Na jednání 6. dubna se evropská a ruská strana dohodly na spolupráci při následující evropské misi k rudé planetě. ExoMars v sobě ukrývá hned dvě mise k Marsu, v roce 2016 a 2018, kdy v první části by měla k Marsu doletět orbitální sonda Trace Gas Orbiter a malý přistávací modul, a ve fázi druhé hlavní část mise, evropské robotické vozítko.
Mise ExoMars prošla kvůli financování nespočetnými změnami, ať už organizačními nebo technologickými. Z původně plánované startu v roce 2011 sešlo a byl přesunut nejdříve na rok 2016. Později sešlo z plánované americké spolupráce a Evropa se obrátila na Rusko, které se loni neúspěšně pokusilo o průzkum Marsu s vesmírnou sondou Fobos-Grunt.
Aktuálně je projekt ve fázi domlouvání závazků jednotlivých stran. Do konce roku má vzniknout dohoda, kterou obě strany podepíší, a zdá se, že je zde i snaha dodržet původní termín startu první části mise v roce 2016.
Mise ExoMars jak byla plánovaná ve spolupráci s NASA
1. 6. 2011 Evropská mise na Mars nese označení ExoMars (Exobiology on Mars) a jde o projekt nekonečných změn a odkladů. Původně měla vesmírná sonda odletět k Marsu už letos, kvůli finančním problémům evropských států, zejména Itálie, však byla několikrát odložena a nakonec změnila výrazně i podobu. Poslední změna byla schválena 26. května příslušnými evropskými orgány na jednání v Utrechtu. Od června tak budou moci pokračovat práce na vývoji částí vesmírných sond, které ustaly do doby schválení změn mise ExoMars.
Podle plánů z roku 2005 měla na Marsu přistát první evropská robotická sonda společně se statickou meteorologickou stanicí. V roce 2009 ale po několika odloženích ESA podepsala dohodu s NASA o společné misi na Mars. Místo původně uvažované rakety sojuz měly být použity rakety Atlas V a evropský rover se musel zmenšit. Později ten samý rok agentury ohlásily revizi mise, se dvěma starty v letech 2016 a 2018.
Podle tohoto návrhu se na Mars nejprve vydá orbitální sonda ExoMars Trace Gas Orbiter, jejíž součástí bude malý přistávací meteorologický modul. Při otevření okna pro cestu na Mars o dva roky později plánovaly evropská a americká agentura vyslat každá svůj robotický rover, letos na jaře ale přišla poslední změna, když NASA oznámila, že kvůli omezenému rozpočtu není schopna dostát závazku vyslat vlastní rover a navrhla jeden společný.
Tento plán byl v květnu schválen a mise je opět na cestě ke startu. Pokud nebude během následujících pěti let mise opět změněna odletí k Marsu první várka vědeckých přístrojů.
Trace Gas Mission (TGM), 2016
Orbitální sonda Trace Gas Orbiter se zaměří například na hledání zdrojů metanu v atmosféře Marsu, jehož přítomnost podle NASA může být důsledkem existence živých organismů nebo geologické aktivity. Data nasbíraná sondou také pomohou při výběru přistávacího místa pro druhou část mise dva roky poté.
ExoMars Static lander, 2016
Původně se jednalo o nepohyblivou stanici na povrchu Marsu s 11 vědeckými přístroji, změny v programu mise ale na této sondě zanechaly výrazné změny. ESA totiž v roce 2016 plánuje demonstrovat novou technologii pro přistání na rudé planetě a náklad k přistání výrazně omezila. Sonda přistane se nejprve zbrzdí pomocí padáků a na povrch dopadne pomocí airbagů. Její životnost je plánovaná na krátkých osm solů (dní na Marsu) dokud jí nedojdou baterie.
ExoMars rover, 2018
Hlavní část celé mise je vysoce autonomní robotický rover vážící 295 kilogramů. Je větší než jeho předchůdci z NASA Spirit a Opportunity, ale zase menší než téměř tunová sonda Curiosity, která se chystá na Mars letos v listopadu.
Více informací