Hvězdy typu O patří mezi nejmasivnější hvězdy s nejvyššími teplotami a nejsilnějšími slunečními větry, které do jejich okolí chrlí radiaci a nabité částice. Totéž platí pro hvězdy, které se vzájemné obíhají v páru, jejich sluneční větry potom vytváří turbulentní prostředí plné radiace. Teleskop NASA Swift a evropský XMM Newton pozorují dvojhvězdu Cygnus OB2 #9 vzdálenou 4700 světelných let. Ta je sice zakryta oblaky plynů, v rentgenové části elektromagnetického spektra však probíhá pro astronomy neopakovatelná podívaná.
Při přiblížení dvou hvězd z páru Cygnus OB2 #9 dochází k nárůstu interakce jejich slunečních větrů, kterou teleskopy dokáží zachytit právě v rentgenovém spektru. Už dříve byla hvězda pozorována a vědci si neuměli vysvětlit oscilaci, se kterou narůstala každých 2,3 roku. Podle studie, která vyšla v říjnovém čísla magazínu Astronomy and Astrophysics jde o binární hvězdu, jejíž dvě složky se dostanu do blízkosti každých 2,3 roku. V tom momentě narůstá interakce mezi stelárními větry obou hvězd a s tím narůstá také radiace, kterou astronomové detekují.