Objekt obíhající supermasivní černou díru ve středu naší galaxie by mohla být bývalá dvojhvězda

Astronomové v posledních letech bedlivě sledují střed Mléčné dráhy, nachází se tam totiž supermasivní černá díra Sagittaruis A*. Kolem ní rotují další masivní objekty a vědci se chtějí jejich pozorováním dozvědět více o černé díře, která je svou gravitací ovlivňuje. Jedním z takových objektů je G2, o němž si astronomové původně mysleli, že jde o masivní vodíkový oblak, jeho chování při přiblížení ke středu galaxie letos v létě však napovídá něčemu zcela jinému.

Černá díra v centru Mléčné dráhy

Černá díra v centru Mléčné dráhy Astronomové z NASA pořídili s Hubblovým teleskopem doposud neostřejší snímek galaktického středu Mléčné dráhy. Střed Mléčné dráhy je zahalen do mezihvězdných plynů a prachu, které komplikují jeho pozorování ve viditelném spektru. Tento snímek byl pořízen infračervenou kamerou NICMOS, která místo viditelného světla snímá teplo, které objekty vydávají. Vpravo dole je vidět spirálovité okolí supermasivní černé díry v centru galaxie. Černou díru přímo pozorovat nelze, na fotografii jsou vidět ionizované plyny, které byly zachyceny její gravitací.



Černé díry prakticky není možné pozorovat, protože - jak už název napovídá - nejsou vidět. Co ale pozorovat lze, je chování objektů zachycených v gravitačním poli černých děr. Hvězdy, které obíhají černé díry podobně jako planety své hvězdy, při přiblížení ke středu galaxie zrychlují a následně zase zpomalují. Vědci se také domnívají, že dopad hmoty na horizont události vytváří silné energetické záření, které zachycují teleskopy. 

U objektu G2 astronomové očekávali, že při přiblížení k černé díře dojde k jeho roztrhání. To se ale nestalo a objekt se dnes od středu galaxie opět vzdaluje (dnes při pozorování ze Země, k události už samozřejmě dávno došlo, protože střed galaxie je od nás vzdálen přes dvacet tisíc světelných let). Podoba objektu se však nezměnila tak, jak by astronomové očekávali o oblaku vodíku. G2 zůstal víceméně pohromadě, a to vede vědce k závěru, že by mohlo jít o masivní hvězdu, která vznikla spojením dvou složek binární hvězdy.

Podmínky, které ve středu galaxie panují jsou doslova extrémní. Gravitace supermasivní černé díry deformuje své okolí a ovlivňuje tamní tělesa způsobem tak, že mohou vznikat masivní, rychle obíhající hvězdy. Tou je zřejmě i G2, podle vědců došlo ke kolizi dvou hvězd, které byly součástí jednoho páru, přičemž vznikla nová, masivnější hvězda, zahalená do obřího oblaku hmoty, kterou vědci nyní pozorují. Právě Masivní hvězda by se totiž při mohla průletu kolem černé díry chovat tak, jak bylo zachyceno teleskopy.
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Sagittarius A*

Aktivita supermasivní černé díry by mohla stát za nízkým počtem červených obrů v jádru galaxie

5. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

V blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy se nachází množství hvězd, překvapivě málo z nich jsou ale červení obři. Příčinou by mohla být aktivita samotné černé díry, která mohla některé velké hvězdy zbavit jejich horních vrstev. Nový výzkum vedený polským astrofyzikem Michalem Zajačekem byl publikován v magazínu Astrophysical Journal.

celý článek

Ze středu naší galaxie vycházejí dvě gigantické bubliny rentgenového záření

11. 12. 2020 (novější než zobrazený článek)

Astronomům se podařilo objevit dvě obrovské bubliny rentgenového záření, které vycházejí z jádra Mléčné dráhy. Bubliny se rozpínají směrem nad a pod rovinu, ve které se nachází většina hvězd v naší galaxii. Jsou obrovské - dokonce ještě větší než už dříve objevené podobné bubliny z gama záření. K novému objevu vedla data z německého instrumentu eRosita na ruském vesmírném teleskopu Spektr-RG.

celý článek

Supermasivní černá díra uprostřed Mléčné dráhy rotuje překvapivě pomalu

22. 10. 2020 (novější než zobrazený článek)

Černé díry není snadné charakterizovat, jejich extrémní gravitaci neunikne ani světlo. Podle aktuální teorie jediné, co o černých dírách můžeme vědět, je jejich hmotnost, elektrický náboj a spin, neboli rotace. Vědci se nyní pokusili charakterizovat rotaci supermasivní černé díry Sagittarius A* ve středu naší vlastní galaxie a zjistili, že zřejmě rotuje pomaleji, než je tomu v jiných galaxiích.

celý článek

Kolem černé díry v jádru Mléčné dráhy obíhá hvězda, která se pohybuje 8 % rychlosti světla

16. 8. 2020 (novější než zobrazený článek)

V jádru naší galaxie dřímá supermasivní černá díra, kolem které obíhají stovky hvězd. Nejkratší oběžnou dráhu z nich má hvězda s označením S62, její přiblížení k černé díře způsobuje, že se pohybuje 8 % rychlosti světla. Tato rychlost ovlivňuje nejen oběžnou dráhu hvězdy, ale způsobuje také další efekty, například dilataci času.

celý článek

Kolem černé díry v jádru naší galaxie rotují zdroje blikajícího radiového záření

26. 5. 2020 (novější než zobrazený článek)

Pomocí observatoře ALMA se astronomům podařilo identifikovat kvazi-periodické blikání v milimetrové vlnové délce, které vychází z těsné blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy. Jeho zdrojem jsou zřejmě hustější oblasti na vnitřní hraně rotujícího disku, který černou díru obklopuje.

celý článek

Supermasivní černou díru v jádru Mléčné dráhy obíhají podivné objekty, které jinde pozorovány nebyly

29. 1. 2020 (novější než zobrazený článek)

V bezprostřední blízkosti supermasivní černé díry v jádru Mléčné dráhy se nachází objekty, které zatím nikde jinde pozorovány nebyly. Vědci původně mysleli, že se jedná o hvězdy, potom to vypadalo, že jde o oblaka plynů. Nakonec by ale mohlo jít o zcela jiný typ struktury, která v sobě kombinuje vlastnosti jak oblaků, tak hvězd. Nově je nyní vědci označují jako objekty G (G Objects).

celý článek

Záblesky gama záření ze středu naší galaxie by mohly pocházet z temné hmoty

17. 12. 2019 (novější než zobrazený článek)

V uplynulých letech vědci detekovali v centru Mléčné dráhy záhadný přebytek energie ve formě gama záření: nejenergetičtější formy elektromagnetického záření. Nepřichází k nám však od supermasivní černé díry ve středu galaxie, ale z regionu o poloměru až 5 tisíc světelných let kolem jádra galaxie. Původ tohoto záření zatím zůstává zahalený.

celý článek