První data z mise Planck přináší detailní fotku celé oblohy

Vesmírná mise sondy Planck pod taktovkou ESA začala v roce 2009, jejím úkolem je snímat oblohu v mikrovlném záření o vlnových délkách 0,35-100 milimetrů. Díky citlivosti přístrojů je sonda schopna měřit tzv kosmickou mikrovlnou radiaci (cosmic microwave background), což jsou zbytky energie vytvořené při zrodu vesmíru při velkém třesku.

Pozůstatky velkého třesku

Pozůstatky velkého třesku Cosmic microwave background, v doslovném překladu kosmické mikrovlné záření na pozadí, jsou zbytky energie z velkého třesku. Jejím zkoumáním se chtějí vědci naučit více o zrodu vesmíru.



Planckova observatoř se nachází v Lagrangeově bodě L2 systému Země - Slunce, to znamená, že se vždy nachází asi 150 milionu kilometrů od Země směrem od Slunce. Toto umístění mu umožňuje snímat vesmír bez rušivých vlivů ze Země.

11. ledna prezentovali vědci z 15 zemí na 25 vědeckých studií vycházejících z měření Planckovy observatoře. Mezi nimi byl prezentován seznam 10 tisíc objektů, které byly analyzovány. "Kromě snímání kosmické radiace Planck zaznamenává také různé objekty mezi mléčnou dráhou a radiací na pozadí," řekl Douglas Scott, profesor z University of British Colombia. 

Nová data by mohla astronomům mimojiné pomoci ve zkoumání procesů, které vedou ke zrození hvězd. Mezi objekty zkoumanými vědci pomocí planckovy observatoře jsou obrovská studená oblaka prachu, ale také doposud neznámé klastry galaxií. 

V neposlední řadě jsou mezi daty také informace o oblacích studených plynů smíchaných s prachem v naší vlastní galaxii. Byla objevena oblaka s hustými jádry jejichž teplota nevyšplhá výše než na 7 stupňů nad absolutní nulu. Zkoumáním těchto dat chtějí vědci přijít na to, co vede ke vzniku hvězd v těchto místech.

Obecně lze říct, že astronomové získali velmi podrobnou mapu hvězdné oblohy. Ne všechny objekty v ní jsou ale známé a vysvětlené. Zatímco Planckova observatoř bude tuto mapu zdokonalovat a zpřesňovat, na vědcích zůstává úkol tato data interpretovat a vyvodit z nich závěry, které zase o něco rozšíří naše obzory.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Vesmír

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

V chladných hlubinách vesmíru byly nalezeny komplexní uhlovodíkové molekuly

Část uhlíku ve vesmíru se podle předpokladů vyskytuje ve formě polycyklických aromatických uhlovodíků. Už od 80. let vědci pozorovali známky těchto molekul ve vzdáleném vesmíru, ale teprve nyní se jim podařilo najít jasný důkaz. Našli je v regionu označovaném jako molekulární mračno Taurus (Taurus Molecular Cloud, TMC-1). Výsledky svého výzkumu publikoval vědecký tým vedený Brettem McGuirem z MIT.

Nezvyklé gravitační vlny GW190521 mohly vzniknout kolizí s primordiální černou dírou

Detekce gravitačních vln GW190521 láme vědcům hlavy. Tento signál indikující dočasné narušení časoprostoru totiž zřejmě pochází z kolize černých děr nezvyklé velikosti - střední. Takové objekty doposud nebyly pozorovány a nebylo ani zřejmé, zda skutečně existují. Podle nové studie mohla jedna z černých děr této kolize pocházet z počátků vesmíru.

Objev nejvzdálenějšího kvazaru: má obří supermasivní černou díru s větry dosahujícími až 20 % rychlosti světla

Astronomové objevili nový kvazar s rudým posuvem 7,6 - to značí, že se jedná o nejvzdálenější (a nejstarší) takový známý objekt. V jádru tohoto kvazaru navíc dřímá obří supermasivní černá díra, takto velkou vědci v takto raném vesmíru nepředpokládali.

Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku

Prostřednictvím sítě International Pulsar Timing Array (IPTA) vědci z celého světa pátrají po gravitačních vlnách, které jsou ozvěnou velkého třesku. Podle teorie by takové gravitační vlny měly vytvářet šum na pozadí, který prostupuje celým vesmírem.

Stáří vesmíru vypočítané z dat z teleskopu ACT vychází stejně jako z dat ze sondy Planck

Astronomové pomocí teleskopu v ACT (Atacama Cosmology Telescope) v poušti Atacama prozkoumali nejstarší pozorovatelné světlo ve vesmíru - reliktní záření. Z nových dat určili stáří vesmíru, které jim vyšlo na 13,77 miliard let. Tato hodnota je v souladu s výpočtem založeným na datech z vesmírné sondy Planck, která zkoumala stejné světlo z oběžné dráhy.

Nejdelší mezigalaktické vlákno se táhne 50 milionů světelných let

V prostoru mezi galaxiemi se mohou nacházet vlákna tvořená plyny, která se táhnou miliony světelných let. Vědcům z University of Bonn se nyní podařilo objevit zatím nejdelší z těchto vláken - má nejméně 50 milionů světelných let na délku (Mléčná dráha má kolem 100 tisíc světelných let v průměru). Výsledky nového výzkumu byly publikovány v magazínu Astronomy and Astrophysics.