Lidstvo udělalo podle NASA první krok ven ze sluneční soustavy - Voyager je v mezihvězdném prostoru

Vesmírná sonda Voyager 1 se stala prvním lidmi vytvořeným objektem, který opustil sluneční soustavu a vydal se na cestu mezihvězdným prostorem. Voyager odstartoval ze Země před 36 lety a za tuto dobu doletěl do vzdálenosti 18,7 miliard kilometrů. Analýza nových dat, na jejichž základě bylo určeno, že sonda vystoupila z heliosféry, se objevila ve čtvrtečním čísle magazínu Science. Přestože je Voyager nejvzdálenější objekt, nachází se zhruba 17 světelných hodin od Země, k nejbližší hvězdě je to ale 4,2 světelných let.

Heliosféra

Heliosféra oblast vlivu Slunce. Každá hvězda, podobně jako Slunce, má kolem sebe oblast, kde její gravitační síla je silnější než gravitace z okolních hvězd. Heliosféra je obklopena vrstvou heliosheath, která tvoří slupku celého systému dělící heliosféru od vlivu vnějších sil. V těchto místech, kde sluneční větry zpomalují na podzvukovou rychlost, se aktuální nachází sondy Voyager.



Doposud se názory na polohu sondy Voyager 1 lišily, podle některých sonda opustila sluneční soustavu už dávno, podle jiných byla doposud stále uvnitř bubliny obklopující Slunce. NASA, která v roce 1977 dvě sondy Voyager na tuto dlouhou cestu vypustila, doposud odolávala a stála si za tím, že se nejvzdálenější velvyslanec lidstva stále nachází uvnitř heliosféry. Teprve nová data z dubna letošního roku vedla k novým informacím, které už nasvědčují, že sonda nějaký čas pobývá v mezihvězdném prostoru. Výraznou pomoc dodalo Slunce, které je hlavním aktérem sluneční soustavy a které také určuje její hranice. Sluneční erupce z března 2012 totiž vyvrhla tok nabitých částic, které po 13 měsících na okraji sluneční soustavy pomohly rozlousknout tuto hádanku. Sonda Voyager má ale po své dlouhé cestě už jen velmi málo energie a ne všechny přístroje fungují na 100 %. A právě plazmový detektor, který by mohl změřit prostředí sondy a zjistit množství nabitých částic, není funkční, tým vědců tak musel k měření přistoupit jinak. Jakmile částice ze sluneční erupce dorazily v dubnu tohoto roku na okraj sluneční soustavy, sonda zachytila měřitelné vibrace plazmy ve svém okolí. 9 dubna tyto vibrace zachytil plasma wave instrument a to pomohlo vědcům určit hustotu částic v okolí sondy. Ty jsou 40x nahustěnější než v poslední vnější slupce sluneční soustavy a odpovídají tomu, co vědci očekávali v mezihvězdném prostoru. Vědci potom zpětně analyzovali starší data a zjistili, že podobné, slabší oscilace se objevily už v listopadu 2012. Na základě těchto zjištění vědci určili, že Voyager ve skutečnosti opustil sluneční soustavu už mnohem dříve, v srpnu 2012. Mohlo by se zdát podivné, že mezihvězdný prostor má větší hustotu nabitých částic než vnitřek sluneční soustavy, vědci však srovnávají hustotu ve vnějších vrstvách sluneční soustavy, kde hustota výrazně klesá. Hranice mezi sluneční soustavou a mezihvězdným prostorem je určena převahou částic pocházejících ze Slunce nebo z mezihvězdného prostoru. Na hranici sluneční soustavy dochází k jejich střetávání a nahuštění. Kontinuální proud částic z naší hvězdy tak brání těm, které pochází z galaktického prostoru.
Co bude následovat?
Primárním cílem sond Voyager byly gigantické planety ve vnější části sluneční soustavy. Obě sondy navštívily Jupiter a Saturn, sonda Voyager 2 navíc proletěla kolem Neptunu a Uranu. Dosažení mezihvězdného prostoru je dalším z cílů obou sond a jeho zkoumání nyní bude následovat. Sonda Voyager 1 bude zkoumat exotické částice za hranicemi sluneční soustavy a nadále posílat data zpátky na Zemi. Energie z rozpadajícího plutonia by měla oběma sondám vydržet nejméně do roku 2020.
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Chcete vědět o dalším článku?
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích


Další zprávy z kategorie
Voyager