Pozorování Hubblova teleskopu poukazují na slaný podpovrchový oceán na Ganymede

Ganymede je největší měsíc ve sluneční soustavě a jako jediný má silné magnetické pole. Interakce magnetických polí Ganymede a planety Jupiter má za příčinu změnu chování polárních září měsíce, které jsou viditelné právě Hubblovým teleskopem. Německým vědcům se teď podařilo zjistit, že slaný oceán pod povrchem Ganymede ovlivňuje magnetické pole měsíce takovým způsobem, že do určité míry stabilizuje kolísání polárních září.

Ganymede, polární záře

Ganymede, polární záře Ilustrace NASA, která ukazuje severní i jižní polární záři měsíce Ganymede.



Vědci tuší existenci podpovrchového oceánu na Ganymede už od 70. let, první měření magnetického pole však získali až prostřednictvím sondy Galileo v roce 2002, pozorování byla však příliš krátká na podrobnější analýzu. Na řadu přišel teleskop Hubble, který zkoumal Ganymede v ultrafialovém záření a mohl tak detekovat polární záře.

Existence slaného podpovrchového oceánu má vést podle vědců k vytvoření sekundárního magnetického pole měsíce, které interaguje s magnetickým polem Jupitera a výsledkem tohoto magnetického tření je právě pozorovatelný efekt na polární záře. Jakmile si vědci tuhletu vazbu uvědomili, pokusili se přijít s charakteristikami oceánu Ganymede:
  • oceán má tloušťku asi 100 kilometrů
  • nachází se asi 150 kilometrů po povrchem Ganymede
  • má vysoký obsah rozpuštěných minerálů
Pokud se existence oceánu Ganymede potvrdí, zařadí se tento měsíc do klubu těles ve sluneční soustavě jako je Enceladus nebo Europa, která obsahují velké množství kapalné vody pod svým povrchem. Odhady u Ganymede ukazují, že objem kapalné vody na měsíci přesahuje objem povrchové vody na Zemi.
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Ganymede

Podívejte se na nové detailní snímky povrchu Ganymede, které v pondělí pořídila sonda Juno

Vesmírná sonda Juno v pondělí navštívila měsíc Ganymede u planety Jupiter. Jedná se první návštěvu po více než 20 letech od posledního přiblížení sondy Galileo. Sonda Juno proletěla ve vzdálenosti zhruba 1 000 kilometrů od povrchu měsíce a pořídila detailní snímky jeho povrchu. Zároveň také prozkoumala jeho magnetické pole. Výsledky z tohoto průletu mají potenciál výrazně posunout naše poznání Ganymede a zřejmě tak ovlivní budoucí mise k Jupiteru.

Sonda Juno zmapovala výskyt ledu na severní polokouli obřího měsíce Ganymede

Při svém zkoumání planety Jupiter se orbitální sonda Juno koncem roku 2019 přiblížila na 100 tisíc kilometrů od největšího měsíce planety Ganymede. To byla pro vědce unikátní příležitost prozkoumat pomocí instrumentu JIRAM jeho severní polokouli. Výsledkem je mapa distribuce vodního ledu na povrchu Ganymede.

Sonda Juno zachytila rádiový signál od největšího z měsíců planety Jupiter

Orbitální sonda Juno, která obíhá Jupiter, detekovala rádiový signál přicházející od největšího měsíce planety. Detekce se podařila v momentě, kdy se sonda nacházela nad severním pólem planety, kde proletěla siločarami magnetického pole, které Jupiter a Ganymede propojují.

NASA prodloužila misi Juno u planety Jupiter a InSight na Marsu

Panel odborníků NASA po zvážení potenciálních dalších vědeckých přínosů misí Juno a InSight doporučil jejich prodloužení. Obě sondy jsou zatím v pořádku a funkční, i když už se blíží ke konci plánovaného trvání jejich misí, případně jej už překročily.

Tým vědců pracujících se sondou Juno plánuje detailní pozorování Europy a dalších měsíců planety Jupiter

Vesmírná sonda Juno se za své více než 4 roky vědeckých operací soustředila téměř výhradně na planetu Jupiter. To by se mohlo změnit s její případnou prodlouženou misí. Kontinuálně se měnící oběžná dráha by mohla sondu v příštích letech zavést do těsné blízkosti měsíců planety, které jsou dlouhodobě ve středu zájmu vědců.

Měsíce planety Jupiter se zahřívají a kromě samotné planety za to může také jejich vzájemná interakce

Měsíce planety Jupiter jsou teplejší, než odpovídá jejich vzdálenosti od Slunce. Tento efekt byl doposud připisován masivní planetě, jejíž gravitace na měsíce působí. Podle nové studie však svůj podíl na zahřívání mají i měsíce samotné. Platí to zejména pro měsíce Io, Europa, Ganymede a Kalisto, které jsou ze 79 známých měsíců Jupitera největší.

Protáhlé útvary na měsíci Ganymede by mohly být součástí největšího kráteru ve sluneční soustavě

Povrch největšího měsíce planety Jupiter je pokrytý různými geologickými útvary. Mezi nimi jsou údolí a tektonické zlomy, které by mohly být součástí větší struktury: obřího impaktního kráteru. Snímky z vesmírných sond Voyager a Galileo ukazují, že mnohé z těchto protáhlých útvarů tvoří kruh rozkládající se napříč celým měsícem. Pokud se skutečně jedná o kráter, šlo by o největší takovou strukturu v celé sluneční soustavě.