Astronomové našli doposud nejrychleji rostoucí černou díru ve vesmíru

Astronomové z Australian National University objevili doposud nejrychleji známou rostoucí černou díru, která pohltí masu našeho Slunce každé dva dny. Pozorovali ji ve vzdáleném vesmíru, kde ji vidí jak vypadala před 12 miliardami let, už tehdy v počátcích vesmíru měla hmotnost neuvěřitelných 20 miliard sluncí a rostla o jedno procento každých milion let. Výsledky výzkumu vedeného Christianem Wolfem budou publikovány v magazínu Publications of the Astronomical Society of Australia.

Černá díra v centru Mléčné dráhy

Černá díra v centru Mléčné dráhy Astronomové z NASA pořídili s Hubblovým teleskopem doposud neostřejší snímek galaktického středu Mléčné dráhy. Střed Mléčné dráhy je zahalen do mezihvězdných plynů a prachu, které komplikují jeho pozorování ve viditelném spektru. Tento snímek byl pořízen infračervenou kamerou NICMOS, která místo viditelného světla snímá teplo, které objekty vydávají. Vpravo dole je vidět spirálovité okolí supermasivní černé díry v centru galaxie. Černou díru přímo pozorovat nelze, na fotografii jsou vidět ionizované plyny, které byly zachyceny její gravitací.



Tato ultramasivní černá díra nese označení QSO SMSS~J215728.21-360215.1 a je zároveň jednou z největších detekovaných černých děr ve vesmíru (doposud největší je TON 618 s odhadovanou hmotností 66 miliard sluncí). Jde o kvazar, tedy aktivní galaktické jádro s černou dírou, které intenzivně září.

Právě zářivost černé díry napovídá o tom, že pohlcuje hmotu. Takto vzdálená černá díra totiž není detekovatelná přímo, ale pouze v situacích, kdy konzumuje materiál, který se shromažďuje v disku kolem ní a je zahříván na extrémně vysoké teploty. Pokud by podobná černá díra ležela v jádru Mléčné dráhy, jevila by se na Zemi 10x zářivější než Měsíc v úplňku. Při tomto scénáři by však byla Země zasažena tak intenzivní radiací, že by zde byl život pravděpodobně zcela nemožný.

J215728 vyzařuje velmi intenzivní ultrafialové světlo a rentgenové záření, na své dlouhé cestě k nám se však záření posunulo do infračervené části elektromagnetického spektra a je zachytitelné infračervenými teleskopy. Jde o projev rozpínání vesmíru, kdy dochází ke zvětšování vzdáleností v časoprostoru a tedy i prodlužování frekvence světla.

Data pro svůj výzkum vědci získali z teleskopu SkyMapper, který provozuje Australian National University. Následně si potvrdili v datech z vesmírného teleskopu Gaia, že jde o nepohyblivý objekt, tedy velmi vzdálený. Pomohli si také daty z infračerveného teleskopu WISE (Wide-field Infrared Survey Explorer), který může pozorovat vzdálené objekty s vysokým červeným posuvem.

Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Chcete vědět o dalším článku?
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích


Další zprávy z kategorie
Černé díry