Hnědý trpaslík je objekt příliš masivní na planetu, a zároveň málo hmotný na hvězdu. Dosahuje zpravidla hmotnosti mezi 13 a 80 hmotnostmi planety Jupiter. Na rozdíl od hvězd v nich neprobíhá termojaderná reakce, ve které dochází ke slučování atomů vodíku a dalších prvků. Je nicméně možné, že u některých masivnějších hnědých trpaslíků může docházet k fúzi deuteria.
Pomocí dat z infračerveného teleskopu Spitzer se astronomům podařilo určit trojici nejrychleji rotujících hnědých trpaslíků. Tyto objekty na pomezí mezi planetou a hvězdou se kolem svojí osy otočí zhruba jednou za hodinu. V nově publikované studii vědci uvažují nad tím, zda může být rotace hnědých trpaslíků i rychlejší, nebo zda narazili na rychlostní limit.
Pomocí dat z teleskopu TESS se vědcům z University of Arizona podařilo zjistit informace o strukturách v atmosféře hnědého trpaslíka Luhman 16 B. Podle nové studie v magazínu Astrophysical Journal má nejbližší hnědý trpaslík ve své atmosféře podobné pásy oblaků jako například Jupiter.
Mezinárodní tým vědců objevil ve vzdálenosti 450 světelných let pár hnědých trpaslíků. Oba objekty jsou relativně málo hmotné a nachází se od sebe překvapivě daleko i když jsou součástí stejného systému Oph 98. Jsou od sebe dokonce tak daleko, že na sebe vzájemně působí nejslabší gravitační silou ze všech zatím známých binárních systémů.
Vědcům se pomocí teleskopů Subaru a Keck na Havaji a vesmírného teleskopu Gaia podařilo přímo vyfotit hnědého trpaslíka, který obíhá hvězdu HD 33632 Aa. Nová data pomohou vědcům lépe zkoumat a charakterizovat exoplanety i další hnědé trpaslíky. Vědecká studie vyšla 30. listopadu v magazínu Astrophysical Journal Letters.
Následujte LIVINGfUTURE na sociálních sítích.
Follow @LIVINGfUTUREczV okolí sluneční soustavy se nachází mezihvězdné vakuum, rozsáhlý prostor, který je plný ničeho. Přesto v něm najdeme několik smítek, která září na naší noční obloze a která vědce nesmírně zajímají, jde totiž o nejbližší hvězdy, sousedy našeho Slunce. V následujícím díle našeho seriálu Naše místo ve vesmíru prozkoumáme hvězdy, které se nachází v bublině s poloměrem deset světelných let a středem v naší hvězdě.
11. 11. 2020 Pomocí radioteleskopu LOFAR se astronomům podařilo identifikovat doposud neznámý hnědý trpaslík. Jde o první případ, kdy byl tento objekt na pomezí hvězdy a planety objeven pomocí radiových vln. Studie popisující tento objev vyšla ve vědeckém magazínu The Astrophysical Journal Letters.
7. 5. 2020 Nejbližší hnědý trpaslík Luhman 16A vykazuje známky podobných mraků ve svojí atmosféře, jaké lze pozorovat u planety Jupiter. Jde o první případ, kdy vědci použili techniku polarimetrie k prozkoumání atmosféry mimo sluneční soustavu.
16. 4. 2020 Astronomům se poprvé podařilo změřit, jak rychle se pohybují oblaka v atmosféře hnědého trpaslíka, objektu na rozmezí hvězdy a masivní planety. Využili k tomu techniku použitou při měření větrů u vzdálených planet ve sluneční soustavě, kdy se porovnává pohyb magnetického pole a
5. 2. 2020 Nový výzkum, který zpracovával data posbíraná vesmírným teleskopem Kepler, odhalil výrazný záblesk od jedné ze sledovaných hvězd. Nezvykle silný záblesk dosahoval až 1600násobku běžné zářivosti, než se opět uklidnil na běžné hodnoty. Podle vědců to bylo způsobeno konzumací materiálu z
14. 11. 2019 Teleskop NICER umístěný na Mezinárodní vesmírné stanici ISS detekoval v srpnu náhlý nárůst rentgenového záření. Bylo to způsobeno zábleskem, který přišel od vzdáleného pulzaru - rotující neutronové hvězdy, která s pravidelnou periodou bliká. Záblesk byl zatím nejsilnější, který byl
28. 8. 2019 Hvězda s označením WISE J0720−0846, lépe známá jako Scholzova hvězda, proletěla před 80 tisíci lety v těsné blízkosti sluneční soustavy. Jde o dvojhvězdu tvořenou malým červeným trpaslíkem a ještě menším hnědým trpaslíkem. Nová pozorování potvrdila, že hnědý trpaslík je
12. 10. 2018 V červenci 1670 pozorovali tehdejší astronomové zcela novou hvězdu v souhvězdí Labutě a pojmenovali ji Nova sub Capite Cygni (Nová hvězda pod hlavou Labutě), dnes je však známá jako CK Vulpeculae. Později vědci určili, že šlo o jev, kterému říkají nova. Jde o záblesk, který vzniká, když na
Kevin Luhman, profesor astronomie a astrofyziky na Penn State University, objevil v datech z teleskopu WISE novou hvězdu ve vzdálenosti 6,5 světelných let, nese označení WISE J104915.57-531906 (zkráceně WISE 1049-5319, nově nese hvězda také označení Luhman 16). Ve skutečnosti jde o dvě hvězdy, které se od sebe nachází ve vzdálenosti 3 AU (1AU je vzdálenost mezi Zemí a Sluncem). Termín hvězda je zde však používaný spíše symbolicky, jde totiž o malé, chladné objekty, které se nachází někde na pomezí mezi planetou a hvězdou - hnědé trpaslíky.
Tým vědců z Nového Zélandu, Japonska a Francie s podporou NASA zkoumali oblast obklopující střed Mléčné dráhy a hledali efekty vlivu gravitace velkých těles. Tělesa jako černé díry, hvězdy nebo planety svou obrovskou gravitací totiž lámou paprsky světla čímž vytváří efekt gravitační čočky, která zesiluje světlo z hvězd nacházejících se za sledovaným objektem. Tohoto efektu je často využíváno při pozorování extrémně vzdálených galaxií, tentokrát se ale vědci zaměřili na bližší objekty a podařilo se jim objevit 10 exoplanet, které neobíhají žádnou hvězdu, ale samotné galaktické jádro.
V rámci času věnovanému vědcům, kteří se podíleli na vývoji nového vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST), budou astronomové pozorovat hnědého trpaslíka. Tyto vesmírné objekty nejsou ani hvězdou, ani planetou, v jejich nitru totiž nežhne termojaderná reakce, přesto však mají několik charakteristik hvězdných objektů. Teleskop nové generace se pomalu blíží ke svojí cestě do vesmíru, která je aktuálně plánována na začátek roku 2019 a astronomové po celém světě se připravují na pozorování, na která jsou současné teleskopy krátké.
Astronomům se podařilo pozorovat pomocí radioteleskopu VLA (Very Large Array) objekt ve vzdálenosti asi 20 světelných let, podle těchto nových pozorování jde o těleso na hranici planety a hnědého trpaslíka. Objekt s označením SIMP J01365663+0933473 je 12,7x hmotnější než Jupiter, má ale výrazně silnější magnetické pole. Pozorování prostřednictvím VLA je první případ detekce potencionálního planetárního objektu mimo sluneční soustavu radioteleskopem.
Teleskop NICER umístěný na Mezinárodní vesmírné stanici ISS detekoval v srpnu náhlý nárůst rentgenového záření. Bylo to způsobeno zábleskem, který přišel od vzdáleného pulzaru - rotující neutronové hvězdy, která s pravidelnou periodou bliká. Záblesk byl zatím nejsilnější, který byl tímto teleskopem zachycen, navíc v sobě kombinuje několik různých úkazů, které dříve nikdy nebyly pozorovány pohromadě.