
Mezinárodní tým astronomů vedený Stefanem Gillessenem z Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics v Garchingu v Německu v prosinci oznámil, že našel oblak plynů a prachu, který míří ke středu naší galaxie, kde na něj už čeká supermasivní černá díra. V následné analýze pak přišli Ruth Murray-Clay a Abraham Loeb z Harvard–Smithsonian Center for Astrophysics se závěrem, že tento oblak o mase tří Zeměkoulí by ve skutečnosti mohly být zbytky protoplanetárního systému, jehož rovnováha byla černou dírou rozrušena. Znamenalo by to, že planety mohou vznikat i ve středu Mléčné dráhy, v oblasti kde jsou vystavovány silné radiaci z centrální černé díry.
Supermasivní černou díru Sagittarius A* (Sgr A*) ve středu naší galaxie obíhají v bezprostřední blízkosti masivní mladé hvězdy. Pokud by šlo skutečně o zbytky akrečního disku, znamenalo by to, že u těchto hvězd, pokud jsou v dostatečné vzdálenosti od černé díry, mohou vznikat planetární systémy. Jde o první evidenci poukazující na možnost existence takových planetárních systémů. V případě nově objeveného oblaku se zřejmě hvězda dostala příliš blízko k černé díře, kde byl protoplanetární oblak vystaven silné gravitaci a radiaci. Podle modelu, který vědci vypracovali, byl oblak zasažen před asi sto lety (při pozorování ze Země) nicméně dále zůstává spjatý se svou hvězdou. Její světlo je ale příliš slabé aby k nám doletělo z takové dálky, s pomocí teleskopů ale astronomové vidí pás materiálu, který nyní hvězdu obklopuje. Rozluštění celé záhady se chystá na polovinu roku 2013, kdy by měl oblak i s předpokládanou hvězdou proletět v blízkosti černé díry. Pokud jde o běžný oblak plynů, bude černou dírou zkonzumován a na čas ji o něco rozjasní. Pokud ale v jeho středu dřímá mateřská hvězda a jde o protoplanetární disk, mohl by rozzářený oblak společně s hvězdou průlet kolem černé díry přežít. Rozhodně to ale bude zajímavá podívaná.