
Vědcům se konečně podařilo najít zbytky hvězdy, která způsobila supernovu pozorovanou v roce 1987. Tehdejší supernova nesoucí označení SN 1987A byla nejbližší pozorovaná v moderním období. V místě exploze ve Velkém Magellanově oblaku nyní vědci našli neutronovou hvězdu, která se doposud ukrývala v hustém mračnu prachu. Výsledky výzkumu byly publikovány ve vědeckém magazínu The Astrophysical Journal.
Pulzar Rotující neutronové hvězdy, které naším směrem vysílají proudy radiace vycházející z jejich pólů, se jeví jako pulzující hvězdy. Pulzary mají pravidelnou a specifickou periodu rotace a mohou být využívány k orientaci sond ve vesmíru. Rentgenový pulzar Některé neutronové hvězdy vydávají rentgenové záření. Jedná se zpravidla o binární systémy, kde neutronová svou gravitací vysává materiál ze svého souseda. Tento materiál vytváří akreční disk kolem neutronové hvězdy. Čím blíž, tím rychleji rotuje a více se zahřívá, a to až do extrémních teplot, kdy dochází k emisi rentgenového záření. Milisekundový pulzar Neutronové hvězdy, které se kolem svojí osy otočí za kratší dobu, než je 10 milisekund jsou označovány jako milisekundové. Vědci předpokládají, že se jedná o hodně staré neutronové hvězdy, které v průběhu svojí existence zrychlily svou rotaci. Pravděpodobnou příčinou zrychlení je pohlcování rychle rotujícího materiálu z disku kolem hvězdy. Pavoučí pulzary Binární systémy, kde je sekundární hvězda částečně degenerovaná, jsou označovány jako pavoučí (spider pulsars). Pokud je sekundární hvězda menší než 0,1 slunečních hmotností, je primární neutronová hvězda označena jako černá vdova. Magnetar Magnetar je neutronová hvězda s extrémně silným magnetickým polem, které dosahuje až k 1011 tesla. I tyto hvězdy rotují vysokou rychlostí.
Až teprve výkonná observatoř ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) našla v oblaku plynů a prachu shluk s větší hustotou než v jejím okolí. Nachází se navíc v místě, kde vědci neutronovou hvězdu očekávali. Světlo z neutronové hvězdy je nicméně pohlceno okolními částicemi a nelze jej pozorovat přímo. Prachové částice se však díky neutronové hvězdě zahřívají a emitují submilimetrové světlo, které citlivá observatoř ALMA dokáže zachytit.Supernova 1987A
Supernova 1987A byla poprvé pozorována 23. února 1987 a zářila výrazně po několik měsíců. Šlo o supernovu typu II, při které je detekován vodík. Postupně astronomové vystopovali její umístění ve vzdálenosti 160 000 světelných let v sousední galaxii Velký Magellanův Oblak.