Měsíc Ganymede generuje masivní magnetické vlny

Data ze sondy Galileo naznačují, že magnetické pole měsíce Ganymede generuje silné magnetické vlny, které urychlují částice na vysoké rychlosti. Magnetické pole největšího měsíce ve sluneční soustavě interaguje s magnetickým polem Jupiteru a vytváří tak vlny až milionkrát silnější než je běžné v okolí této planety. Analýza dat z let 1995-2003 byla nedávno publikována v magazínu Nature Communications.

Ganymede, polární záře

Ganymede, polární záře Ilustrace NASA, která ukazuje severní i jižní polární záři měsíce Ganymede.



Magnetické pole planety Jupiter je doslova masivní. Je 20 tisíckrát silnější než to, které generuje Země. V tomto prostředí se nachází měsíc Ganymede, který sám generuje vlastní magnetické pole a jejich interakce vytváří silné magnetické vlny, které zachytila sonda Galileo. Výsledkem jsou vlny srovnatelné s vlnou tsunami oproti běžným vlnám na moři.
Více informací k tématu
    Líbil se Vám tento článek?

    Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

    Chcete vědět o dalším článku?

    Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


    Líbil se Vám tento článek?

    Podpořte tento web sdílením našeho obsahu.

    Další zprávy z kategorie Ganymede

    Podívejte se na nové detailní snímky povrchu Ganymede, které v pondělí pořídila sonda Juno

    Vesmírná sonda Juno v pondělí navštívila měsíc Ganymede u planety Jupiter. Jedná se první návštěvu po více než 20 letech od posledního přiblížení sondy Galileo. Sonda Juno proletěla ve vzdálenosti zhruba 1 000 kilometrů od povrchu měsíce a pořídila detailní snímky jeho povrchu. Zároveň také prozkoumala jeho magnetické pole. Výsledky z tohoto průletu mají potenciál výrazně posunout naše poznání Ganymede a zřejmě tak ovlivní budoucí mise k Jupiteru.

    Sonda Juno zmapovala výskyt ledu na severní polokouli obřího měsíce Ganymede

    Při svém zkoumání planety Jupiter se orbitální sonda Juno koncem roku 2019 přiblížila na 100 tisíc kilometrů od největšího měsíce planety Ganymede. To byla pro vědce unikátní příležitost prozkoumat pomocí instrumentu JIRAM jeho severní polokouli. Výsledkem je mapa distribuce vodního ledu na povrchu Ganymede.

    Sonda Juno zachytila rádiový signál od největšího z měsíců planety Jupiter

    Orbitální sonda Juno, která obíhá Jupiter, detekovala rádiový signál přicházející od největšího měsíce planety. Detekce se podařila v momentě, kdy se sonda nacházela nad severním pólem planety, kde proletěla siločarami magnetického pole, které Jupiter a Ganymede propojují.

    NASA prodloužila misi Juno u planety Jupiter a InSight na Marsu

    Panel odborníků NASA po zvážení potenciálních dalších vědeckých přínosů misí Juno a InSight doporučil jejich prodloužení. Obě sondy jsou zatím v pořádku a funkční, i když už se blíží ke konci plánovaného trvání jejich misí, případně jej už překročily.

    Tým vědců pracujících se sondou Juno plánuje detailní pozorování Europy a dalších měsíců planety Jupiter

    Vesmírná sonda Juno se za své více než 4 roky vědeckých operací soustředila téměř výhradně na planetu Jupiter. To by se mohlo změnit s její případnou prodlouženou misí. Kontinuálně se měnící oběžná dráha by mohla sondu v příštích letech zavést do těsné blízkosti měsíců planety, které jsou dlouhodobě ve středu zájmu vědců.

    Měsíce planety Jupiter se zahřívají a kromě samotné planety za to může také jejich vzájemná interakce

    Měsíce planety Jupiter jsou teplejší, než odpovídá jejich vzdálenosti od Slunce. Tento efekt byl doposud připisován masivní planetě, jejíž gravitace na měsíce působí. Podle nové studie však svůj podíl na zahřívání mají i měsíce samotné. Platí to zejména pro měsíce Io, Europa, Ganymede a Kalisto, které jsou ze 79 známých měsíců Jupitera největší.

    Protáhlé útvary na měsíci Ganymede by mohly být součástí největšího kráteru ve sluneční soustavě

    Povrch největšího měsíce planety Jupiter je pokrytý různými geologickými útvary. Mezi nimi jsou údolí a tektonické zlomy, které by mohly být součástí větší struktury: obřího impaktního kráteru. Snímky z vesmírných sond Voyager a Galileo ukazují, že mnohé z těchto protáhlých útvarů tvoří kruh rozkládající se napříč celým měsícem. Pokud se skutečně jedná o kráter, šlo by o největší takovou strukturu v celé sluneční soustavě.