Nové poznatky z Rosetty naznačují, že voda v oceánech na Zemi nepochází z komet

Nová měření pořízená sondou Rosetta přinesla poměr těžké a lehké vody nacházející se v okolí komety 67P/C-G. Tento poměr je charakteristický pro každé místo ve sluneční soustavě a vědci podle něj hledají původ vody v oceánech naší planety. Za původce vody na Zemi doposud považovali komety, které obsahují velké množství vody. Přímá pozorování ale ukazují, že poměr těžké a lehké vody je na nich odlišný a tak se pozornost obrací ke druhému kandidátu - planetkám.

Kometa 67P/C-G

Kometa 67P/C-G Kometa 67P/Churyumov-Gerasimenko vyfotografovaná sondou Rosetta 24. září ze vzdálenosti 28,5 kilometrů od povrchu. Jde o kompozit čtveřice snímků pořízených přístrojem NAVCAM.



Země při svém vzniku prošla obdobím, kdy byl její povrch tvořen lávovými poli a veškerá voda se vypařila. Odkud se potom vzala voda, která se dnes nachází v oceánech, jezerech a řekách? Vědci se domnívali, že většinu jí přinesly vodou nasáknuté komety, které v jedné z následujících epoch dopadaly na povrch naší planety s vysokou frekvencí. Menší část zdrojů vody potom měly tvořit spíše skalnaté asteroidy, jejichž obsah vody je oproti kometám nižší.

Každý ví, že molekula vody je tvořena dvěma atomy vodíku a jedním atomem kyslíku. Sem tam se ale objeví molekula tvořená kyslíkem a deuteriem, který má na rozdíl od běžného vodíku dvojnásobnou atomovou hmotnost, protože má v jádru o neutron navíc. Poměr molekul vody s běžným vodíkem a s deuteriem je na Zemi 1,56 x 10-4.


zdroj: ESA
Přímá měření vesmírných sond a výkonných teleskopů ukazují, že nejbližší vody obsahují planetky z pásu asteroidů. Nižší podíl těžké vody mají všechny plynné planety naší soustavy. Naopak vyšší poměr mají komety z Oortova oblaku, oblasti, která se nachází daleko za Kuiperovým pásem. Speciální skupinou jsou komety z Jupiterovy rodiny, které mají podobný poměr těžké vody jako planetky. Kometa 67P/C-G je výjimkou, její poměr je zatím nejvyšší naměřený, 5,3 x10-4. Podle poměru molekul deuteria to tedy vypadá, že zdrojem vody pro naše oceány byly planetky. Jejich nízký obsah vody jim dříve snižoval tuto pravděpodobnost, dnes to ale vypadá zcela opačně. Hon za zdrojem oceánů ale nekončí, zatím jde spíše o hádání, nová pozorování a studium hornin dopravených v budoucnosti na Zemi jistě napoví mnohem víc.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Voda ve vesmíru

Uhlík v ocasu komety Catalina naznačuje, že podobné komety mohly přinést tento prvek na Zemi krátce po jejím zrodu

7. 3. 2021 (novější než zobrazený článek)

Když začátkem roku 2016 navštívila kometa Catalina (C/2013 US10) vnitřní část sluneční soustavy, pozorovalo ji množství astronomů a observatoří. Mezi nimi také infračervený teleskop na palubě letadla SOFIA, který v ocasu komety zachytil zřetelné stopy uhlíku. Zatímco kometa Catalina zmizela zpět k okraji sluneční soustavy, vědci zkoumali posbíraná data a nyní vydali vědeckou studii se svými závěry.

celý článek

V zrnku, které před 11 lety přivezla sonda z planetky Itokawa, byly nalezeny organické sloučeniny

5. 3. 2021 (novější než zobrazený článek)

Nová studie popisuje nález organických sloučenin a molekul vody ve vzorku z planetky Itokawa, které v roce 2010 dovezla na Zemi japonská sonda Hayabusa. Jde o první případ, kdy byly v materiálu z planetky identifikovány organické sloučeniny, které mohly být předchůdci sloučenin, které nakonec vedly ke vzniku života na Zemi. Analýza také ukazuje, jak se tento materiál vyvíjel v průběhu času.

celý článek

Evropská sonda TGO detekovala v atmosféře Marsu molekuly chlorovodíku i vody

16. 2. 2021 (novější než zobrazený článek)

Voda se dnes na Marsu nachází primárně v polárních čepičkách a pod povrchem, chlor je zase vázaný v solích v prachu. Evropské sondě Trace Gas Orbiter s podařilo detekovat v atmosféře molekuly vody a poprvé také chlorovodík. Podle vědců to může být evidencí koloběhu chloru a vody na planetě.

celý článek

Kde se bere voda na Měsíci? Kromě slunečního větru by mohla vznikat také za přispění magnetosféry Země

29. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

Na povrchu Měsíce se nachází voda - v permanentním stínu kráterů i vázaná v horninách. Doposud se předpokládalo, že pochází z interakcí slunečního větru s materiálem na povrchu. Nová studie nicméně odhalila, že by mohl existovat ještě další zdroj měsíční vody - Země. Vyplývá to z vědecké studie publikované v magazínu Astrophysical Journal Letters.

celý článek

Sonda Juno zmapovala výskyt ledu na severní polokouli obřího měsíce Ganymede

24. 1. 2021 (novější než zobrazený článek)

Při svém zkoumání planety Jupiter se orbitální sonda Juno koncem roku 2019 přiblížila na 100 tisíc kilometrů od největšího měsíce planety Ganymede. To byla pro vědce unikátní příležitost prozkoumat pomocí instrumentu JIRAM jeho severní polokouli. Výsledkem je mapa distribuce vodního ledu na povrchu Ganymede.

celý článek

Nová technologie dokáže vyrobit kyslík a vodík ze slané vody na Marsu

2. 12. 2020 (novější než zobrazený článek)

Voda na Marsu je klíčová pro jeho případnou kolonizaci lidmi. Hlavně kvůli možnosti z ní vyrábět kyslík (pro lidi) a vodík (použitelný na palivo). Kromě zásob ledu by na planetě mohly existovat také podpovrchové zásoby kapalné vody, u kterých lze ale očekávat vysoký obsah soli. Vědci z Washington University v St. Louis nyní přišli s novým postupem, který dokáže extrahovat vodík i kyslík z této slané vody, a to v podmínkách panujících na Marsu.

celý článek

Gejzíry na Europě by mohly pocházet ze slaných vodních kapes namísto jejích oceánů

12. 11. 2020 (novější než zobrazený článek)

V roce 2012 se podařilo teleskopem Hubble zachytit molekuly vody v okolí měsíce Europa, který obíhá planetu Jupiter. Podle vědců by mohlo jít o gejzíry, které se sporadicky objevují na tomto zmrzlém vodním světě. Europa je pokryta vrstvou ledu, pod kterou by se mohl nacházet globální oceán. Přirozeně se předpokládalo, že gejzíry pocházejí právě z tohoto oceánu, nové simulace ale ukazují, že by ve skutečnosti mohly vycházet z vodních kapes blíže povrchu.

celý článek