Veleobr VY Canis Majoris prochází podobným procesem jako hvězda Betelgeuse před rokem

Masivní hvězda VY Canis Majoris v posledních měsících ztrácí na své zářivosti. Podle snímků z teleskpu Hubble je to způsobeno materiálem, který hvězda odhazuje do svého okolí a který blokuje část jejího světla. Podobným procesem prošla před rokem také menší a bližší hvězda Betelgeuse.

VY Canis Majoris

VY Canis Majoris



Betelgeuse

Betelgeuse je druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Orionu a desátá nejjasnější hvězda na celé noční obloze. Jedná se o červeného veleobra, který je jednou z největších známých hvězd v naší galaxii. 

V této fázi hvězdného života dochází hvězdě palivo pro termojadernou fúzi a mění se její vnitřní procesy. To vše vede nezadržitelně k supernově - jedné z nejzářivějších explozí ve vesmíru.

A vše nasvědčuje tomu, že by právě hvězda Betelgeuse mohla explodovat brzy. Její nestabilita napovídá o blížícím se konci. Kdy to ale přesně přijde, nelze s jistotou předpovědět, k explozi by mohlo dojít klidně dnes, ale také za několik tisíc let. Nikdo totiž ještě nikdy nezkoumal hvězdu před supernovou. Astronomové tedy hvězdu bedlivě pozorují a všímají si sebemenších změn v jejím chování. 

VY Canis Majoris je jedna z nejmasivnějších hvězd v Mléčné dráze, má 20-30 hmotností Slunce. Jedná se o rudého veleobra, tedy hvězdu, které dochází palivo pro termojadernou fúzi a která je velmi nestabilní. Kolem VY Canis Majoris se nachází obří ramena plazmatu, která se táhnou do vzdálenosti až tisíc AU.

Analýzou snímků z teleskopu Hubble se vědcům podařilo určit stáří některých těchto ramen. Zdá se, že tento materiál pozorujeme několik stovek let po jeho oddělení od hvězdy. Hvězda VY Canis Majoris se nicméně nachází přes 3 tisíce světelných let daleko, ke vzniku těchto ramen tedy došlo dávno před třemi tisíci roky. 

Hvězda VY Canis Majoris vznikla jako super-horký, zářivý, modrý veleobr s hmotností 30-40 Sluncí. Po několika milionech let spotřebovala ve svém jádru většinu vodíku pro termojadernou fúzi a začala se zvětšovat. Horní vrstvy postupně chladnou a dávají hvězdě červenou barvu. Postupem času kolem ní vytvoří mlhovinu, zatímco hvězda samotná buďto exploduje v supernově, nebo se přímo zhroutí do černé díry.
Více informací k tématu
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu.

Další zprávy z kategorie
Hvězdy

Objev nového rentgenového pulzaru s 12minutovou periodou

Pomocí rusko-německého vesmírného teleskopu Spektr-RG se vědcům podařilo identifikovat nový pulzar. Dostal označení SRGA J204318.2+443815 a jedná se o neutronovou hvězdu v binárním systému s dlouhou periodou. Hvězda je relativně slabá a vědci ji řadí k nové podtřídě persistentních slabě zářících Be rentgenových binárních systémů (BeXRB).

celý článek

Nový vesmírný teleskop Jamese Webba prozkoumá blízký planetární systém Beta Pictoris

Hned několik vědeckých týmů má v plánu použít vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) pro průzkum blízkého hvězdného systému Beta Pictoris. Jedná se o mladý systém s nejméně dvěma exoplanetami a diskem materiálu, ze kterého by mohly vzniknout další. Výkonný teleskop, který je označován jako nástupce Hubblova teleskopu by měl do vesmíru odletět už letos na podzim.

celý článek

Astronomové u exoplanety poprvé zpozorovali zřetelný disk materiálu, ze kterého může vzniknout exoměsíc

Pomocí observatoře ALMA se vědcům podařilo zpozorovat disk materiálu u jedné z exoplanet obíhajících hvězdu PDS 70 vzdálenou 370 světelných let. Předpokládají, že se jedná o strukturu, ze které vznikne jeden nebo více měsíců. Jedná se o první případ takto zřetelného disku pozorovaného u exoplanety.

celý článek

Na povrchu Slunce bylo potvrzeno doposud teoretické vlnění s dlouhou periodou

Tým solárních fyziků vedený Laurentem Gizonem z Max Planck Institute v Německu v nové studii popisuje objev nových globálních vln na Slunci. Projevují se na povrchu hvězdy jako vířivé pohyby s rychlostí kolem pouhých 5 kilometrů za hodinu. Perioda těchto pohybů je srovnatelná s 27denní rotací Slunce. Pro svůj výzkum vědci použili data za 10 let pozorování solární sondy SDO.

celý článek

Na povrchu neutronových hvězd mohou existovat pohoří, jejich výška však nepřesáhne milimetr

Podle nového výzkumu mohou teoretické nerovnosti na povrchu neutronových hvězd existovat, jejich výška je však zřejmě ještě menší, než se doposud uvažovalo. Silná gravitace takto hmotného objektu totiž nedovolí existenci žádné výrazné nerovnosti na povrchu. Výzkum pod vedením Fabiana Gittinse byl prezentován na National Astronomy Meeting 2021 ve Velké Británii.

celý článek

Kosmické záření hraje klíčovou roli při interakci supernov s okolními oblaky plynů

Světlo, které supernovy emitují do vesmíru, cestuje bez zábran na velkou vzdálenost. Kromě toho však supernovy generují také pomalejší energetické částice, na které působí intenzivní magnetické pole. Tyto částice jsou postupně urychlovány na vyšší rychlosti a stávají se součástí kosmického záření. Podle nového výzkumu právě tato radiace hraje důležitou roli při kontaktu rázových vln supernov s okolními oblaky plynů.

celý článek

Bílý trpaslík svou gravitací deformuje sousední hvězdu, brzy exploduje v supernově

Astronomové zpozorovali v datech z teleskopu TESS vzácný úkaz: hvězdu ve tvaru kapky. Nepravidelný tvar napovídá, že v blízkosti hvězdy se nachází další objekt, který její tvar svou gravitací deformuje. Podle studie v magazínu Nature Astronomy se jedná o bílého trpaslíka, který se nezadržitelně blíží k hmotnosti, při které exploduje v supernově typu Ia.

celý článek