
Podle nového výzkumu má alespoň 20 % bílých trpaslíků v okolí sluneční soustavy detekovatelné magnetické pole. To má různou sílu a je častější u trpaslíků s větší hmotností.
Když hvězdě velikosti Slunce dojde palivo pro termojadernou fúzi, odhodí svrchní vrstvy do svého okolí a její jádro se smrskne do malého hustého objektu. Výsledný bílý trpaslík dosahuje hmotnosti srovnatelné s hmotností Slunce, velikostí je však srovnatelný například se Zemí.
Vědci předpokládají, že z 98 % hvězd ve vesmíru nakonec vzniknou bílí trpaslíci. Neprobíhá v nich už termojaderná fúze a v průběhu svojí existence postupně chladnou. Nakonec z bílého trpaslíka vznikne trpaslík černý, je k tomu ale potřeba více času, než je stáří vesmíru.
Pro svůj výzkum si astronomové Bagnulo a Landstreet vybrali všechny známé bílé trpaslíky v okruhu 65 světelných let. Jedná se o 152 hvězd, z nichž stovka zatím nebyla podrobně zkoumána. 33 bílých trpaslíků v tomto vzorku má detekovatelné magnetické pole, které se pohybuje mezi 40 kG a 300 MG. Výsledky jejich výzkumu ukazují, že přítomnost magnetického pole je častější u hmotnějších a starších objektů. Jako klíčový se ukazuje být proces krystalizace jádra, který doprovází jeho ochlazování. Vědci ve své studii také poznamenávají, že magnetické pole bílých trpaslíků nevykazuje známky slábnutí s postupujícím časem.