Haló obklopující sousední galaxii Andromedu se dotýká podobného regionu naší galaxie

Vědci pomocí vesmírného teleskopu Hubble zmapovali obálku plynů obklopující sousední galaxii Andromeda. Toto galaktické haló se rozpíná 1,3 - 2 miliony světelných let od galaxie, což je na půl cesty k Mléčné dráze. Jedná se o doposud nejdetailnější studii jakéhokoliv galaktického haló.

Andromeda, galaktické haló

Andromeda, galaktické haló Galaxie Andromeda se nachází uprostřed obrázku. Kolem ní je fialovou barvou vyznačeno haló kolem galaxie. Oranžové body znázorňují 43 kvazarů, jejichž světlo bylo částečně absorbováno.



Andromeda

Andromeda (Messier 31, M31, NGC 224) je spirálovitá galaxie poblíž Mléčné dráhy. Obě galaxie jsou součástí Lokální skupiny galaxií, které jsou gravitačně vázány dohromady.

Andromeda se nachází zhruba 2,5 milionu světelných let od Země, postupně se však k naší galaxii přibližuje. Vědci očekávají, že se obě galaxie za 4,5 miliard let srazí.

Galaktické haló je sférická oblast obepínající hlavní viditelnou část galaxie. Je tvořena hvězdami a hvězdokupami, plazmou a zřejmě také temnou hmotou. Nová studie publikovaná v magazínu Astrophysical Journal se soustředila na plynovou obálku galaxie. Haló je nejvíce patrné u spirálovitých galaxií jako je Mléčná dráha nebo právě Andromeda.

Pokud by bylo možné galaktické haló Andromedy pozorovat lidským okem, na noční obloze by zabralo plochu až třikrát větší než je souhvězdí Velkého vozu. Haló naší vlastní galaxie není tak snadné změřit, vzhledem k podobnosti Mléčné dráhy a Andromedy vědci nicméně předpokládají, že jejich haló budou podobná.

Aby se o tomto regionu vědci dozvěděli více, prozkoumali 43 vzdálených kvazarů za Andromedou. Jejich světlo tedy na cestě k nám prošlo vnějšími obálkami sousední galaxie a jeho část byla materiálem v haló absorbována.

Haló Andromedy má k překvapení vědců vrstvenou strukturu s dvěma samostatnými obálkami. Vnitřní obálka dosahuje zhruba do vzdálenosti 0,5 milionu světelných let a je oproti té vnější výrazně víc komplexní a dynamická. Vnější obálka je hladší a teplejší. Tyto rozdíly by mohly podle vědců být způsobené rozdílnou aktivitou supernov v galaxii v různých obdobích. Právě supernovy by mohly být jedním ze zdrojů materiálu pro galaktická haló.



Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Galaxie

Observatoř ALMA objevila pomocí gravitační čočky mladou rotující galaxii v dávném vesmíru

Pozorování mladých galaxií v dávném vesmíru není snadné, jejich slabé světlo je často pod rozlišovací schopností dnešních teleskopů. Astronomové si nicméně mohou vypomoci přírodním úkazem známým jako gravitační čočka, kdy je světlo ze vzdáleného objektu zesíleno gravitací jiného tělesa. Mohli tak prozkoumat vzdálenou mladou galaxii RXCJ0600-z6, u které dokonce rozpoznali její vnitřní strukturu.

V galaktické kupě v souhvězdí Pece bylo objeveno množství kompaktních trpasličích galaxií

Astronomové z University of Groningen v Holandsku a dalších objevili 44 nových kompaktních trpasličích galaxií v galaktické kupě v souhvězdí Pece (Fornax Cluster). Tento druh malých galaxií byl poprvé identifikován teprve před 20 lety a představuje pomyslný most mezi kulovými hvězdokupami a trpasličími galaxiemi. Pro vědce představují unikátní objekty, které jim mohou napovědět o tom, jak se galaxie ve vesmíru vyvíjejí.

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

Event Horizon Telescope změřil magnetické pole supermasivní černé díry v galaxii M87

Event Horizon Telescope (EHT) zveřejnil nový pohled na supermasivní černou díru ve středu galaxie M87. Polarizované světlo z tohoto objektu ukazuje magnetické pole v těsné blízkosti černé díry. Studiem magnetismu v okolí černé díry mohou vědci zjistit nové informace o procesech, které vedou ke vzniku energetických proudů radiace, které se táhnou z jádra galaxie M87 tisíce světelných let daleko.

Astronomům se podařilo najít první supermasivní černou díru, která se pohybuje uvnitř svojí mateřské galaxie

Supermasivní černé díry se nacházejí v jádru galaxií a pohybují se zároveň s nimi (nebo možná galaxie zároveň s černou dírou). V nové studii v magazínu Astrophysical Journal vědci popisují první případ supermasivní černé díry, která se pohybuje uvnitř své mateřské galaxie J0437+2456. Příčina tohoto neobvyklého pohybu zatím není zřejmá, jedno z možných vysvětlení je, že by mohlo jít o následek kolize supermasivních černých děr.

Mapa více než 25 tisíců známých supermasivních černých děr

Mezinárodní tým astronomů publikoval novou mapu s více než 25 tisíci supermasivními černými dírami. Astronomové ke svému studiu vesmíru využili 52 rádiových antén LOFAR umístěných v 9 evropských zemích. Supermasivní černé díry se nacházejí v jádrech většiny zkoumaných galaxií, každá tečka na této mapě tedy pochází z jiné galaxie.

Projekt SDSS mapující okolní vesmír vstupuje do své páté fáze, prozkoumá celou hvězdnou oblohu

Sloan Digital Sky Survey (SDSS) je projekt, jehož cílem je mapovat hvězdy v Mléčné dráze, černé díry a galaxie v lokálním vesmíru. První pozorování začala v roce 2000 a do loňského roku proběhly celkem čtyři fáze. V lednu 2021 začala fáze pátá, která přinese ještě větší počet mapovaných objektů. V loňském roce byla pomocí dat z SDSS sestavena zatím největší a nejdetailnější 3D mapa vesmíru.