V datech ze sondy Voyager 1 se ukrývaly informace o hustotě mezihvězdného prostoru

Vesmírná sonda Voyager 1 opustila v roce 2012 jako první heliosféru, tedy ochrannou slupku obklopující sluneční soustavu. Od té doby se nachází v prostoru, ve kterém vnější vlivy převládají nad vlivem Slunce. Zkoumá tak vlastně okraj mezihvězdného prostoru, ze kterého posílá cenné informace zpátky na Zemi. Vědci nyní přišli na nový způsob jak kontinuálně měřit hustotu tohoto prostoru.

Heliosféra, okraj

Heliosféra, okraj Pozice vesmírných sond Voyager 1 a 2 v roce 2019.



Mezihvězdný prostor

Mezihvězdný prostor není prázdný, jak by se mohlo zdát - je vyplněný radiací, subatomárními částicemi i molekulami. Sonda Voyager 1 v něm dokáže svými přístroji zaznamenat vlny způsobené různými vlivy. Nejsilnější z nich je Slunce, které se nachází nejblíž, astronomové ale očekávají, že postupně začnou převládat vlivy od dalších hvězd, supernov i pohybu samotné galaxie.

Vibrace a hustota

Tyto vlny mimo jiné vypovídají o hustotě prostředí, ve kterém se sonda zrovna nachází. Procházející vlna způsobuje vibraci elektronů, což dokáže zachytit instrument Plasma Wave Subsystem na palubě sondy. Podle frekvence potom mohou vědci určit, zda se sonda nacházela v hustějším, nebo řidším prostředí. Tyto nárazové vibrace sonda zachytila poprvé v roce 2012 a další šest měsíců poté. Dodnes se podobné vlny objevují zhruba jednou do roka. Vědci tak sice mohli odhadnout hustotu prostoru, ale tyto informace byly vždy jen v omezeném množství.

Nový objev

V nové studii publikované týmem vedeným Stellou Ockerovou vědci popsali nový způsob detekce hustoty prostředí, kterým sonda Voyager aktuálně prolétá. V datech ze sondy našli slabý ale konzistentní signál, který se objevil v roce 2017. Tento signál v průběhu času mění svou frekvenci, což je podle autorů studie závislé právě na hustotě prostředí. Výraznější výkyvy v tomto signálu totiž korespondují s dříve identifikovanými nárazovými vlnami z první metody. Nový signál označovaný jako plasma wave emission se navíc podobá jinému, který se objevuje v horní atmosféře Země a podle kterého vědci určují hustotu elektronů. Nový způsob nyní dává vědcům možnost zkoumat hustotu prostředí, kterým prolétává sonda Voyager 1 (a také Voyager 2) kontinuálně. Díky tomu lépe poznáme charakter mezihvězdného prostoru kolem nás.
Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu:

Chcete vědět o dalším článku?

Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.


Líbil se Vám tento článek?

Podpořte tento web sdílením našeho obsahu.

Další zprávy z kategorie Voyager

Čína se chystá poslat dvojici sond k okraji sluneční soustavy

Čínská vesmírná agentura připravuje svou první vesmírnou misi na hranici sluneční soustavy, při které zároveň navštíví Jupiter a Neptun. Zatím nejvzdálenější čínská sonda dnes obíhá planetu Mars a plánuje vypustit rover na její povrch. Dvojice vesmírných sond s pracovním označením Interstellar Express by mohla odstartovat v roce 2024 a vzdálenosti 100 AU dosáhnout v roce 2049.

Sonda Voyager 2 zachytila za hranicí sluneční soustavy zvýšenou hustotu částic

Vesmírná sonda Voyager 2 zaznamenala vyšší hustotu částic v prostoru těsně za hranicí heliosféry, jejíž hranici překročila před 2 roky. Podobný nárůst zachytila také sonda Voyager 1, která opustila heliosféru dříve a na jiném místě. Tyto výsledky tak potvrzují složení lokálního mezihvězdného média, které bezprostředně obklopuje sluneční soustavu.

Povrch měsíce Europa se v nedávné době otočil o 70 stupňů, zřejmě není nijak ukotvený

Ledový povrch měsíce Europa u planety Jupiter se v nedávné době kompletně přeorientoval. Vyplývá to z výzkumu publikovaném v magazínu Geophysical Research Letters, který vychází z dat misí Galileo a Voyager. Z těchto dat vznikla nová mapa povrchu Europy s nejlepším rozlišením 40 metrů na jeden pixel. Tato mapa a nové informace o historii Europy pomohou při plánování budoucích vesmírných misí.

Tvar heliosféry je podle nového výzkumu výrazně víc nepravidelný, než se předpokládalo

Heliosféra je bublina kolem Slunce, ve které převládají sluneční větry nad těmi galaktickými. Věci doposud uvažovali, že má tvar podobný kometě, který je výsledkem pohybu Slunce galaxií. Podle nového modelu tomu tak ale není, tvar heliosféry je zřejmě dost nepravidelný.

Voyager 2 po poruše už zase sbírá vědecká data

Operátoři mise Voyager oznámili, že se jim podařilo znovu zprovoznit sběr vědeckých dat sondou Voyager 2 na okraji sluneční soustavy. Sonda se na konci ledna automaticky přepnula do nouzového módu poté, co se objevily problémy se spotřebou energie. Komunikace se sondou je nyní stabilní a operátoři postupně prověřují chování jednotlivých instrumentů na palubě.

Vesmírná sonda Voyager 2 má na okraji sluneční soustavy problémy s energií

Vesmírná sonda Voyager 2 v sobotu 25. ledna neprovedla plánovaný manévr, který pomáhá s kalibrací zařízení pro měření magnetického pole. Podle předběžné analýzy to vypadá, že zůstaly aktivní dva instrumenty, které spotřebovávají relativně velké množství energie. A té nemá sonda po 43 letech ve vesmíru na rozdávání. Inženýři NASA nyní pracují na vyřešení tohoto problému.

Zařízení na sondě New Horizons potvrzuje zpomalování slunečních větrů za oběžnou drahou Pluta

Měření pořízená instrumentem SWAP (Solar Wind Around Pluto) na palubě vesmírné sondy New Horizons potvrzují zpomalování slunečních větrů na okraji sluneční soustavy. Předchozí data ze sond Voyager ukazovaly podobné výsledky, New Horizons má však na palubě výrazně modernější technologie. Nová měření byla publikována v magazínu Astrophysical Journal.