Měření velkých vzdáleností v hlubokém vesmíru bylo založeno na chybném předpokladu

Se stále komplexnějšími moderními technologiemi se nyní vědci a studenti věděckých disciplín stále častěji obrací k základům a zkoumají zda skutečnosti dříve považované za axiomy skutečně jsou platné. Jedním z takových příkladů je rentgenové vyzařování krabí mlhoviny, které bylo vědci považováno za tak stabilní, že podle něj byly kalibrovány vesmírné přístroje. Data získaná z vesmírné observatoře Fermi ale nyní poukazují na poměrně výrazné změny v energetických hodnotách v průběhu pouhých několika let. Druhým příkladem je po dekády používaný princip standartní svíce v astronomii.

Vesmírný teleskop Spitzer

Vesmírný teleskop Spitzer Spitzer byl infračervený vesmírný teleskop vyslaný do vesmíru v roce 2003 NASA. Jeho misí bylo primárně studium exoplanet a hlubokého vesmíru v infračerveném spektru. Teleskop ukončil svou misi v lednu 2020.



V roce 1908 objevila Henrietta Swan Leavitt souvislost mezi světelností a periodou rotace u určité třídy hvězd, když studovala mlhovinu známou jako Magellanova mračna. Tato třída hvězd se nazývá Cepheidy a stala se jakýmsi vesmírným měřítkem. Díky rychlosti rotace, kterou astronomové získali pozorováním hvězdy, mohli poznat jak silně by měla hvězda svítit, potom už nebylo složité vypočítat jak daleko se hvězda od Země nachází.

V příštích dvaceti letech astronom Harlow Shapley použil tuto metodu na první změření velikosti a tvaru Mléčné dráhy. Několik let po něm Edwin Hubble dokázal, že některá světélka na noční obloze nepochází z naší galaxie, a poprvé se objevil důkaz, že Mléčná dráha není jedinou galaxií ve vesmíru.

Nová pozorování z infračerveného vesmírného teleskopu Spitzer teď ale udělala velké trhliny do metody standartních svící. Měřením jedné z hvězd patřící do třídy Cepheid získali vědci první přímý důkaz, že hvězdy této třídy mohou ztrácet na své hmotě a dokonce se mohou smršťovat. To by mohlo ovlivnit výsledek měření jejich vzdáleností od Země, stejně tak by se měnily i vzdálenosti objektů, které jsou podle Cepheid počítány.

"Pomocí měření z teleskopu Spitzer se nám podařilo dokázat, že Cepheidy se postupně zmenšují vlivem intenzity svého záření." Řekl Massimo Marengo, jeden ze spoluautorů studie ze státní univerzity v Iowě. Nový objev nutí k pochybnostem o vzdálenostech v hlubokém vesmíru. Metoda standartních svíček byla hojně používanou a odvíjí se od ní množství měření.

Doufejme, že tento a podobné příklady napomohou k otevřenějšímu vnímání některých vědeckých objevů nejen vědci, ale i širokou veřejností a médii. Jevy, které se na první pohled po domácku vyrobeným teleskopem mohou zdát stabilní, jsou ve skutečnosti často velmi dynamické.
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Chcete vědět o dalším článku?
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích


Další zprávy z kategorie
Vesmír