Bouře na Uranu neutichají, jsou tak silné, že je pozorují už i amatérští astronomové
O bouřích na Uranu astronomové vědí už od průletu sondy Voyager 2 v 80. letech. V posledních měsících ale došlo k výraznému nárůstu aktivity a vědci nevědí, co ji způsobuje. Vrchol aktivit v atmosféře Uranu se očekával v roce 2007, kdy se planeta dostala do rovnodennosti, dnes jsou však bouře ještě silnější, dokonce natolik, že už i amatérští astronomové mohou zamířit své teleskopy k Uranu a vidět bílé skvrny, které odráží světlo od Slunce.
Polární záře na Uranu Astronomům se poprvé podařilo zachytit od Země polární záři na planetě Uran, využili k tomu Hubblova teleskopu na oběžné dráze Země. Snímek byl pořízen v listopadu 2011. Na rozdíl od naší planety a polárních září v podobě barevných záclon, které se objevují nad severním i jižním pólem, je podobný fenomén na Uranu zcela odlišný. Jejich délka trvání je v řádu pouhých pár minut a jsou to malé světlé tečky. Tyto odlišnosti zřejmě souvisí s magnetickým polem Uranu, o kterém se zatím ví velmi málo.
Při rovnodennosti svítí Slunce přímo nad rovníkem planety, na Uranu tento jev nastává jednou za 42 let. Zvýšená aktivita v atmosféře ale od té doby neustala jak se vědci domnívali, ale naopak nadále zesílila. Už v srpnu pozorovali astronomové pomocí havajské observatoře Keck II osm masivních bouřkových systémů jen na severní polokouli. Jedna z těchto bouří byla nejjasnější, jaká kdy byla na Uranu pozorována v dané vlnové délce, ve které astronomové pozorují bouřková oblaka (vlnová délka 2,2 mikronu). Když tohle zjistili amatérští astronomové zamířili v září a říjnu své vlastní, méně výkonné teleskopy k Uranu. K jejich radosti i oni dnes mohou pozorovat atmosférické jevy na Uranu. Pro vědce je aktivita na Uranu poměrně velkým překvapením. Tento ledový obr o čtyřnásobné velikosti oproti Zemi totiž nemá mít interní zdroj energie jako naše planeta. Procesy v atmosféře by tak mělo zajišťovat Slunce, jenže to teď na severní polokouli svítí jen málo a původ bouřek tak zůstává zahalený do tajemna. Sami vědci si s tímto problémem lámou hlavy a hodlají Uran bedlivě pozorovat dál. O planetě Uran, stejně jako o Neptunu, toho příliš nevíme. Co víme pochází ze sondy Voyager 2, která jako jediná kolem planety proletěla. Dalším zdrojem informací o Uranu už jsou potom pouze vesmírné a pozemní observatoře na Zemi. Astronomové, kteří Uran pozorovali s pomocí havajského teleskopu by teď rádi udělali to samé s pomocí Hubblova teleskopu.
Více informací k tématu
Další zprávy z kategorie Uran
Uran pomalu přichází o svou atmosféru, podobně jako ostatní planety
Znovu analyzovaná data z vesmírné sondy Voyager 2 ukazují, že z atmosféry Uranu uniká atmosféra do vesmíru. Dochází k tomu prostřednictvím interakce magnetického pole s atmosférou. Uran se tak zařadil mezi ostatní planety sluneční soustavy, jejichž atmosféry pomalu mizí ve vesmíru.
Nové snímky prstenců Uranu poprvé odhalily jejich teplotu
Dva výkonné teleskopy z jižní Ameriky (ALMA a VLT) vyprodukovaly nové snímky prstenců planety Uran. Nová pozorování umožnila vědcům poprvé změřit teplotu prstenců planety: chladivých -196 °C. Pomohla také upřesnit složení prstenců a jejich strukturu. Planeta Uran byla ze Země zatím navštívena pouze jednou, když kolem ní v roce 1986 proletěla vesmírná sonda Voyager 2, všechna následná pozorování byla provedena ze Země nebo její oběžné dráhy.
Uran smrdí po zkažených vejcích, vědci v jeho atmosféře objevili sirovodík
Planeta Uran má podle vědců v horní vrstvě svojí atmosféry známý zápach: je cítit po zkažených vejcích. Jde o typický pach způsobený sirovodíkem (nebo také sulfanem), který vědci objevili nad vrcholky oblaků v atmosféře Uranu. Existence sirovodíku na Uranu se dlouho předpokládala, teprve nedávno však astronomové přišli s důkazy, které získali pozorováním teleskopem Gemini na Havaji.
Sluneční soustava možná měla o jednu masivní planetu navíc, Jupiter ji ale vymrštil mezi hvězdy
Astronom David Nesvorný ze Southwest Research Institute v Texasu vydal studii v Astrophysical Journal Letters, ve které popisuje evoluci sluneční soustavy. Nesvorný pracuje s počítačovými modely, které simulují evoluci naší sluneční soustavy. Při těchto simulacích mu stále něco nevycházelo, nakonec ale do sebe všechno zapadlo, když přidal do soustavy planet další masivní objekt.
celý článekAmerický tým vědců navrhuje NASA historicky první misi k planetě Uran
Ve sluneční soustavě zůstává poslední třída téměř neprozkoumaných planet, ledoví obři Uran a Neptun. Zatímco všechny ostatní planety už od zvědavého lidstva získaly umělé družice, planety Uran a Neptun byly zatím prozkoumány buď zdálky ze Země nebo při průletech vesmírných sond mířících jinam. Ve vědecké komunitě už ale sílí tlak na vesmírné agentury na prozkoumání Uranu (přece jen je blíž než Neptun). Po nepřijatém evropském návrhu Uranus Pathfinder ze začátku letošního roku se nyní ozývá i americká skupina vědců, která prostřednictvím Planetary Science Decadal Survey doporučuje NASA zvážení mise k Uranu.
Vesmírná sonda New Horizons protla oběžnou dráhu planety Uran
New Horizons je na cestě k Plutu a oblasti za oblasti za ním známé jako Kuiperův pás (Kuiper Belt). 18. března 2011 překročila oběžnou dráhu planety Uran, která však byla vzdálená 3,8 miliard kilometrů a sonda tento milník na své desetileté pouti "prospala" v hibernaci.
NASA vybírá nové vesmírné mise pro období 2013-2022
Na vypracování studie, kterou vám nabízíme ve zdrojích tohoto článku, se podílelo 5 expertních panelů a jejich cílem bylo poskytnout Národnímu úřadu pro letectví a vesmír reálný seznam misí, které mají potenciál přinést množství nových informací o Sluneční soustavě a vesmíru samotném. Při sestavování seznamu byl brán ohled na aktuální finanční rozpočet a odhadované finance NASA pro období 2013-2022.