Tato vědecká disciplína se v angličtině nazývá biostorage. Zkoumá jak do živých organismů ukládat informace a je stará ne víc než jednu dekádu. Už v roce 2007 zakódovali japonští studenti einsteinovu rovnici relativity emc2 do bakteriální DNA. Bezesporu se jednalo o úspěch, ten však nyní studenti v Hong Kongu překonali, když se jim podařilo uložit do bakteriální DNA komplexnější data.
Skupině studentů se v jejich biostorage projektu podařilo data zkomprimovat a rozdělit do menších kusů, které potom uložili do různých bakteriálních buněk. Tímto způsobem vyřešili dosavadní problém s omezenou kapacitou při ukládání dat do DNA. Díky schopnosti zmapovat DNA a ukládaná data, jsou také schopni uloženou informaci rychle najít. Ačkoli by se mohlo zdát nepraktické, ukládání dat do živých organismů má své výhody. Díky miniaturním rozměrům, ve kterých se bakterie pohybují, lze využít poměrně velkou datovou kapacitu na relativně malém prostoru. Podle jednoho z výzkumníků lze v jednom gramu bakterií skladovat data, která se dnes vejdou na 450 externích datových disků o kapacitě 2 TB. Bakterie mají také dlouhou životnost, přežijí v extrémních podmínkách v mrazu i toxickém prostředí, některé dokonce i v radioaktivním prostředí. Komerční využití podobného principu v nejbližších letech očekávat nelze. Získání dat z bakterií je stále příliš náročné a je možné zatím jen v laboratorních podmínkách. Obor biostorage je velmi mladý, ale vyvíjí se rychle, brzy se jistě dočkáme dalších pokroků.