Ve studii publikované v magazínu Geophysical Research Letters vědci popsali změny v hydrataci na povrchu Měsíce v průběhu jednoho dne. Voda se na Měsíci nachází v permanentním stínu některých kráterů, ale její molekuly jsou také vázány k regolitu. Právě v druhém případě potom dochází k pohybu, díky kterému jsou molekuly vody neustále ukryté od sluneční radiace a zvýšených teplot. Alespoň takové výsledky ukazují měření přístrojů orbitální sondy LRO.
Ještě před deseti lety byl Měsíc považován za suché těleso, kde se voda vyskytuje maximálně v podobě ledu ve stínu kráterů, kam Slunce nikdy nesvítí. Teprve nedávno vědci zjistili, že se molekuly vody vyskytují také v regolitu, vázané k měsíčním horninám. Právě tyto molekuly se podle všeho pohybují, a to během jediného dne. Ukazují to měření přístroje LAMP (Lyman Alpha Mapping Project) na sondě LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter), který analyzuje světlo odrážené od povrchu. Vodní molekuly zůstávají pevně svázány s regolitem dokud se nezvednou teploty kolem poledne. To se molekuly uvolňují do extrémně řídké atmosféry, nebo se dostávají do oblasti s nižšími teplotami, kde se opět chemicky spojí s horninou. Voda na Měsíci je důležitá pro budoucí kolonisty, pokud by ji mohli těžit přímo na místě, nemuseli by ji vozit s sebou. Při výstavbě budoucí základny lze vodu využít při stínění proti sluneční radiaci a před kosmickým zářením. Voda může také jednoduše sloužit k výrobě kyslíku i vodíku k dalšímu použití a v neposlední řadě také pro posádku jako pitná voda.