V posledních datech ze sondy Juno jsou bouřkové úkazy na severním a jižním pólu, které se nepodobají ničemu jinému ve sluneční soustavě. Mise Juno je první, která zkoumá polární oblasti planety a přichází se zcela novými informacemi o vnitřní struktuře největší planety naší soustavy. Vědci tak pokračují v odhalování komplexního složení a fungování Jupiteru a dozvídají se víc o tom, jak funguje jako celek a jak tato planeta vznikla.
Gravitační data posbíraná orbitální sondou Juno indikují, že rozložení masy v nitru planety není od severu na jih symetrické. Z toho vědci usuzují, že hluboko pod oblaky, které vidíme z vnějšku, musí probíhat silné proudění hmoty. Proudy pozorované v horních vrstvách atmosféry planety podle nich sahají až 3 tisíce kilometrů hluboko a přetrvávají déle, než podobné větry na Zemi. Atmosféra této obří planety podle vědců tvoří až procento jeho hmotnosti (atmosféra Země tvoří pro srovnání méně než miliontinu masy naší planety).
Pod touto vrstvou, která obsahuje oblaka, větry a další projevy počasí, má být podle vědců relativně tuhá vrstva, která už proudění nad ní tolik nepodléhá. Názorně lze pozorovat složení horních vrstev planety v následujícím videu:
Bouře na pólech planety
Mezi dalšími objevy jsou bouře na pólech planety, které na severním pólu tvoří osmici menších vírů kolem jednoho centrálního. Na jižním pólu planety je těchto bouří pět. Jsou velké, dosahují až 7 tisíc kilometrů v průměru na jižním pólu a 5 tisíc kilometrů na severním. Vítr v nich dosahuje rychlostí až 350 kilometrů za hodinu.
Jednotlivé bouře jsou si vzájemně velmi blízko. Vědci však zatím nerozumí tomu, proč se bouře nesloučí v jednu velkou, jakou lze pozorovat například na pólu planety Saturn, kde se nachází bouře ve tvaru šestiúhelníku.
26. 10. 2017 Za více než rok zkoumání planety Jupiter odhalila vesmírná sonda Juno nitro tohoto plynného obra jako doposud žádná jiná. Posledním poznatkem je fakt, že atmosférické pásy bouří sahají hluboko do nitra planety a nejsou jen povrchovým úkazem. Díky zkoumání magnetického a gravitačního pole planety získávají vědci také další cenné informace o tom, co se pod hustými mraky odehrává a jak vlastně nitro tohoto plynného obra vypadá.
Pásy oblačnosti
Barevné pásy obepínající planetu jsou poháněny větry západního i východního směru. Měření gravitačního pole ukazují, že tyto pásy dosahují hloubky až několika tisíc kilometrů. Ty blíže rovníku sahají hlouběji než ty u pólů, které se míchají a vytvářejí komplexní struktury.
Gravitační pole
Dalším výstupem ze zkoumání gravitačního vlivu na přístroje sondy je nesymetričnost samotného gravitačního pole, které má jiný tvar na severní než na jižní polokouli. To naznačuje, že se plyny bohaté na vodík v hloubce planety pohybují také asymetricky, což vědce překvapilo.
Magnetické pole
I magnetické pole je nepravidelné, což podle vědců nasvědčuje tomu, že by mohlo být generováno procesy blíže povrchu, nad metalickým jádrem planety.
Jádro planety
Dalším výstupem zkoumání gravitačního pole Jupitera je přesnější představa o jeho úplném nitru - jádru planety. Vše nasvědčuje tomu, že jádro Jupitera je malé a nemá ostré okraje. Navíc i ve velkých hloubkách stále dochází k rotaci materiálu stejně jako v horních vrstvách atmosféry.
Polární cyklóny
Juno je první sonda, která se při svých obězích Jupitera dostává nad jeho severní a jižní pól. Na každém z pólů při svých průletech pozoruje skupinu cyklónů, o kterých doposud nikdo nevěděl. Na severním pólu jich je aktuálně osm a na jižním pět, ale je možné že se jejich počty mohou měnit v relativně krátkém čase. Vědci jejich existenci nepředpokládali, protože podle různých počítačových simulací by takové bouře neměly v podobném prostředí existovat nijak dlouho.
Více informací