Drobné odchylky v reliktním záření ukazují na obří strukturu kosmických vláken

14. 04. 2018

Raný vesmír Temná hmota Galaxie

Vědcům z Berkeleyho laboratoře v USA se podařilo dekódovat drobné odchylky v mikrovlnném kosmickém záření a zmapovat tak obří strukturu vláken, ukrytých před našimi zraky. Jedná se o vlákna tvořená hlavně temnou hmotou tvořící rozsáhlou pavučinu prostupující celým vesmírem, v jejich spojnicích jsou většinou usazeny masivní galaktické kupy. Výsledky výzkumu byly publikovány v magazínu Journal Astronomy 9. dubna.

Kosmická pavučina

Na animaci jsou znázorněna kosmická vlákna, která společně tvoří rozlehlou pavučinu rozprostírající se napříč celým vesmírem.

Image credit: Yen-Chi Chen and Shirley Ho

Kosmická vlákna jsou tvořena temnou hmotou a v místech, kde se nachází, dochází k seskupování hmoty běžné (viditelné), tedy galaxií a objektů, které se z galaxií skládají (galaktické kupy). Délka jednotlivých vláken dosahuje až stovek milionů světelných let a jsou vzájemně propojená. Právě v místech, kde se protínají, pak leží ty nejmasivnější galaktické kupy, což je pravděpodobně dáno gravitační silou, kterou temná hmota na běžnou hmotu ve vesmíru působí.

Vědci z Berkleyho laboratoře pro svou analýzu použili data ze zkoumání mikrovlnného kosmického záření, což je pozůstatek po velkém třesku a svým způsobem nejstarší pozorovaná energie ve vesmíru (reliktní záření). Nad těmito daty spustili algoritmy s prvky umělé inteligence, které dokáží rozeznat vzory seskupování, a hledali příčinu, která v tomto záření vyvolává drobné odchylky od průměru.

Pomocí komplexních algoritmů pak vědci vyhledávali vzory, způsobené gravitací, které působí podobně jako gravitační čočky na světlo, které vychází z prostoru za nimi. Takto ovlivněné signály potom analyzovali a sestavili z nich mapu kosmických vláken, která prostupuje vesmírem.


Na animaci jsou znázorněna kosmická vlákna v čase od doby, kdy byl vesmír starý 12,3 miliard let až po 7,4 miliard (tedy animace jde zpátky v čase). Modrou barvou jsou vlákna, u kterých si jsou vědci relativně jistí, červenou barvou potom ta, u kterých je míra jistoty nižší.