Supernovy < LIVING fUTURE

Teleskop Kepler poprvé zachytil zářivý záblesk předcházející supernově

Mezinárodnímu týmu vědců se podařilo poprvé prozkoumat první momenty exploze supernovy SN2017jgh. Zachytil je vesmírný teleskop Kepler v roce 2017. Podle nové studie je v datech z teleskopu rozpoznatelné světlo reprezentující první nárazové vlny prostupující hvězdou před samotnou explozí. Jedná se o první případ, kdy bylo zachyceno chování hvězdy těsně před supernovou.

MiseStartStatus
missions icon Kepler 7. 3. 2009 - 15. 11. 2018 Ukončená: Úspěch


Supernovy

Supernovy jsou zářivé exploze masivních hvězd. Mohou nastávat u hvězd větších než Slunce, kterým došlo palivo pro termojadernou fúzi, případně u bílých trpaslíků, kteří pohlcují materiál ze svého okolí a překročí určitou hmotnost. 

Supernovy typu I
K supernově může dojít, pokud hvězda pohlcuje materiál ze svého okolí (zpravidla ze sousední hvězdy). Při překročení určitého limitu dojde díky silné gravitaci k jejímu zhroucení a následné explozi.

Supernovy typu II
K supernově může také dojít kolapsem samostatné hvězdy. Zpravidla nastává, když hvězdě dojde palivo pro termojadernou fúzi, která vyrovnává gravitační sílu.

Výsledkem supernovy je u hvězd s nižší hmotností neutronová hvězda, u masivnějších objektů potom černá díra. V místě exploze se většinou nachází pozůstatek supernovy tvořený materiálem, který exploze vymrštila do okolí. Z tohoto matriálu během miliard let vznikají další hvězdy a také planety obohacené o těžké prvky, které v supernově vznikly.

Dosavadní průzkum supernov se soustředí na studium jejich zbytků v Mléčné dráze, nebo na záblesky z jiných galaxií zachycené teleskopy. Jenže v galaxii jako je Mléčná dráha nastává supernova zhruba jednou za 100 let a ve vzdálených galaxiích často nejsou rozpoznatelné jednotlivé hvězdy. Supernovy navíc přichází náhle, astronomové proto dopředu netuší, na kterém místě k tomu dojde. 

Dodnes se tak nepodařilo zachytit začátek tohoto procesu. Než se k místu, kde byla detekována supernova, zaměří teleskopy, dochází už zpravidla k jejich pozvolnému pohasínání. To změnila až nyní supernova SN2017jgh, jejíž světlo zachytil teleskop Kepler od začátku. Zařízení, které primárně sloužilo ke hledání exoplanet, totiž zkoumalo danou část oblohy dlouhodobě.

Podle vědců je první známkou supernovy zářivý záblesk, který předchází samotné explozi. Právě ten byl nyní poprvé pozorován a může prozradit více o původní hvězdě a jejím stavu před supernovou. 

V případě SN2017jgh se zřejmě jednalo o žlutého veleobra ve vzdálenosti nejméně miliardy světelných let. Jednalo se o supernovu typu IIb, při které hvězda odhazuje své horní vrstvy do okolí a zůstává pouze jádro tvořené hlavně heliem. Obálka plynů mohla mít podle vědců 50 - 290 poloměrů Slunce. 
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu

Další zprávy z kategorie
Supernovy

tag icon
Další články z kategorie
Supernovy