
Zatím jen dvě vesmírné sondy dokázaly doletět až do mezihvězdného prostoru. Voyageru 1 se to podařilo už v roce 2012, jeho sesterská sonda Voyager 2 potom dosáhla hranice heliosféry v loňském roce. Druhý průlet touto hranicí dal vědcům unikátní možnost porovnat dva regiony na okraji sféry vlivu Slunce. Co tedy o této oblasti dnes víme?
Obě sondy opustily tzv. heliosféru, tedy oblast kolem Slunce, kde převládají částice vanoucí od Slunce. Na její hranici se setkává sluneční vítr přicházející od Slunce a kosmické záření přicházející z mezihvězdného prostoru. A právě podle koncentrace těchto částic vědci určili moment, kdy sondy opustili heliosféru.Vzdálenost
Obě dvě sondy Voyager opustily heliosféru ve zhruba stejné vzdálenosti 122 AU od Slunce (Země je 1 AU daleko od Slunce). Sonda Voyager 2 však narazila na terminační vlnu, kdy sluneční vítr zpomaluje pod rychlost zvuku, o asi 10 AU dříve než Voyager 1.Plazma v blízkém mezihvězdném prostoru
Podle údajů z obou sond je intenzita mezihvězdného plazmatu těsně za hranicí heliosféry vyšší než uvnitř. Vyšší než očekávaná je také teplota tohoto plazmatu, i když oproti srovnání s částicemi uvnitř sluneční soustavy je stále chladnější. Data ze sondy Voyager 2 také ukazují na kompresi plazmatu u vnitřní hranice heliosféry.Paralelní magnetické pole
Obě dvě sondy k překvapení vědců detekovaly paralelní magnetické pole vně heliosféry k poli uvnitř. Po detekci tohoto jevu sondou Voyager 1 nebylo zřejmé, zda nejde pouze o lokální úkaz. Voyager 2 však potvrzuje, že se tento úkaz nevyskytuje pouze na jednom místě. Vesmírné sondy Voyager opustily Zemi v roce 1977. Jejich vybavení postupně zastarává a také jim dochází energie. Vědci očekávají, že do roku 2025 by ještě mohly oba Voyagery posílat na Zemi data o prostoru, ve kterém se budou nacházet. Postupně však energie dojde a sondy se tak stanou kusem smetí letícím mezihvězdným prostorem.