V červenci 2015 proletěla vesmírná sonda New Horizons kolem trpasličí planety Pluto, a jako první se přiblížila tomuto vzdálenému objektu. Během průletu bylo pořízeno množství různých měření a snímků, ze kterých vědci postupně dělali přesnější obrázek o dynamice tohoto ledového světa a o tom, jaký byl jeho vývoj v minulosti. Co tedy dnes vlastně o trpasličí planetě Pluto víme?
Geologická aktivita
Na rozdíl od Měsíce, jehož povrch je pokrytý krátery všech velikostí, je povrch Pluta téměř bez kráterů. A navíc plný rozmanitých barev a geologických útvarů. Neustále se přetvářející povrch Pluta je pro vědce velkým překvapením, ze kterého usuzují, že na Plutu existuje intenzivní kryovulkanismus, který podobně jako sopky na Zemi přetváří a recykluje horniny obklopující jádro. Nitro Pluta by mělo být tvořené skalnatým jádrem obklopené slupkou vodního ledu, který by podle odhadů mohl tvořit až 30 % hornin. Za určitých podmínek by tento led mohl být na některých místech rozpuštěný a tvořit podpovrchový oceán. Zároveň vědce překvapila velmi různorodá distribuce různých typů hornin. Na Plutu se nacházejí oblasti bohaté na dusíkaté sloučeniny, metanové nebo vodní ledy. Variace, které lze vidět na fotografiích povrchu Pluta lze je těžko najít jinde ve sluneční soustavě. Oblast tvaru srdce známá jako Sputnik Planum je obří dusíkový ledovec, který je největší v celé sluneční soustavě.Atmosféra
Sonda New Horizons potvrdila existenci velmi řídké atmosféry Pluta. Měření sondy ukázala, že horní vrstvy atmosféry jsou nezvykle chladné, s čímž si vědci zatím neví příliš rady. Nejčastějšími prvky v plynovém obalu kolem Pluta jsou dusík, metan a oxid uhelnatý, což odpovídá také složení povrchu. Molekuly plynů byly detekovány až do výšky 1600 kilometrů, atmosféra Pluta však nemá žádné ostré ohraničení a s výškou pozvolna řídne. Vědci si však stále nejsou jisti, zda je atmosféra Pluta trvalá, nebo se objevuje pouze, když se Pluto na své oběžné dráze přiblíží Slunci.Měsíce
Kromě pětice známých měsíců Pluta nebyly objeveny žádné nové. Složení jejich povrchu napovídá, že nejde o objekty zachycené gravitací z Kuiperova pásu, ale spíš o objekty, které vznikly ze stejné hmoty jako Pluto, tedy v kataklyzmatické kolizi, podobně jako Země a Měsíc. Tuto teorii podporuje také fakt, že podle analýzy kráterů na povrchu měsíců jsou všechny stejně staré.Průlet kolem Pluta
Další průzkum
A co bude dál? Bohužel, žádná mise naplánovaná k bývalé deváté planetě neexistuje. Větší detaily tedy jen tak neuvidíme. Na co se ale můžeme těšit je vypuštění nových teleskopů, zejména Jamese Webba, které budou schopny pozorovat vývoj na planetách a dalších tělesech sluneční soustavy. Pravděpodobně tak budeme moci pozorovat vývoj atmosféry nebo změny na povrchu Pluta i na dálku.