
Po 40 letech od vypuštění je Voyager 1 nejvzdálenější sondou ve vesmíru, a navíc stále funkční. Aktuálně se nachází v mezihvězdném prostoru 141 AU od Země (1 AU = vzdálenost Země-Slunce) a míří dál od Slunce. Po tak dlouhé době a cestě však dochází k opotřebení trysek, které slouží k orientaci sondy tak, aby její anténa mířila k Zemi. Této situaci by mělo pomoci znovu zprovoznění jiného souboru trysek na sondě, které dříve sloužily pro korekce dráhy při průletech kolem plynných obrů sluneční soustavy.
Po dlouhých letech ve vesmíru si operátoři sondy v roce 2014 všimli, že efektivita používaných trysek klesá a pro stejný efekt musí být zažehnuté delší dobu než dříve. Čtveřice tzv "attitude control thrusters" se stále více opotřebovává a bylo tak třeba přijít s jiným řešením jak přesně pozicovat sondu pro komunikaci se Zemí. Výsledkem byla testovací aktivace identických trysek, které byly původně určeny pro zcela jinou funkci, tzv "trajectory correction maneuver thrusters". Tyto trysky byly používány pro navigaci sondy kolem planet Jupiter a Saturn a jejich měsíců. Od posledního použití u planety Saturn byly však dlouhých 37 let bez využití, operátoři mise si tak nebyli jistí, zda vůbec půjdou znovu zažehnout. Attitude control thrusters i trajectory correction maneuver thrusters jsou malá zařízení, která při zažehnutí vydají jen malé pulzy, kterými se mění orientace sondy. Pro správné natočení stačí ve stavu beztíže pouhý milisekundový "puf". Sonda disponuje čtyřmi tryskami každého druhu, které jsou rozmístěné různě po jejím plášti, aby bylo umožněno vyvolávat různé směry rotace jejího těla. 29. listopadu se povedl zážeh starých trysek a všechny další akce testu proběhly podle plánu. Od celé akce si NASA slibuje prodloužení životnosti (hlavně ovladatelnosti) sondy o dva, možná i tři roky. Operátoři teď uvažují o stejné akci pro sesterskou sondu Voyager 2, která je virtuálně stejná, ze sluneční soustavy ale míří jiným směrem.