Astronomům se poprvé podařilo zmapovat výskyt vodíku ve vesmíru pomocí detekce fluorovodíku

Molekulární vodík tvoří 99 % chladných plynů v galaxiích. Znalost jeho polohy vědcům ukazuje regiony, kde se rodí největší množství hvězd, případně, kde je tento potenciál nejvyšší. Jenže chladný vodík není snadné detekovat. Nizozemským astronomům z University of Groningen a Institute for Space Research se nyní podařilo tento problém obejít - vytvořili první mapu rozložení molekul fluorovodíku, podle kterých lze sledovat běžný vodík nepřímo.



Fluorovodík (HF) je jedovatý plyn, který leptá sklo. Ve vesmíru však může pomoci s detekcí molekulárního vodíku tam, kde je složité použití jiných přístupů. Fluorovodík vzniká v reakci H2 + F = HF + H, ke svému vzniku tedy molekulární vodík potřebuje.

Tento nový přístup dává vědcům nový nástroj pro pozorování vzdálených oblastí vesmíru. Nizozemští vědci jej nyní vyzkoušeli v oblasti Orionova pásu, kde je díky ionizovanému uhlíku složitá běžnější detekce vodíku prostřednictvím oxidu uhelnatého. V datech z teleskopu Herschel objevili silnou detekci právě molekul HF, které indikují přítomnost velkého množství molekulárního vodíku. 
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Další zprávy z kategorie Vesmír

Teleskop Hubble objevil dva páry kvazarů v dávném vesmíru, zřejmě pochází z kolidujících galaxií

Astronomové našli s pomocí vesmírného teleskopu Hubble dvě dvojice vzájemně blízkých kvazarů. Domnívají se, že tyto aktivní supermasivní černé díry pochází z galaxií, které pozorují v procesu jejich sloučení. Drtivá většina doposud pozorovaných kvazarů byla osamocená, podle odhadů se dvojité kvazary vyskytují pouze v jednom z tisíce případů.

V chladných hlubinách vesmíru byly nalezeny komplexní uhlovodíkové molekuly

Část uhlíku ve vesmíru se podle předpokladů vyskytuje ve formě polycyklických aromatických uhlovodíků. Už od 80. let vědci pozorovali známky těchto molekul ve vzdáleném vesmíru, ale teprve nyní se jim podařilo najít jasný důkaz. Našli je v regionu označovaném jako molekulární mračno Taurus (Taurus Molecular Cloud, TMC-1). Výsledky svého výzkumu publikoval vědecký tým vedený Brettem McGuirem z MIT.

Nezvyklé gravitační vlny GW190521 mohly vzniknout kolizí s primordiální černou dírou

Detekce gravitačních vln GW190521 láme vědcům hlavy. Tento signál indikující dočasné narušení časoprostoru totiž zřejmě pochází z kolize černých děr nezvyklé velikosti - střední. Takové objekty doposud nebyly pozorovány a nebylo ani zřejmé, zda skutečně existují. Podle nové studie mohla jedna z černých děr této kolize pocházet z počátků vesmíru.

Objev nejvzdálenějšího kvazaru: má obří supermasivní černou díru s větry dosahujícími až 20 % rychlosti světla

Astronomové objevili nový kvazar s rudým posuvem 7,6 - to značí, že se jedná o nejvzdálenější (a nejstarší) takový známý objekt. V jádru tohoto kvazaru navíc dřímá obří supermasivní černá díra, takto velkou vědci v takto raném vesmíru nepředpokládali.

Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku

Prostřednictvím sítě International Pulsar Timing Array (IPTA) vědci z celého světa pátrají po gravitačních vlnách, které jsou ozvěnou velkého třesku. Podle teorie by takové gravitační vlny měly vytvářet šum na pozadí, který prostupuje celým vesmírem.

Stáří vesmíru vypočítané z dat z teleskopu ACT vychází stejně jako z dat ze sondy Planck

Astronomové pomocí teleskopu v ACT (Atacama Cosmology Telescope) v poušti Atacama prozkoumali nejstarší pozorovatelné světlo ve vesmíru - reliktní záření. Z nových dat určili stáří vesmíru, které jim vyšlo na 13,77 miliard let. Tato hodnota je v souladu s výpočtem založeným na datech z vesmírné sondy Planck, která zkoumala stejné světlo z oběžné dráhy.

Nejdelší mezigalaktické vlákno se táhne 50 milionů světelných let

V prostoru mezi galaxiemi se mohou nacházet vlákna tvořená plyny, která se táhnou miliony světelných let. Vědcům z University of Bonn se nyní podařilo objevit zatím nejdelší z těchto vláken - má nejméně 50 milionů světelných let na délku (Mléčná dráha má kolem 100 tisíc světelných let v průměru). Výsledky nového výzkumu byly publikovány v magazínu Astronomy and Astrophysics.