Tým solárních fyziků vedený Laurentem Gizonem z Max Planck Institute v Německu v nové studii popisuje objev nových globálních vln na Slunci. Projevují se na povrchu hvězdy jako vířivé pohyby s rychlostí kolem pouhých 5 kilometrů za hodinu. Perioda těchto pohybů je srovnatelná s 27denní rotací Slunce. Pro svůj výzkum vědci použili data za 10 let pozorování solární sondy SDO.
V 60. letech byly objeveny akustické oscilace naší hvězdy. Miliony různých akustických módů mají periodu kolem 5 minut a vznikají díky turbulencím v blízkosti povrchu hvězdy.
Před více než 40 lety bylo předpovězeno také vlnění s delší periodou, až doteď však nebylo pozorováno. Nově rozpoznané vlny v datech ze sondy SDO nicméně nejsou akustické, jedná se o pohyb materiálu, a to jak na povrchu, tak pod ním. Tento pohyb způsobuje rotace hvězdy, která se liší v různé hloubce a vzdálenosti od pólů.
V datech ze sondy SDO se vědcům podařilo identifikovat desítky takových vln, každou s jinou periodou. Jeden druh těchto vlnění poblíž rovníku byl identifikován už v roce 2018 jako Rossbyho vlny.
10. 5. 2018 Tým vědců z Max Planck Institute for Solar System Research a z University of Göttingen objevil vířivé Rossbyho vlny na Slunci. Tyto vlny se šíří proti směru rotace naší hvězdy a jsou nejintenzivnější na jejím rovníku. O jejich existenci na Slunci vědci spekulovali po desítky let, objevují se totiž v každém rotujícím tělese s tekutinami. Nyní byl jejich výskyt na Slunci definitivně potvrzen, výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Nature Astronomy.
Rossbyho vlny se na Zemi vyskytují v oceánech i atmosféře a ovlivňují počasí na naší planetě. Podobné vlny se objevují i na dalších tělesech sluneční soustavy, například šestiúhelník na severním pólu Saturnu by mohl být také jejich projevem. Jejich existence na hvězdách byla předpovězena před zhruba čtyřiceti lety, ale doposud se je nepodařilo detekovat.
Vše změnila až vesmírná sonda Solar Dynamics Observatory (SDO), která pozoruje Slunce od roku 2010. Právě dlouhá doba pozorování dala vědcům možnost tyto vlny rozpoznat v hloubce až 20 000 kilometrů.
Dostatečný detail snímků ze sondy SDO umožnil vědcům pozorovat pohyby fotosférických granulí na viditelném povrchu Slunce. Jde o buňky, které mají asi 1 500 kilometrů napříč a které vědci použili pro sledování pohybu proudů pod povrchem Slunce, kde se Rossbyho vlny vyskytují.
Více informací