V datech ze sondy Voyager 1 se ukrývaly informace o hustotě mezihvězdného prostoru

Vesmírná sonda Voyager 1 opustila v roce 2012 jako první heliosféru, tedy ochrannou slupku obklopující sluneční soustavu. Od té doby se nachází v prostoru, ve kterém vnější vlivy převládají nad vlivem Slunce. Zkoumá tak vlastně okraj mezihvězdného prostoru, ze kterého posílá cenné informace zpátky na Zemi. Vědci nyní přišli na nový způsob jak kontinuálně měřit hustotu tohoto prostoru.

Heliosféra, okraj

Heliosféra, okraj Pozice vesmírných sond Voyager 1 a 2 v roce 2019.



Mezihvězdný prostor

Mezihvězdný prostor není prázdný, jak by se mohlo zdát - je vyplněný radiací, subatomárními částicemi i molekulami. Sonda Voyager 1 v něm dokáže svými přístroji zaznamenat vlny způsobené různými vlivy. Nejsilnější z nich je Slunce, které se nachází nejblíž, astronomové ale očekávají, že postupně začnou převládat vlivy od dalších hvězd, supernov i pohybu samotné galaxie.

Vibrace a hustota

Tyto vlny mimo jiné vypovídají o hustotě prostředí, ve kterém se sonda zrovna nachází. Procházející vlna způsobuje vibraci elektronů, což dokáže zachytit instrument Plasma Wave Subsystem na palubě sondy. Podle frekvence potom mohou vědci určit, zda se sonda nacházela v hustějším, nebo řidším prostředí. Tyto nárazové vibrace sonda zachytila poprvé v roce 2012 a další šest měsíců poté. Dodnes se podobné vlny objevují zhruba jednou do roka. Vědci tak sice mohli odhadnout hustotu prostoru, ale tyto informace byly vždy jen v omezeném množství.

Nový objev

V nové studii publikované týmem vedeným Stellou Ockerovou vědci popsali nový způsob detekce hustoty prostředí, kterým sonda Voyager aktuálně prolétá. V datech ze sondy našli slabý ale konzistentní signál, který se objevil v roce 2017. Tento signál v průběhu času mění svou frekvenci, což je podle autorů studie závislé právě na hustotě prostředí. Výraznější výkyvy v tomto signálu totiž korespondují s dříve identifikovanými nárazovými vlnami z první metody. Nový signál označovaný jako plasma wave emission se navíc podobá jinému, který se objevuje v horní atmosféře Země a podle kterého vědci určují hustotu elektronů. Nový způsob nyní dává vědcům možnost zkoumat hustotu prostředí, kterým prolétává sonda Voyager 1 (a také Voyager 2) kontinuálně. Díky tomu lépe poznáme charakter mezihvězdného prostoru kolem nás.
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Líbil se Vám tento článek?
Podpořte tento web sdílením našeho obsahu
Chcete vědět o dalším článku?
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích


Další zprávy z kategorie
Voyager