Vědci si nejsou jistí jak vznikají tajemné bubliny rozpínající se ze středu Mléčné dráhy
Před čtyřmi roky objevil tým vědců v čele s Douglasem Finkbeinerem v datech posbíraných teleskopem Fermi dva útvary podobné bublinám, které se rozpínají od středu Mléčné dráhy nad a pod galaktickou rovinu. Jejich enormní velikost a očividné napojení na jádro galaxie vedly vědce k závěru, že souvisí se supermasivní černou dírou, která v něm dřímá. Od té doby ale mají k dispozici další pozorování, nejsou však blíže rozluštění hádanky, co za tajemnými bublinami vězí.
Gigantické bubliny v Mléčné dráze fotografie z vesmírného teleskopu Fermi
Bubliny se objevily po odečtení všech známých zdrojů gama záření z dat pořízených prostřednictvím vesmírného teleskopu Fermi. Gama záření je vysoce energetická forma elektromagnetického záření a vzniká při nejextrémnějších procesech ve vesmíru. Podle detailní studie provedené týmem vědců na Stanfordské universitě, jsou okraje bublin nezvykle ostré a dosahují do vzdálenosti 25 tisíc světelných let od středu naši galaxie. Vzniklo několik teoretických modelů, které se pokoušely vysvětlit původ bublin gama záření, žádný z nich však ve výsledku nedokázal vyústit v pozorovanou strukturu. Právě ostré okraje a homogenní rozložení gama záření po dvou třetinách povrchu bublin vědci zatím nedokážou vysvětlit. Potřebovali by pozorovat bubliny blíže k jádru galaxie, tam je ale příliš silné záření z jiných zdrojů a se stejnou metodou už z pozorování Fermi vyždímají jen velmi málo nových informací.
Více informací k tématu
Další zprávy z kategorie Mléčná dráha
Materiál do rozsáhlého Magellanova proudu v blízkosti Mléčné dráhy se zřejmě dostává z obálky plynů, která obklopuje sousední galaxie
Naši galaxii Mléčnou dráhu obíhají desítky menších galaxií, které jsou k ní gravitačně vázány. Největší z nich jsou Velký a Malý Magellanův oblak, ze kterých vychází tzv. Magellanův proud - proud plynů, který se táhne přes polovinu noční oblohy. Vědcům se nyní podařilo zjistit, co stojí za jeho nečekaně velkou hmotností (celková masa Magellanova proudu se odhaduje na hmotnost až milionu Sluncí).
Haló obklopující sousední galaxii Andromedu se dotýká podobného regionu naší galaxie
Vědci pomocí vesmírného teleskopu Hubble zmapovali obálku plynů obklopující sousední galaxii Andromeda. Toto galaktické haló se rozpíná 1,3 - 2 miliony světelných let od galaxie, což je na půl cesty k Mléčné dráze. Jedná se o doposud nejdetailnější studii jakéhokoliv galaktického haló.
Desetina lithia v naší glaxii pochází z hvězdných explozí
Tým vědců vedený astrofyzikem Sumnerem Starrfieldem z Arizona State University zjistil, že velká část lithia v naší galaxii pochází z explozí označovaných jako klasické novy. Pro svůj výzkum vědci zkombinovali teorii, laboratorní studie a přímá pozorování. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Astrophysical Journal.
Budoucí srážka se sousedními galaxiemi už nyní vytváří nové hvězdy v Mléčné dráze
Hvězdy na okraji Mléčné dráhy jsou jedny z nejstarších v naší galaxii, astronomové však nyní v této oblasti našli skupinu mladých hvězd. Spektrální analýza jejich světla ukazuje, že materiál, ze kterého vznikly, by mohl pocházet z jiné galaxie, konkrétně z Magellanových oblaků, které Mléčnou dráhu obíhají a pomalu se k ní přibližují.
Hmotnost Mléčné dráhy je odhadnuta na 890 miliard Sluncí
Mezinárodní tým vědců odhadl hmotnost celé naší galaxie na 890 miliard Sluncí. Mléčná dráha má napříč 256 tisíc světelných let a obsahuje miliardy hvězd, většina je menší než Slunce, ale jsou zde i hvězdy výrazně hmotnější. Odhadovaná hmotnost naší galaxie vychází z pohybu hvězd a dalšího materiálu. Celých 93 % z odhadované hmotnosti tvoří temná hmota.
Záblesky gama záření ze středu naší galaxie by mohly pocházet z temné hmoty
V uplynulých letech vědci detekovali v centru Mléčné dráhy záhadný přebytek energie ve formě gama záření: nejenergetičtější formy elektromagnetického záření. Nepřichází k nám však od supermasivní černé díry ve středu galaxie, ale z regionu o poloměru až 5 tisíc světelných let kolem jádra galaxie. Původ tohoto záření zatím zůstává zahalený.
V disku naší galaxie se nacházejí dvě odlišné populace hvězd
Nová studie, která se zabývá pohybem a chemickým složením hvězd v okolí Slunce, odhalila dvě rozdílné populace hvězd v tlustém disku naší galaxie. Hvězdy se v těchto dvou populacích liší rychlostí oběhu kolem galaktického jádra i svým složením. Výsledky výzkumu týmu vedeného Danielou Carollovou byly publikovány v magazínu Astrophysical Journal. Data vědci použili z mise Gaia a programu SDSS.