

Ještě necelé tři roky bude moci Cassini sbírat informace od planety Saturn, v září roku 2017 sonda skončí svou misi v atmosféře planety, kterou 13 let obíhala.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Titan

Při misi Dragonfly by k Titanu mohla letět také sonda, která si na měsíci Saturnu sama vyrobí palivo pro cestu zpět

Detailní průzkum největšího měsíce planety Saturn Titanu je v hledáčku vědců už dlouho. Je to dáno jeho unikátností ve sluneční soustavě, měsíc má totiž hustou atmosféru a jezera na povrchu tvořená metanem a dalšími sloučeninami. Nejvíce informací o Titanu máme z mise Cassini, která jej zkoumala z oběžné dráhy, a malého modulu Huygens, který přistál na jeho povrchu. NASA nyní plánuje novou misi Dragonfly, která na Titan vyšle létající sondu. Nově se také uvažuje o tom, že by součástí této mise byla i sonda návratová, která by si na Titanu sama vyrobila palivo potřebné pro cestu zpět k Zemi.

Naklonění osy Saturnu je způsobeno jeho měsíci a také gravitací planety Neptun

Gravitační vliv měsíců planety Saturn stojí za postupně se měnícím sklonem rotační osy tohoto plynného obra. V minulosti za tímto sklonem stál také vliv gravitace planety Neptun, dnes převládá vliv největšího měsíce planety Titanu. S jeho postupným vzdalováním od Saturnu se bude sklon osy planety nadále zvětšovat.

Organické sloučeniny v atmosféře Pluta vznikají odlišným způsobem než na Titanu

Měsíc Titan, který obíhá planetu Saturn, je zahalený do husté atmosféry, kterou lze jen stěží prohlédnout až na povrch. Tato neprůhlednost je způsobena organickými sloučeninami, které vznikají v reakcích v horních vrstvách atmosféry. Předpokládalo se, že podobné procesy stojí také za výrazně tenčí zato složením podobnou atmosférou trpasličí planety Pluto. Nový výzkum nicméně ukazuje, že atmosféra Pluta vzniká jinak.

V atmosféře Titanu byly k překvapení vědců detekovány molekuly cyklopropenylidenu

Vědci s pomocí observatoře ALMA objevili v atmosféře Titanu molekulu, kterou zatím nenašli na žádné jiné planetě nebo měsíci. Jedná se o cyklopropenyliden, který v sobě poutá tři atomy uhlíku a dva atomy vodíku. Podle vědců by mohlo jít o předchůdce komplexnějších sloučenin, které by se v husté atmosféře největšího měsíce planety Saturn mohly vyskytovat.

Interakce s dusíkem v atmosféře Titanu by mohla v jeho jezerech vytvářet vrstvy s různou hustotou

Na povrchu Titanu, největšího měsíce planety Saturn, se nachází jezera, která jsou složena z metanu, etanu a dusíku. Vědci nyní zjistili, že by v těchto jezerech mohly vznikat vrstvy různě hustých tekutin nad sebou. Na rozdíl od Země, kde se voda vrství podle teploty, však tento proces na Titanu vyvolávají chemické reakce s hustou atmosférou.

Jezera na Titanu by mohla zkoumat robotická ponorka, nejdřív ale přijde na řadu létající sonda

Tým vědců vedený Stevenem Olesonem pracuje na konceptu robotické ponorky, která by mohla zkoumat svět pod hladinou jezer na Titanu, měsíci planety Saturn. Mise ponorky k Titanu by mohla předcházet studiu podpovrchových oceánů na jiných místech sluneční soustavy, která jsou hůře dostupná (například Europa nebo Enceladus). Titan je totiž po Zemi jediné místo ve sluneční soustavě, kde jsou tekutiny přímo na povrchu a není třeba se k nim provrtávat.

Měsíc Titan se vzdaluje Saturnu 100x rychleji než se doposud předpokládalo

Pomocí dvou nových metod se vědcům podařilo spočítat rychlost, s jakou se od planety Saturn vzdaluje její největší měsíc Titan. Oproti dosavadním odhadům se Titan vzdaluje až stokrát rychleji. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Nature Astronomy.