Stáří vesmíru vypočítané z dat z teleskopu ACT vychází stejně jako z dat ze sondy Planck
Astronomové pomocí teleskopu v ACT (Atacama Cosmology Telescope) v poušti Atacama prozkoumali nejstarší pozorovatelné světlo ve vesmíru - reliktní záření. Z nových dat určili stáří vesmíru, které jim vyšlo na 13,77 miliard let. Tato hodnota je v souladu s výpočtem založeným na datech z vesmírné sondy Planck, která zkoumala stejné světlo z oběžné dráhy.
CMB, z vesmírné sondy WMAP Obrázek reliktního záření (cosmic microwave background, CMB) reprezentující 9 let pozorování vesmírné sondy WMAP.
Nový výpočet stáří vesmíru potvrzuje předchozí výpočty jinými metodami, zejména prostřednictvím Standardního modelu, který popisuje chování vesmíru na základě našeho aktuálního poznání. Stáří vesmíru nicméně vychází o několik set milionů let méně v případě výpočtu z pohybu galaxií a jiných vzdálených objektů. Obdobně vychází rozdílně také rychlost rozpínání vesmíru vypočítaná z reliktního záření a z pozorování okolního vesmíru. Tato rychlost je dána tzv. hubblovou konstantou H0, která do výpočtu stáří vesmíru vstupuje jako jeden z parametrů. Vědci proto hledají další možné způsoby, jak potvrdit jeden, či druhý způsob výpočtu rozpínání vesmíru a tedy i jeho stáří. Různé hodnoty vychází sice s různou odchylkou, nicméně zdá se, že dvě hlavní metody mají výsledky dost přesné na to, aby bylo zřejmé, že nám něco chybí.
Rozpínání vesmíru
Rozpínání vesmíru se měří prostřednictvím hubblovy konstanty H0 (Hubblův-Lemaîterův zákon), která udává o kolik kilometrů se za sekundu rozšíří prostor jednoho megaparseku (3,26 milionů světelných let). Způsobů k vypočítání této hodnoty je několik, v blízkém vesmíru například astronomové pozorují konkrétní hvězdy (cefeidy) nebo supernovy, u kterých pomocí rudého posuvu pozorují, jak rychle se od nás vzdalují. Ve vzdáleném vesmíru zkoumají reliktní záření (CMB). Novým způsobem je potom zkoumání rozpínání vesmíru pomocí gravitačních vln.
| Rok | Metoda | Výsledek km/s/Mpc |
|---|---|---|
| 1929 | Edwin Hubble potvrdil, že se vesmír rozpíná. Konstantu rozpínání tehdy určil na 500 km/s na megaparsek, takto vysoká byla kvůli různým nepřesnostem při měření. | 500 |
| 1950´s | Zpřesnění hubblovy konstanty. | 70 |
| 1990´s | Potvrzení zrychlující se expanze vesmíru, temná energie se stává nejpřijímanějším vysvětlením tohoto zrychlování. | |
| 2001-2010 | Americká vesmírná sonda WMAP změřila hubblovu konstantu pozorováním reliktního záření po velkém třesku. | 68-70 |
| 2009-2013 | Evropská vesmírná sonda Planck naměřila ještě nižší hodnoty hubblovy konstanty podobnou metodou jako WMAP. | 67-68 |
| 2016 | Měření rychlosti vzdalování supernov typu Ia od Země. | 72-75 |
| 2017 | Na prvních několika detekovaných gravitačních vlnách bylo ověřeno, že lze rozpínání vesmíru odvodit také tímto způsobem, hodnoty jsou však zatím velmi nepřesné (62-82 km/s na megaparsek) a vyžadují více detekcí gravitačních vln. | 62-82 |
| 2018 | Hodnoty odvozené z pozorování cefeid potvrzují nesouvislost mezi měřeními mikrovlnného záření a pozorování hvězd a supernov. | |
| 2019 | Pozorování světla vzdálených kvazarů, jejichž světlo bylo rozděleno gravitační čočkou. | 72,5 |
| 2019 | Zpřesnění měření pomocí pozorování cepheid Hubblovým teleskopem. | 74,03 |
| 2019 | Na základě detekovaných gravitačních vln z kolize neutronových hvězd a následného elektromagnetického záření přišli vědci s novou hodnotou hubblovy konstanty. | 70.3 |
| 2019 | Měření pomocí pozorování červených obrů Hubblovým teleskopem. | 69.8 |
| 2019 | Gama záření a rozptýlené extragalaktické světelné pozadí | 67,4 |
| 2020 | Porovnání gravitačních vln a elektromagnetického záření z kolizí neutronových hvězd | 66,2 |
Více informací k tématu
Další zprávy z kategorie Vesmír
Observatoř velikosti celé galaxie ukazuje astronomům náznaky gravitačních vln vzniklých při velkém třesku
Prostřednictvím sítě International Pulsar Timing Array (IPTA) vědci z celého světa pátrají po gravitačních vlnách, které jsou ozvěnou velkého třesku. Podle teorie by takové gravitační vlny měly vytvářet šum na pozadí, který prostupuje celým vesmírem.
celý článekNejdelší mezigalaktické vlákno se táhne 50 milionů světelných let
V prostoru mezi galaxiemi se mohou nacházet vlákna tvořená plyny, která se táhnou miliony světelných let. Vědcům z University of Bonn se nyní podařilo objevit zatím nejdelší z těchto vláken - má nejméně 50 milionů světelných let na délku (Mléčná dráha má kolem 100 tisíc světelných let v průměru). Výsledky nového výzkumu byly publikovány v magazínu Astronomy and Astrophysics.
celý článekNová metoda měří rozpínání vesmíru pomocí gama záření z hlubokého vesmíru
Vědci z Clemson University přišli s novou metodou měření rozpínání vesmíru: porovnali útlum gama záření způsobený rozptýleným extragalaktickým světelným pozadím. Výsledkem je hodnota hubblovy konstanty 67,4 km/s/MPc, což je srovnatelné s hodnotami získanými pozorováním reliktního záření po velkém třesku. Přesná hodnota hubblovy konstanty zatím není známá, různými metodami totiž vychází jinak a vědci si tento nesoulad zatím nedokáží vysvětlit.
celý článekAstronomům se poprvé podařilo zmapovat výskyt vodíku ve vesmíru pomocí detekce fluorovodíku
Molekulární vodík tvoří 99 % chladných plynů v galaxiích. Znalost jeho polohy vědcům ukazuje regiony, kde se rodí největší množství hvězd, případně, kde je tento potenciál nejvyšší. Jenže chladný vodík není snadné detekovat. Nizozemským astronomům z University of Groningen a Institute for Space Research se nyní podařilo tento problém obejít - vytvořili první mapu rozložení molekul fluorovodíku, podle kterých lze sledovat běžný vodík nepřímo.
celý článekJak rychle se rozpíná vesmír? Vědci přišli s novým přístupem pro měření hubblovy konstanty
Vesmír není statický, neustále se rozpíná, a to stále se zrychlujícím tempem. Zatím však není zcela zřejmé, jak rychlé toto rozpínání vesmíru je. Vědci přišli hned s několika způsoby jak to změřit, vždy jim ale vyjde trošku jiná hodnota. Nově nyní vědci z University of California, Los Angeles přišli s měřením pomocí studia světla ze vzdálených galaxií deformovaného na cestě k nám gravitací jiné galaxie.
celý článekMléčná dráha je součástí nově objevené nadkupy galaxií pojmenované Laniakea
Každý už dnes ví, že Země obíhá Slunce, a to je součástí galaxie, které říkáme Mléčná dráha. Kam ale patří naše domovská galaxie? Patří do skupiny asi třicítky galaxií nazvané Místní skupina galaxií (Local Group), která společně putuje mezigalaktickým prostorem díky vzájemné gravitaci. Díky novým měřením nejen pozice ale také pohybu galaxií v našem okolí se vědcům podařilo identifikovat doposud neznámou skupinu galaxií, která se společně s naší Místní skupinou pohybuje stejným směrem. Jméno této nadkupy galaxií je Laniakea.
celý článekDlouhodobé mapování vesmíru Sloan Digital Sky Survey vstupuje do další fáze
V červenci začala čtvrtá fáze programu Sloan Digital Sky Survey (SDSS), která má za cíl zmapovat hvězdy a galaxie ve vesmíru do jedné obří databáze. Čtvrtá fáze rozšiřuje záběr na oblasti, které dříve nebyly součástí zkoumání v rámci tohoto mapování. Díky rozsáhlejší databázi budou moci vědci po celém světě volně využívat mapu s pozicemi známých hvězdných objektů. Jen za posledních 14 bylo díky SSDS učiněno několik objevů a posunuto vědění o vesmíru o dobrý kus dopředu.
celý článek